Simona Kyselková je absolventkou Provozně ekonomické fakulty ČZU. Po studiích začala šít kožené produkty na míru, nejdříve pro sebe, později pro své přátele a známé. Práce s kůží ji nadchla natolik, že se rozhodla jí věnovat naplno. V létě 2017 založila značku kožených výrobků pod svým jménem, která se specializuje na ručně šité prémiové produkty té nejvyšší kvality, a pomalu vstupuje na trh. O snech a překážkách na cestě za vysněným podnikáním jsme si se Simonou povídali v rámci seriálu o nadějných projektech, které využívají služeb podnikatelského inkubátoru ČZU – Point One.

Ahoj Simčo, zahřívací otázka na začátek, proč zrovna kůže?

Kůže je krásný přírodní materiál a výrobky z ní s člověkem dokážou projít celým životem. Čím více ji používáš, tím více se stává osobitější – získá patinu a nadčasovost, a já jsem kůži úplně propadla.

Vraťme se úplně na začátek, jak se člověk, který studuje vysokou školu, rozhodne začít šít kožené výrobky?

Šla jsem na vysokou školu v době, kdy jsem o svém profesním životě moc nepřemýšlela. Tvarovala mě především škola a taky nespokojenost ve všech zaměstnáních a brigádách, kterými jsem prošla. Když si můj bratr začal stěžoval na rozpadlé pásky nebo pouzdro na telefon, začala jsem přemýšlet, zda bych je dokázala sama vyrobit. To vše se nějak spojilo do bodu, kdy jsme si s kamarádem řekli, že udělat náramek nebo pásek nemusí být těžké. Tak jsme se do toho my blázni pustili.

Kdy nastal bod zlomu, že sis řekla, tak tímto se chci živit?

Já a kůže – to byl trochu oříšek. Nějakou dobu mi trvalo, než jsme se spolu sžily. Je to řemeslo, které jsem se nejdřív musela naučit (a stále se učím) a pro holku je fyzicky docela náročné. Nejen samotné řemeslo, ale i samotnou kůži musíš pochopit – tu její „živost“. Jako by si žila vlastním životem. To, co vyzkoušíš na jednom druhu kůže, na jiném funguje docela jinak. Vždycky musíš kůži přizpůsobit produktu, nebo naopak produkt přizpůsobit kůži. Bod zlomu nastal asi v době, kdy jsme měli z velké části vybavenou dílnu na výrobu, něco málo už uměli a měli hlavu plnou nápadů.

Co pro tebe byla zatím nejtěžší věc, kterou jsi musela překonat?

Na křižovatce jsem se ocitla ve chvíli, kdy můj parťák z našeho projektu musel vystoupit. Byl hodně technicky zručný a podle mě byl mistr přes výrobu – vyřešil každý problém, na který bych asi nikdy nepřišla. To on vybavil na začátku kompletně dílnu, aniž by o kůži něco věděl. Spoustu jsem se díky němu naučila. A na jednou jsem v tom zůstala sama. Byla jsem přesvědčená, že bez něj nikdy nemůžu pokračovat, že výrobu sama nezvládnu. Jenže jsem už prostě nemohla skončit, právě mi to začalo docela jít, v hlavě jsem měla spoustu nápadů a vizí. Sice jsem měla strach, ale věděla jsem, že budu pokračovat.

Jaká věc se ti naopak nejvíc povedla? Na co jsi hrdá?

Bylo to asi to, o čem jsem teď mluvila, že jsem neskončila a chtěla jsem pokračovat, i když jsem si moc nevěřila – ale zvládla jsem to. Jsem taky hrdá na to, že jsem se dokázala naučit a pochopit toto řemeslo a stále se posouvám dál. A do třetice je to spolupráce s jednou velmi významnou firmou, pro kterou budu vyrábět produkty. Moc se na to těším. Podrobnosti si ale zatím ještě nechám pro sebe 🙂

Proč by si zákazníci měli objednat výrobky právě u tebe?

Mé produkty reagují na dnešní období spěchu a konzumu. Rychle vyrobit, rychle prodat, rychle vydělat peníze, rychle se rozbít a znovu koupit. Jsou to přívaly šmejdů z Asie – ale o tom není třeba dlouze mluvit, tu situaci známe všichni dobře. Jenže ono nejde jen o šmejdy – ale i o značkové produkty nadnárodních značek, které jsou v Asii levně vyrobeny, v obchodech jsou předražené (protože jsou „značkové“), ale stejně se brzy zničí. Já to dělám přesně naopak a za svými produkty si stojím. Kde jinde si můžeš nechat vyrobit opasek na míru s vlastním monogramem nebo si třeba koupit kabelku, na kterou je poskytnuta doživotní záruka? 🙂 To v běžném obchodě nenajdete.

Kam bys to chtěla jednou dotáhnout? Máš nějaké vzory?

Ideálně bych chtěla vybudovat tradiční a prestižní firmu – tedy takovou, která tu bude třeba ještě za padesát let. Je to běh doslova na celý život, tak mi držte pěsti 🙂 Vzor asi přímo nemám, zajímám se o mladé firmy a o jejich rozjezdy v podnikání. Četla jsem životopis Elona Muska a Steva Jobse. U obou byla inspirativní jejich houževnatost, překonávání překážek a naprostá oddanost jejich vizi. Mám ale pár vzorů mezi českými brašnáři. Když se dívám na jejich tvorbu, připadám si úplně malinká a vím, že mě čeká ještě dlouhá cesta a spousta práce.

Jaké novinky teď chystáš?

Pokud jde o blízkou budoucnost, tak chystám vlastní showroom – tedy dílnu spojenou s prodejnou, kam zájemci a zákazníci můžou přijít podívat se na výrobu i hotové produkty, pobavit se a hlavně si kůži „osahat a očichat“, což je podstata kůže. To přes fotky na internetu nejde. Takto můžu získávat zpětnou vazbu i inspiraci přímo od zákazníků a zase se dál posouvat.

Jinak novinek je spoustu, ale nejsou ještě dotažené do konce. Abych uvedla nějaký konkrétní příklad: Zaměřuji se teď více na dámské kabelky – jednoduché, z krásné a kvalitní kůže a hlavně nezničitelné. Sama mám dvě, o kterých vím, že mě přežijí. Jsou vyrobené tak, že není nic, co by se na nich mohlo zničit. V dnešní době je tohle docela zvláštní a neobvyklé, když se nad tím zamyslíš. Také spouštíme ještě jeden projekt, ale to zatím ještě tajím. Jen prozradím, že jsme zabrouzdali až do oblasti kryptoměn, ale pořád jde o produkty z kůže 🙂

Jsi členem Point One již téměř rok. Pověz nám, jak ses za tu dobu posunula?

Před rokem, než jsem vstoupila do Point One, jsem měla v ruce v podstatě jen pouzdro na iPhone, pásek a jednu jednoduchou kabelku. To bylo tak nějak všechno. Teď vyrábím na zakázku pásky, dámské kabelky, obaly na Moleskine, vodítka a obojky pro psy a mám rozpracované prototypy dalších produktů. Ozvalo se mi již několik značek, které by chtěly, abych pro ně vyráběla. Za ten rok jsem se dostala tak daleko a řeším najednou tolik věcí, že nevím, co dřív. V Point One jsem například dostala možnost chodit k velmi zkušenému mentorovi, který mi dále pomůže se správným směřováním a prioritami.

Co tě ke vstupu do inkubátoru vůbec motivovalo?

Chtěla jsem být v kontaktu s dalšími začínajícími podnikateli a očekávala jsem, že mě inkubátor povede správným směrem a získám dobré kontakty a nové kamarády. A to se také stalo, za co jsem nesmírně vděčná. Také jsem se chtěla znova vracet na ČZU, na kterou mám krásné vzpomínky z dob studií.

Jakou největší hodnotu ti inkubátor přináší?

Na Point One je skvělé to, že nám nikdo nemaže med kolem pusy. Ba naopak – já pár „facek“ dostala právě v Point One. Například jsem stále podceňovala název své značky, která byla náhodou stejná jako jedna společnost v Polsku, a právě v Point One jsem dostala doporučení, že pokud se co nejdříve nepřejmenuji, čekají mě do budoucna problémy. Dostala jsem spoustu cenné zpětné vazby na mé produkty, na mé směřování, na vize… S několika dalšími členy řeším spolupráce. Moje slabina je marketing a obchod. Do Point One chodím na konzultace, které mi v mnoha ohledech otevřely oči a donutily se nad značkou vážně zamyslet a případně pozměnit její směřování. Co ale musím také zmínit je skvělá atmosféra inkubátoru. Našla jsem si tu hodně nových kamarádů, kteří jsou na stejné vlně a se kterými si vzájemně hodně pomáháme.

Chtěla bys něco vzkázat lidem, kteří chtějí podnikat, ale nenašli zatím dost odvahy?

Na vlastní kůži si prožívám to, co to znamená budovat podnikání. Je to jak stavět dům cihlu po cihle. Ten proces je opravdu pomalý a chce to hodně trpělivosti a oddanosti. Když o sobě pochybuji nebo se naskytnou nějaké problémy, vždy si vzpomenu na jedno pravidlo, které je podle mě nejdůležitější: Podnikání je o pádech a překážkách – o schopnosti překážky překonávat a vstát po každém pádu a neúspěchu. To by si měli uvědomit všichni odvážlivci, kteří o podnikání vážně uvažují.

Díky za vyčerpávající odpovědi Simčo a ať tě kůže dál provází celým životem.

Autor: Petr Kopeček

CzechInvest se skrze podnikatelský inkubátor ESA BIC Prague zapojil do mezinárodního projektu Evropské kosmické agentury EO ClimLab. V jeho rámci ESA BIC organizuje data festival EOVation Agriculture, nový typ souteže nacházející se na pomezí hackathonu a ideathonu zaměřený na adaptaci zemědělství vůči klimatickým zmenám.

Behem EOVation Agriculture se soutěžící v týmech pokusí za 24 hodin s využitím dat z dálkového průzkumu Země (EO data) vymyslet beta verzi projektu, který umožní rozvoj inovativních produktů či služeb specializovaných na redukci negativních dopadů klimatických změn v zemědělství. Nejlepší nápady ESA BIC Prague podpoří k hlubšímu rozvoji, aby je jejich tvůrci mohli uvést v praxi. Zajištěna je také návštěva Evropské organizace pro výzkum meteorologickými satelity (EUMETSAT) v Německu nebo krátká stáž ve finské společnosti Space Systems Finland. EOVation Agriculture se uskuteční dne 13.–14. 10. 2017 v Kruhové hale České zemědělské univerzity v Praze. Soutěži bude předcházet Training Workshop, který se uskuteční dne 4. 10. 2017 od 17:00 hod. na Ústavu letadlové techniky Strojní fakulty ČVUT a primárně bude zaměřen na účastníky EOVation Agriculture. Ti se během workshopu dozvědí bližší koncept souteže, vyzkouší si ruzné možnosti praktického využití dat z dálkového průzkumu Země včetně jejich aplikace ve vybraných platformách. Na akci vystoupí odborníci jak z vědecké, tak komerční oblasti a představíme i příklady z praxe – firmy využívající EO data v zemědělství. Během workshopu proběhne také diskuze nad jednotlivými výzvami, která by měla vést k utvoření multioborových soutěžních týmu.

Cílem projektu je vytvořit silnou komunitu lidí kolem využití EO dat pro boj s dopady klimatických změn, a to pro dlouhodobou práci s ní i po skoncení projektu.

Ve dnech 30. – 31. 8. 2017 se v hlavním městě Maďarska Budapešti konala mezinárodní soutěž startupových projektů zemí Visegrádské čtyřky (V4). Projekt s názvem Emerging Young EntrepreneurS (EYES) byl financován z fondu spolupráce V4 a jeho cílem je identifikovat nadějné projekty a pomoci jim v jejich rozvoji. V prvním ročníku soutěže EYES reprezentovaly Českou republiku projekty, které postoupily do národního finále. Jmenovitě se jednalo o projekty FactOrEasy®, Dogsie, Woodle a Projekt FIT. Vítězem národního finále se po rozhodnutí mezinárodní poroty stal projekt FactOrEasy®.

O projektech:

FactOrEasy®

Projekt FactOrEasy® je byznys simulace využívající neuronové sítě. Po odehrání simulace je možné identifikovat silné i slabé stránky účastníka simulace a vhodným programem (např. znovu použitím simulace) posunout jejich rozvoj vhodným směrem. Využití simulace je vhodné v development či assessment centrech či při praktické výuce teorie podnikového řízení, ale i strategického managementu.

Dogsie

Projekt Dogsie je služba pro pejsky a jejich majitele. Každý měsíc jim domů chodí balíček toho nejlepšího, co je na trhu k dispozici. Obsah balíčku je do poslední chvíle tajemstvím, a tak si každý měsíc může páníček v pohodlí domova užít otevírání tajuplné krabice plné dobrot a hraček se svým čtyřnohým přítelem. A jelikož tomuto projektu nejsou lhostejní ani psi co nemají domov, tak Dogsie posílá 20% zisku partnerským spolkům, kteří se o takové pejsky starají. Pokud vás projekt zaujal, podívejte se na jejich webové stránky www.dogsie.cz.

Woodle

Projekt Woodle pochází ze srdce Českého ráje, Turnova, který je obklopen krásnou přírodou. Při realizaci jejich produktů se inspirují právě jedinečným přírodním bohatstvím, kterým tento kraj oplývá. V jejich sortimentu najdete kvalitní dřevěné výrobky, vyráběné převážně ručně, a to od stylových brýlí, přes praktický držák na sluchátka, až například po originální dřevěný motýlek. Díky speciální gravírovací technologii si navíc každý jejich produkt můžete ozdobit vlastním nápisem, jménem nebo oblíbeným číslem.

Projekt 90

90-denní výzva je webový portál, který spojuje online domácí fitness s péčí odborníků na výživu a cvičení. Každý si může vybrat svůj program podle cíle nebo trenéra. Můžete se zaměřit na získání kondice, redukci váhy, zdravá záda nebo cvičit jógu z pohodlí domova. Zároveň k sobě máte člověka, který vás celým programem provádí, dodává motivaci a řeší s vámi všechny aspekty změny životního stylu. Platforma spojuje ty nejlepší trenéry, nutriční terapeuty a lékaře na jednom místě.

Univerzitní podnikatelský inkubátor Point One právě nabírá nové členy. Založ projekt, makej a získej neocenitelné zkušenosti již při studiu.

Na České zemědělské univerzitě funguje od roku 2014 podpora studentů, kteří touží začít podnikat a chtějí se vzdělávat v oblasti podnikání. Zdejší podnikatelský inkubátor nabízí profesionální zázemí a poskytuje specializované služby jak pro začínající, tak pro již zběhlé podnikatele z řad studentů a absolventů ČZU. V prostorách inkubátoru, které najdete na koleji F v prvním patře, se konají pravidelné workshopy, přednášky a poradenská činnost zaměřená nejenom na podporu podnikání, ale i na osobní rozvoj. Mimo to sdružuje Point One komunitu lidí, která má o podnikání zájem, a která se chce učit podnikatelským dovednostem, i když zatím svůj vlastní projekt nemá.

„I když inkubátor funguje již více než 3 roky, stále o něm podstatná část studentů i učitelů neví, proto bude od 2. do 25. října 2017 probíhat jak v areálu ČZU, tak na sociálních sítích kampaň „Nečekej, až zahřmí“, která má na existenci inkubátoru a na možnost stát se jeho členem upozornit,“ říká manažerka Point One Gabriela Koláčková a dodává: „Každý rok škola udělí titul několik tisícům studentů. To, co vás odliší, je to, že budete dělat něco navíc. Ukažte proaktivitu. Pokud máte v hlavě nápad na podnikání, nestyďte se za něj a začněte na něm dělat. Nasbírejte zkušenosti a kontakty dřív, než ostatní. Možností, jak dělat něco navíc při studiu, je spoustu. Nejhorší není neuspět, ale vůbec se o to nepokusit. Nebojte se zjistit, co vše vám nabízíme, a stavte se na nezávaznou konzultaci.“

Více o Point One i současné kampani naleznete na webu www.pointone.czu.cz a na facebookových stránkách inkubátoru FB/PointOneCZU.

„Tak přestaň šlapat na místě a rozjeď svůj projekt naplno.“

Rozhovor s Kateřinou Venclovou o tom, co se 19. 10. 2017 chystá v inkubátoru Point One za akci týkající se rozšiřování týmu.

Co si mám pod názvem Výběrko trochu jinak představit?

Je všeobecně známé, že v současnosti se firmy v České republice potýkají s nedostatkem zaměstnanců, kdy hledají neustále někoho do svého týmu. Občas hledají i celý tým pro jejich nápad. Tento trend postihl i inkubované firmy (nejen v Point One), a proto vznikl nápad udělat „nějakou“ HR akci, která by pomohla inkubovaným firmám. Klasické výběrové řízení by bylo zdlouhavé, tak jsme se rozhodli vynechat dlouhý pohovor s uchazeči a dát větší prostor uchazeči, aby nám řekl o sobě více, jaká pozice by ho přesně zajímala a cítil by se v ní „jako doma“. Proto vznikl název Výběrko trochu jinak.

Kdo je cílovou skupinou této akce? Studenti? Nebo se může přihlásit kdokoliv?

Souhrnně je akce určena pro nadšence, kteří se chtějí podílet na projektu, ale nemají nápad nebo pro nadšence, kteří mají nápad, ale chybí jim někdo do týmu. A je jedno, zda je z ČZU, či nikoliv. Cílem je pomoci inkubovaným firmám řešit personální obsazení v týmu a nikoho nediskriminovat. Ještě bych chtěla upozornit, že odměnu stanovuje inkubovaná firma, tzn., na čem se členové týmu domluví.

Kdy a kde Výběrko trochu jinak proběhne?

Výběrko trochu jinak proběhne 19. října 2017 od 17:00 v inkubátoru Point One v areálu České zemědělské univerzity v Praze, konkrétně 1. patro kolejí F. Oficiální část bude trvat asi dvě hodiny a na ni bude navazovat neoficiální networking, který není časově omezen.

Kde se mohou uchazeči přihlašovat? Budou muset posílat životopis?

Uchazeči se přihlásí na akci tak, že pošlou buď svůj životopis nebo minutové video na e-mail venclovak@pef.czu.cz do 9. října 2017. Uchazeči mají možnost volby proto, aby si sami zvolili prostředek, který je nejvíce vystihne. Druhý týden v říjnu 2017 dostanou všichni uchazeči zpětnou vazbu e-mailem, zda se zúčastní Výběrka trochu jinak. Benefitem pro vybrané uchazeče bude profesionální zpětná vazba na jejich sebeprezentaci od HR specialistů, protože akce je organizována ve spolupráci s Prague Startup Centre, AVE, Českou spořitelnou a Manažerským klubem při PEF, ČZU Praze.

Takže ne všichni uchazeči budou mít možnost se zúčastnit akce?

Bohužel ne. Maximální kapacita této akce je 10 uchazečů, což je proti běžným výběrovým řízením vysoké číslo. Kandidáti se nemusí bát, že je bude hodnotit sedmihlavá saň. Jedná se pouze o nadšence z oblasti řízení lidských zdrojů. Každý uchazeč dostane po oficiální části Výběrka trochu jinak zpětnou vazbu od HR specialisty na jeho životopis a sebeprezentaci.

Káťo, děkuji ti za rozhovor a budeme se těšit na výběrko!

Také děkuji!

Autor: Gabriela Koláčková, manažerka podnikatelského inkubátoru ČZU – Point One

---

Kateřina Venclová vystudovala doktorát na ČZU PEF v oblasti řízení lidských zdrojů. Dva roky se věnovala na plný úvazek HR managementu v mezinárodní firmě.

 

Jonáš Němec ušel za 19 dní 663 km. Šel pouť do Santiaga, trasu Camino del Norte. Na cestu by se vydal tak jako tak, ale chtěl najít nějaké užitečné propojení s jeho dobrovolnou aktivitou. A tak se rozhodl celou svou cestu dokumentovat, nasdílet na darovací server Darujme.cz a vybrat částku 30 000 Kč pro dobrovolníky, které již sedmým rokem vede v organizaci Statek Vlčkovice, o.p.s.

Nejvíce mě zajímá, proč ses rozhodl pro sběr 30 000 Kč na darovacím serveru a jak ses na celou kampaň připravoval a následně realizoval, nicméně pojď mi prosím nejprve něco málo říct o sobě a Statku Vlčkovice. Co přesně děláš v organizaci?

V neziskovce Statek Vlčkovice jsem od roku 2010. Mám tam na starost koordinaci dobrovolníků, se kterými tam každý měsíc jedu na jeden víkend a společně spolu opravujeme a budujeme, co je třeba. Jednou za rok pak probíhá kulturní akce Vlčkovicefest, na které se dobrovolníci též podílejí. Bez nich by to nešlo.

Kolik lidí máš na starost?

Vyjde to na cca 70 – 80 dobrovolníků ročně. Ti se mohou k dobrovolné práci přihlásit zde. S nimi pak vyrazím na statek, kde manuálně pracujeme. Většinou se jedná o malování, opravování, řezání dřeva, atp. Nejčastěji s námi jezdí podnikatelé, studenti, nebo sociální pracovníci ve věkovém rozpětí 16 až 60 let. Práce se najde pro každého. I pro ty, co tvrdí, že manuálně pracovat moc neumí. Rádi je tam tomu naučíme.

Proč ses pro takovou práci rozhodl?

Dává mi to smysl. Je hezké se podílet na něčem, kde vzniká něco společensky prospěšného a co je vidět. Baví mě tahle kombinace náročnosti, různorodosti, komunikace a práce s lidmi a manuální činnost.

Z čeho jsi placen?

Jedná se o dobrovolnou práci, takže to dělám zdarma. Sem tam se organizaci povede získat nějaké prostředky, ty ovšem jsou na rekonstrukci, či podporu činností, které neziskovka realizuje. Práce zabírá cca poloviční úvazek, nicméně v kombinaci s mou současnou prací se to dá zvládnout a hezky se to doplňuje.

Vedeš skupinu lidí, kterým neplatíš. Mnoho manažerů by mohlo podotknout, že je těžké takové lidi organizovat a koordinovat. Čím si vysvětluješ, že lidé opakovaně přijíždějí a ve svém volném čase zdarma pracují?

Ke každému dobrovolníkovi přistupuji individuálně. Snažím se u každého rozklíčovat, co ho naplňuje a k takové práci ho pouštět co možná nejčastěji. Každý z dobrovolníků dopředu ví, proč a za jakých podmínek přijel. Pro někoho je to fajn způsob aktivního smysluplného odpočinku, pro někoho zase příjemná cesta, jak poznat nové lidi. No a někteří dobrovolníci, kteří k nám přijedou, zjistí, že tato práce a činnost pro ně není.

Statek Vlčkovice, o.p.s.

Nezisková organizace s posláním vybudovat svébytný a nezávislý sociální podnik, který pomáhá sociálně znevýhodněným osobám a umožní těmto osobám důstojné a zvýhodněné bydlení. Kromě sociálních aktivit se o.p.s. snaží revitalizovat obec Vlčkovice, obnovit její kulturní dědictví a pořádat zde kulturní a vzdělávací akce a zvýšit tak kvalitu života v obci. Aktivity o.p.s. stojí též na dobrovolnické činnosti. V průběhu roku pořádají pravidelné brigády jak pro své dobrovolníky, tak i pro dobrovolníky firemní, kteří přijíždějí v rámci CSR aktivit svých zaměstnavatelských společností.

Proč tedy crowfundingová kampaň?

Ono se úplně tak o crowdfunding nejedná. Rozhodl jsem se vybrat 30 000 Kč, což je průměrná roční položka, která je třeba ke koordinaci dobrovolníků a zaplacení nutných výdajů s tím spojených. K tomuto účelu byl vybrán server Darujme.cz, kde nebylo třeba vybrat celou požadovanou částku a ani nebylo třeba nastavovat odměny. Nicméně obojí jsem v rámci zvýšení šance na úspěch udělal. Účel celé kampaně byl takový, že jsem chtěl zvýšit povědomí o dobrovolnictví v naší organizaci, spojit pouť do Santiaga s něčím užitečným a vybrat nějaké prostředky na dobrovolnické aktivity.

Kdy jsi začal kampaň řešit?

S kolegy v organizaci jsme to začali promýšlet asi tak 3 měsíce dopředu. Odměny jsme se rozhodli nastavit tak, jak jsme uznali za vhodné. Moc jsme nad tím nepřemýšleli a poměrně rychle sestavili následující:

150 Kč – mušle z cesty,
250 Kč – pivo/káva na Vlčkovicefestu,
500 Kč – pohled ze Santiaga,
1 000 Kč – místo v první řadě na promítání fotek z cesty a dvě vstupenky na zimní Vlčkovice Fest 2018,
5 000 Kč – VIP prohlídka Vlčkovického statku a dvě vstupenky na letní Vlčkovice Fest 2018,
10 000 Kč – večeře a povídání o pouti s Jonášem.
Když se na to podívám zpětně, možná bych se nad tím zamyslel trochu víc, ale nakonec i toto stačilo, abych nasbíral částku, kterou jsem chtěl.

Jaká byla tvoje strategie šíření povědomí o kampani, načasování a následná komunikace?

O kampani jsme záměrně lidem prvně řekli až 5 dní před mým odjezdem, a to na Vlčkovicefestu, kde máme největší základnu podporovatelů. Dřív jsme to říkat nechtěli, abychom si nekanibalizovali propagaci na Vlčkovicefest. Na letáky a plakáty jsme se vykašlali, ale natiskli jsme to na program jako dopis, což se ukázalo jako vcelku dobrý krok.

Při podobných kampaní se doporučuje mít vybudovanou silnou uživatelskou základnu a mít nasbíráno mnoho kontaktů. Tys zakládal novou facebookovou stránku, kde jsi neměl nikoho…

…to sice ano, ale na FB stránkách Vlčkovického statku a Vlčkovicefestu máme dohromady několik tisíc fanoušků. Dále mám mailové kontakty na dobrovolníky a svůj osobní FB profil. To se ukázalo jako dostačující startující pozice, abych do nově vzniklé stránky získal pár stovek lidí, které má cesta opravdu zajímá a nespamoval stránky, které jsou primárně určeny k jiným věcem. Přispíval jsem pak v průměru 1 – 2 příspěvky denně a sem tam mi je sdíleli přátelé, či fb stránky, které s tím mají něco společného. Příspěvky pak v průměru vidělo vždy kolem 1 000 lidí. Největší ohlas měla ovšem videa. Tam bylo shlédnutí kolem 5 000. Se zněním příspěvků jsem si tolik hlavu nelámal. Docela se mi v tomto ověřila bezprostřednost. Když jsem uviděl něco zajímavého, tak jsem to postnul. Podle mě ten, kdo moc přemýšlí, moc toho vymyslí. Pod příspěvek jsem vždy vložil odkaz na darovací portál a hotovo.

Byla při výběru financí nějaká krize?

Naštěstí ani ne. Lidé přispívali vcelku rovnoměrně. Nejvíce mi pomohlo jedno sdílení fotky, kdy jsem byl 13,5 kilometrů před Santiagem a tento status vidělo cca sedm tis. lidí a během pár hodin se vybralo asi šest tisíc korun. Velký úspěch též měla selfie s koněm.

Plánuješ nějakou komunikaci s dárci po kampani?

Ano. Každému přispěvateli jsem zaslal emailem poděkování. Dále jsem natočil děkovné video. Také budu dělat promítání a povídání o mé cestě, kam jsem všechny dárce pozval. Rád bych si jejich přízeň udržel, protože bych podobnou formu sběru příspěvků rád zopakoval. Z tohoto důvodu jsem zvolil název fb stránky neutrálně – Jonáš putuje pro dobrovolníky. Chtěl jsem něco jednoduchého a univerzálního, ale současně něco, co vyjádří tu činnost.

Co se ti při kampani vyplatilo?

Jednoznačně autentičnost. Klidně v příspěvku udělat nějakou hrubku. Ne teda schválně, ale nelámat si nad tím hlavu, když se tam nějaká objeví. V dnešním uhlazeném světě je fajn k něčemu přistoupit tak, jak to člověk v tu chvíli má.

Na závěr dotaz – je něco, co bys teď udělal jinak?

Kdybych něco udělal jinak, tak bych to asi nebyl já. Maximálně bych trochu víc promyslel ty odměny. Nicméně i ty se projevily jako dostačující. Největší zájem byl o mušli, pivo a pohled. Večeři se mnou nikdo nechtěl, to mě trochu teda mrzí 😀

Jonáši děkuji ti za rozhovor, rady, postřehy a ať se daří!

Také děkuji a nápodobně!

Komentář autorky:

Jonáše jsem k rozhovoru požádala z důvodu, že mi dává smysl jeho činnost a může být pro mnohé začínající podnikatele inspirací. Přestože se jedná o nevýdělečnou činnost, principy jsou stejné. Jeho kreativní přístup k propojení příjemného s užitečným mi přišel parádní. Nenásilnou formou rozšířil povědomí o své aktivitě, zesílil fanouškovskou základnu, se kterou se dá pak dále pracovat, a vybral peníze pro dobrou věc. Pokud máte nějaký svůj vlastní projekt a k tomu plánujete dělat něco zajímavého (ať už odjet na rok pěstovat chilli do Ugandy, nebo školit nové včelaře), doporučuji se zamyslet nad podobným krokem.

Jonáš dorazil na místo srazu s předstihem. Čas na rozhovor si udělal okamžitě. Celou dobu mluvil o své cestě a práci se zapálením a nehraným entusiasmem. Jonášovi je 28 let a v současnosti pracuje jako farmář a pečovatel koní. Jeho oblíbený alkoholický nápoj je Kontušofka (???) a pivo Bernard. Maximálně jich dá 6 – 7 za večer (nicméně při testování s autorkou to vzdal u třetího piva a odstoupil ze soutěže).

Gabriela Koláčková, manažerka podnikatelského inkubátoru ČZU – Point One