Podnikat by chtěl každý, ale podnikání při studiu nebo při práci není úplně jednoduché a hlavně, kde vzít ten vysněný nápad? Pro ty z vás, kteří o podnikání již přemýšlí, ale i pro ty, kteří se do vlastního byznysu zatím nepouští, přinášíme 4+1 tipů, jak přemýšlet o podnikání a jak s ním jednoduše začít podle Point One. Takže, jak se začíná úplně od nuly?

Seznamujte se a networkujte

Mít přátele nebo známé, kteří již podnikají je k nezaplacení. Pokud žádné takové nemáte, začněte networkovat, choďte na přednášky, konference nebo pracujte z co-workingů. Určitě na ty správné lidi po čase narazíte. Pokud s nimi budete trávit nějaký ten čas, nebo je sledovat alespoň na sociálních sítích, dokáží vás motivovat, nastavit reálné očekávání, vybudovat podnikatelské myšlení, můžete se od nich učit, inspirovat a také se seznámit s dalšími nadšenci nebo podnikateli, kteří vám v začátcích mohou hodně pomoci, a určitě se dostaví i vysněný podnikatelský nápad. Lidé, kterými se obklopíte, budou hrát zásadní roli v tom, jak se naučíte přemýšlet nad podnikáním a co v něm můžete dokázat. Proto se pokuste získat ty nejlepší.

Čtěte, poslouchejte, vzdělávejte se

Podnikání je dovednost, která se dá naučit, a proto je nutné se neustále vzdělávat, zvlášť, pokud začínáte úplně od nuly. Zkuste si na začátek přečíst pár knih, najít si blog nebo web vašeho oblíbeného startupisty, přidat se do podnikatelských skupin na sociálních sítích, nebo poslouchat tolik oblíbené podcasty. Vyzkoušejte třeba náš Pointcast, kde zpovídáme členy, mentory a další zajímavé osobnosti okolo inkubátoru Point One – https://www.pointone.czu.cz/podcast-pointcast/.

Začněte v malém

Pokud to s podnikáním myslíte opravdu vážně a již víte, co chcete dělat, je na řadě výroba prototypu, na kterém si ověříte, zda výrobek či služba má smysl, zda si dokáže najít zákazníky a zda jsou zákazníci za něj ochotni platit. Jednou z nejčastějších chyb začínajících podnikatelů jsou přehnané očekávání. I když je dobré od začátku mířit vysoko, začněte v malém, získávejte zpětnou vazbu od zákazníků, inovujte a následně můžete vystřelit ke hvězdám.

Nepodceňujte čísla a peníze

Podnikání je o číslech a penězích, nejenom o skvělých produktech. Čísla musí sedět a peníze musíte na konci dne vydělat, aby to vše dávalo smysl. Nepodceňujte proto ani tuto část, vypracujte kvalitní byznys plán – tedy kuchařku, podle které vaše podnikání budete budovat, a zaměřte se také na její finanční složku, tedy finanční plán, který vám bude ukazovat cestu, zda je vaše snažení rentabilní.

Nebuďte na podnikání sami, Point One vám s ním pomůže

Jedním z nejlepších způsobů, jak v podnikání vytrvat a uspět, je stát se součástí podnikatelského inkubátoru jako je Point One. Inkubátor vám pomůže se vzdělávat v rámci workshopů a přednášek, dostanete svého mentora nebo buddyho, můžete využívat prostory inkubátoru a jeho vybavení a stanete se součástí skvělé startup komunity, která vás vždy podpoří a bude vás motivovat.

Přihlaste svůj nápad, nebo již rozjeté podnikání, od 20. 9. do 11. 10. 2021 a nastartujte své podnikání s Point One. Více na www.pointone.czu.cz.

 

Autor: Petr Kopeček

zdroje:

jakpodnikat.cz, mladypodnikatel.cz, comeflexoffice.cz

 

Již více než rok funguje v Praze společnost E-sharing, která provozuje sdílené sněhobílé elektro-skútry polské franšízy Blinkee.city. Za značkou stojí skupina kamarádů, dva bráchové – dvojčata a také partneři v byznyse i v životě Terka Veselá a Honza Kanta, kteří s nápadem přišli na svém zahraničním pobytu v Barceloně, kde je používání elektrických skútrů doslova uhranulo. S Terkou a Honzou, kteří před nedávnem vstoupili do Point One, jsme si povídali nejenom o jejich cestě za vysněným podnikáním, o překážkách v každodenní operativě, ale i o elektromobilitě obecně nebo o tom,  proč se rozhodli vstoupit do Point One. Mrkněte na to.

 

Ahoj Terko a Honzo, moc díky, že jste si našli čas na tento rozhovor, a pojďme se do něj rovnou vrhnout. Jak byste jednou větou popsali, co přesně děláte?

T: Poskytujeme sdílené elektrické skútry Blinkee.City, které nabízejí řešení, jak se efektivně, úsporně a udržitelně pohybovat po městě.

Jak jste vůbec přišli na nápad provozovat elektrické skútry v Praze, potažmo v České republice?

H: Nápad vznikl na naší stáži v Barceloně, kam jsme se odstěhovali asi tři roky zpátky. Strávili jsme tam rok a půl a po nějakých dvou třech měsících jsme se dozvěděli, že tam existuje tato služba. Jednak je dostupná, jednoduchá i poměrně levná, vyšla nás skoro stejně jako MHD. Říkali jsme si, že to je vlastně skvělý nápad a zajímalo nás, jak to funguje jinde v Evropě.

Začali jsme obtelefonovávat různá města a zjistili jsme, že to vzniklo původně v Paříži a daří se tomu i v Amsterdamu a obecně v Holandsku. Tak jsme říkali a co v Praze? Udělali jsme průzkum trhu a zjistili, že je tady jenom jedna menší společnost – Re.volt, trh ještě není nasycen, tak jsme se rozhodli, že to vyzkoušíme v Česku.

Dočetl jsem se, že jste se kvůli nápadu vrátili zpátky do Česka a založili firmu i s kamarády. Jste pořád kamarádi?

T: My jsme vlastně vzali do toho nejvíc core týmu Honzovo dvojče – Vojtu. Takže většinu věcí táhneme ve třech. Ale abychom ten projekt rozjeli, tak jsme potřebovali sehnat investora a toho jsme naštěstí našli v našich dalších kamarádech, se kterými se znám z minulé práce, oni jsou také bratři, což je fakt vtipné, a v naší firmě vystupují právě v roli investorů. A jestli jsme zůstali kamarády?

H: Pokud děláte společný byznys, tak to je samozřejmě náročnější, ale pochopitelné. Z jejich investorské pozice si chtějí čas od času vše zkontrolovat a jak nejsou zapojeni do každodenní operativy, tak se naše pohledy na určité otázky mohou lišit, ale to je vlastně taky normální.

Takže takový klasický investorský vztah. Je tajná výše té investice?

T: Vlastně ano.

H: Tím, že jsme začali spolupráci s Blinkie.City na základě franšízové smlouvy, tak hlavní důvod, proč jsme se takto rozhodli, bylo to, že já jsem s nimi jednal asi 4-5 měsíců, než jsme si na to dali ruku. A díky tomu, že tam máme tento franšízový vztah, tak jsme si mohli více než polovinu těchto skútru v uvozovkách pronajat. Vlastně za vyšší poplatky na úkor toho, co vyděláme, ale jinak bychom to nebyli ani schopni spustit, protože přece jenom je to skutečně nákladná investice. Takže vlastně část v podstatě zainvestovali ti Poláci, kteří věří, že to tady bude fungovat a část kluci. Výše jejich investice je kolem dvou a půl milionů korun.

Když se bavíme o elektrických skútrech a obecně o elektromobilitě. V čem jsou ty největší výhody vaší služby – oproti klasickým skútrům a jiným tradičním řešením?

T: Výhoda sdílených skútrů je určitě v tom, že člověk nemusí řešit dobíjení, nemusí řešit palivo, nemusí řešit pojištění a podobné věci. Člověk má vlastně hodně starostí. Ty u sdílených služeb odpadají a navíc, stoprocentně elektrické skútry znamenají, že jsou tiché a bez lokálních emisí. Takže jejich používání neznečišťuje ovzduší a nevytváří hluk, což je taky další problém, který Praha řeší.

H: Hluk je věc, která člověka hned nenapadne, jako třeba emise. Díky této výhodě jsme se stali například součástí závodu koní v Chuchli, původně se po areálu měli pohybovat organizátoři a lidé na čtyřkolkách, ale ty jsou moc hlučné a koně by to plašilo, takže si vybrali naše tiché skútry.

Když přemýšlím o el. skútrech, tak si říkám, jak se vlastně nabíjí? Sváží se stejně jako el. koloběžky?

H: Každý skútr, když je plně nabitý, má dojez cca 70 km. Tím, že je Praha kopcovitá, tak se skútr může dostat na 55 km a už končí, ale vždy záleží na terénu. V kanceláři máme baterie navíc a jakmile jsou nabité, tak se je snažíme rozvést a vyměnit.

Chápu to správně, že když některému skútru dojme baterie, tak vezmete jiný el. skútr a baterku a jedete ji vyměnit?

H: Přesně tak, takto se to dělá přes den. Kdybychom používali auto, tak kvůli zácpám to může vzít až trojnásobný čas než na skútru. V noci máme brigádníky, kteří baterie mohou rozvážet autem.

Kolik uskutečníte jízd za měsíc?

H: U nás nepočítáme jízdy, ale počet proježděných minut. Když to vezmu např. za květen 2021, tak za tento měsíc bylo použito 400násobně víc minut, než v červenci minulého roku. Věříme, že to ovlivnila pandemie, která je na ústupu, a také více lidí se o naší značce dovídá a chce nás vyzkoušet. V průměru za den máme nyní cca 250 jízd.

Je něco, co vás při provozování této služby překvapilo?

T: Možná bylo trochu naivní to nečekat, ale když jsme min. rok rozvezli po Praze 150 skútrů a čekali, jaká bude reakce, tak jsme zjistili, že nám lidi začali krást držáky na telefon, které jsme umístili na každý skútr. Takže během prvního měsíce nám polovina držáků zmizela. A to byla taková rána, kterou jsme fakt nečekali a docela nás to rozhodilo, ale nakonec jsme vymysleli jiný systém, který je již mnohem lepší a držáky nám tak často nemizí.

Máte i nějaké pozitivní překvapení?

T: Překvapilo nás, jak na nás reagují lidé. Nedáváme do reklamy téměř žádné prostředky jako náš konkurent (poznámka autora: BeRider, provozuje Škoda Auto DigiLab) a přesto nám to funguje a je to moc fajn.

H: Mě příjemně překvapila situace s parkováním. V Praze koluje nepsané pravidlo, že člověk může nechat skútr na chodníku, ale není to pravda. Takže jsme do Prahy přivezli 150 skútrů, všude jsme psali, že to na chodníku nechat nejde, ale lidi to pořád dělali. Takže nám začalo chodit obrovské množství pokut. Řekli jsme si, že takto to dělat nejde, takže jsme na tuto sezónu nalepili na skútry nálepky – Jsem špatně zaparkovaný – zavolej. Od té doby nám každý den volá městská policie, že nás nechce pokutovat, že máme tady a tady špatně zaparkovaný skútr a když to během dne dáme na zónu, tak to bude v pořádku. Často se jich ptáme, že když jim skútr zapneme na dálku, jestli by byli tak hodní a přesunuli je a oni dám dost často, tak v 90 %, vyhoví, takže to je skvělé. A nepomáhá nám jenom policie ale i kolemjdoucí.

22. června jste oslavili první rok provozu, jaký ten první rok byl?

H: Z mého pohledu to bylo strašně náročné, protože jsme to nečekali. Mysleli jsme si, že to bude sranda, protože jsem z toho byl nadšený já, tak proč by z toho nemohli být nadšení i ostatní. Mysleli jsme si, že té práce bude daleko míň, že občas vyměníme baterky a bude to. Ale ono to tak není. Nejdřív jsme lidi museli přemlouvat, aby službu vyzkoušeli, přece jenom je to stále něco nového. Pak jsme zjistili, že to nabíjení baterek taky není tak jednoduché. I vedení takto malé společnosti není tak jednoduché, člověk zjistí, že té práce je zkrátka strašně moc, nemá na to lidi, takže musí sehnat lidi, ale ti lidi nejsou, takže to musíte dělat sami, takže občas nespíte (smích). Rok uteče a zdá se vám to jako týden normálního života.

T: My jsme hodně rychle vstoupili do dospělého života, i když dospělí jsme již dlouho. Tohle bylo fakt rychlé, skočili jsme do vody a pak se učili plavat a ze začátku to byla jedna facka za druhou, ale za ten rok jsme se toho naučili strašně moc a hrozně nás to posunulo. Takže se všichni cítíme o mnoho líp a ten druhý rok můžeme také líp řídit, díky všem těm zkušenostem. A bude to čím dál tím lepší.

Připravujete nějaké novinky, nebo nějakou oslavu prvního roku tady v Praze?

T: Ano, připravujeme oslavu, ta bude někdy v půlce léta. Malou párty jsme udělali i minulý rok a její součástí byla škola jízd, takže jsme se pár hodin věnovali našim zákazníkům a učili je správně jezdit. Tuto část chceme určitě tento rok zopakovat, ale chystáme i další věci, jednu takovou guerillu, ale tu ti ještě neprozradím, ať máme moment překvapení, ve zkratce se ale jedná o téma nesmyslnosti vlastnění osobních aut ve městě.

H: Jinak chystáme novinky ohledně skútrů, ty, co jsme původně objednali, nejsou totiž úplně do kopcovité Prahy ideální, nemají dostatečný výkon. Takže postupně zvyšujeme výkon, aby mohli jet i 50 km za hodinu do kopce. Nyní jsme upravili 50 % flotily a čekáme na další díly, jež zvyšují výkon. Jsou na cestě, ale i tak to bohužel během pandemie trvá déle.

Vy jste vstoupili na trh v pandemii. Byla to pro vás výhoda, nebo nevýhoda?

H: Já to stále beru jako výhodu, někdo se na to možná dívá jinak, ale díky tomu vznikl náš projekt. Co jsem komunikoval s Blinkee.City, tak oni nám udělali takové podmínky, které bychom normálně nedostali. Původní smlouvu jsme totálně překopali. Oni se chtěli rozrůst a zjistili, že žádné jiné blázny krom nás, kteří by to chtěli spustit v období pandemie, nenajdou, takže upustili od různých podmínek a dali nám licenci na 5 let. Díky tomu jsme mohli započít naše podnikání.

T: Výhoda naší značky je, že funguje v různých částí Evropy, takže jsme vnímali, že jakmile sem přijedou cizinci, tak už tu aplikaci budou mít a mohou se do jízd zapojit i u nás.

H: Ale před rokem tu nebyli žádní turisti, takže jsme jeli úplně od začátku.

Chápu tedy správně, že jedna aplikace funguje ve všech státech, kde Blinkee působí?

T: Přesně tak, teď se nám již stane, že vidíme, že se k nám do systému hlásí lidé i odjinud, než z Česka.

Vím, že v elektromobilitě panuje celkem velká konkurence. Jeden váš konkurent Re.Volt nedávno (květen 2021) ukončil svoji činnost, protože mu došli peníze. Můžete mi říct, jak to vnímáte vy? Jsou třeba el. koloběžky vaše konkurence?

T: Na to se dá pohlížet ze dvou rovin, buď jsou to konkurenti, nebo ta druhá je, že my všichni jsme poskytovatelé mikro-mobility – sdílených služeb. A my tady potřebujeme být, zákazník potřebuje výběr, různé množství služeb, takže spíše konkurencí nám jsou lidi, kteří jedou sami v autě, zabírají ve městě spoustu prostoru a jezdí do 5 km po Praze.

H: Přesně tak, my jsme takovým doplňkem, ani koloběžky, ani kola, ani Be.Rider nebereme jako konkurenci. Jednou vyzkouším Be.Rider, podruhé třeba Blinkee.

Co se týče Re.Voltu, moc se nedivím, že to nevyšlo. Z mého pohledu tam byly moc vysoké náklady, na všechno měli lidi, kteří se samozřejmě musí platit. My se snažíme dělat si všechno sami a snižovat náklady na minimum. Dalším důvodem můžou být inovace. Ta jejich aplikace od roku 2017 byla dost podobná jako v roce 2021. Neměli tam informace, které jsou dnes již standardní, jako stav baterky, počet zbývajících kilometrů atd. Nemuset do apky nic zapisovat manuálně, je také důležité, všechno by mělo být automatické a skútr by měl umět komunikovat, což bohužel Re.Volt neuměl.

Jak vlastně konektivita skútrů a řídícího systému probíhá? Jak je to propojené do aplikace?

H: Telemetrie, vše je připojeno do regulátoru, kde se nachází simkarta a vše se tak dá ovládat i na dálku. Ve skútru jsou pohybová čidla, gps, v reálné čase můžeme sledovat co s ním děje a on nám neustále posílá informace zpátky. Když s ním někdo hýbe, můžeme vzdáleně zapnout alarm atp.

Řešili jste už trable typu, že vám skútr chtěl někdo odcizit?

H: Myslím si, že ne, naštěstí. Ale úplně ze začátku, když se někdo vzdálil kilometr od zóny, kde se může jezdit, tak jsme si mysleli, že nám ho někdo krade. Pak jsme ale zjistili, že to tak není, že se lidi jen chtějí pořádně projet.

Řešili jsme ale problém při pandemii, když bylo zákaz vycházení, že se nám pravděpodobně nějaká skupina opakovaně chtěla dostat pod sedadlo. U cca 3 skútrů se jim to i podařilo, takže nám vzali baterku, odpojili ji, ale jakmile se odpojí baterka, tak skútr začne neskutečně řvát. Následně si to už zřejmě rozmysleli, utáhli jsme ještě víc zámky a aby se pro baterku mohli dostat, museli by skútr úplně rozmlátit.

T: Z toho jsme byli fakt dost smutní, policii jsme kontaktovali, ale bohužel se na nic nepřišlo, Víme však, že Be.Rider řešil úplně to stejné.

H: Byl to dost blbý týden, během kterého nám zmizeli 3 baterie, takže jsme říkali, co bude teď? Jestli to tak půjde dál, tak to můžeme rovnou zabalit, jelikož baterie je na skútru to nejdražší.

Kdo je váš typický zákazník?

H: Jsou to mladí lidi, většinou absolventi do 35 let, 25-35 let, většinou muži. Více než polovina lidí je mezi lety 18-40 let.

Během pandemii a zimy jste skútry začali pronajímat řidičům donáškových služeb, jak se vám osvědčila tato strategie?

H: To napadlo mě a byla to celkem náhoda. Během října a listopadu jsem viděl, jak nám padá křivka používání, ale i tak jsme se rozhodli nechat v zimě skútry venku. Říkal jsem si ale, že to nějak na sebe musí vydělat. Když jsme bydleli v Barceloně a chtěl jsem dělat pro jednu rozvážkovou službu, tak jsem se přihlásil a oni se mě zeptali, jestli mám vlastní skútr, já řekl, že ne, a oni řekli tak na shledanou. Takže jsem předpokládal, že takových lidí jako já tehdy musí být hodně. Když jsme obvolali donáškové služby, tak s tím všechny souhlasili, že budeme součást jejich náborové prezentace, takže každému člověku, kdo má zájem u nich pracovat, řeknou o tom, že může používat naši službu.

Budete v této službě pokračovat?

Budeme to dělat trochu jinak, protože nám vybíjeli moc skútrů a nakonec se nám to úplně nevyplácelo. Takže to teď v zimě uděláme jinak a budeme jim nabízet dlouhodobé pronájmy jednoho skútru.

Někde jsem se dočetl, že vaši službu zpropagoval i Ivan Bartoš, předseda Pirátské strany. Je to pravda?

T: Ano, je to pravda, podpořil nás a měli jsme z toho velkou radost. S Ivanem se znám osobně a ještě před tím, než jsme naši službu rozjeli, tak jsem ho potkala a o našem nápadu mu říkala. Jakmile jsme byli venku, tak nás sám zpropagoval jak na Instagramu, tak na Facebooku. A v těch konverzích nám to udělalo fakt velkou službu, nic jsme s ním domluvené neměli, takže jsme z toho měli upřímnou radost.

Jsou ještě nějaké další slavné osobnosti, které vás takto zpropagovali a podpořili?

T: Podpořil nás například Martin Vévoda, který byl v reality show Robinsoni a LikeHouse. Ještě třeba René Dank a Refew, což jsou rappeři, nebo Nikol Moravcová.

Plánujete nějakou expanzi?

T: Nejprve potřebujeme zrychlit celou flotilu a pak buď budeme expandovat, nebo navýšíme počet skútrů v Praze.

H: Přesně tak, ono to je vysoce nákladná věc rozšiřovat flotilu, snažíme se proto o další finanční zajištěné, buď úvěr, nebo investice.

V únoru 2021 jste vstoupili do Point One, jak jste se o inkubátoru dozvěděli a co vás sem zavedlo?

T: O Point One sem se dozvěděla od Matyáše Dřeva, který je můj spolužák z gymplu a který v inkubátoru dělá buddyho a má zde svou firmu. Zůstali jsme v kontaktu a já ho sledovala a moc mu fandila. Jakmile jsme vyšli s naším projektem, tak jsme si dali schůzku, pokecali a nabídl mi, jestli nechceme vyzkoušet Point One. Jsme moc ráda, že jsme se do Pointu dostali, protože je skvělý a moc nám pomáhá.

Co je pro vás ta největší přidaná hodnota inkubátoru?

T: Mě se zdá, že se to začne projevovat až za nějaký čas. Člověk chodí na workshopy, někoho potkává, s někým se baví a třeba to i chvilku nedává smysl, ale najednou to vše do sebe začne zapadat. S Honzou jsme si uvědomili, že například i díky Davidovi Miklasovi a jeho přednášce o vizi jsme byli schopní zformulovat naši vizi tak, že jsme s ní byli na 100 % spokojeni a dávalo nám to naprostý smysl.

H: Ale hlavně nám Point přináší networking a propojení. Třeba Lukáš Juřina nás propojil s firmou Nano Energies, která nám v budoucnu poskytne 100 % energie z obnovitelných zdrojů, což pro nás bude velká věc.

T: Jsme tu moc spokojení a moc si toho vážíme.

H: Když má člověk jakoukoliv byznys otázku, tak se zeptá a dozví se odpověď. My jsme stále na začátku, nemáme zkušenosti s podnikáním, jenom jsme se rozhodli, že do toho půjdeme po hlavě.

Máte nějaké oblíbeného mentora?

T: Zatím využíváme hlavně našeho přiděleného mentora Kubu Sechtera, takže Kuba.

Co byste doporučili lidem, kteří o podnikání přemýšlí, ale ještě nenašli odvahu se do něj pustit?

H: Na začátku bych se do toho bez informací nepouštěl úplně po hlavě. Myslím si, že když bych to dělal podruhé, tak bych se stal součástí nějaké komunity, jako je třeba Point One, abych předešel spoustě chyb, které jsme na začátku udělali, a potom bych se do toho pustil s větším sebevědomím a nějakými kontakty na lidi, kteří mi s tím pomůžou.

T: Je důležité mít podporu, v komunitě je velká síla a opravdu to podnikání hodně pomůže.

H: Ale rozhodně jít do toho, pokud má člověk nějaký nápad.

T: Souhlasím, a určitě mít na to energii, ta energie je nejdůležitější.

 

Moc díky Terko a Honzo za rozhovor, ať se vám s Blinkee daří a někdy zase v Point One na viděnou.

Autor: Petr Kopeček

15. června 2021 – 21.5. proběhla opět soutěž AVE Student Challenge. Celkem 15 nejlepších studentů prezentovalo své nápady na otázky týkající se odpadového hospodářství a ekologie.

Známe vítěze 5. ročníku AVE Student Challenge na ČZU

AVE CZ odpadové hospodářství s.r.o. je dlouholetým partnerem podnikatelského inkubátoru ČZU Point One a také České zemědělské univerzity v Praze, se kterou každoročně spolupracuje na několika společných projektech jako jsou exkurze studentů do jejich provozů, vypisování odborných diplomových témat, účast na veletrhu pracovních příležitostí anebo pořádání soutěže AVE Student Challenge. AVE CZ je v Česku jedním z lídrů v oblasti nakládání s odpady a zavádění nových technologií v rámci celého odpadového hospodářství. Společným cílem je nejenom čistá budoucnost a péče o životní prostředí, ale také informovaní studenti a laická i odborná veřejnost.

A právě do finále 5. ročníku již zmiňované soutěže AVE Student Challenge o nejlepší zpracování vybraných ekologických témat bylo nominováno celkem 10 týmů, které si to v pátek 21. 5. rozdaly o hodnotné ceny, finanční příspěvky nebo i možné stáže a pracovní nabídky od hlavního sponzora soutěže AVE CZ odpadové hospodářství. Soutěž pořádal jako každoročně podnikatelský inkubátor ČZU Point One ve spolupráci s doc. Vlastimilem Altmannem z Technické fakulty ČZU.

Pro letošní ročník soutěže byla vybrána ekologická témata zaměřena nejenom na zpracování odpadů, jak je u této soutěže zvykem (Skládka odpadu a její pozice v cirkulární ekonomice – Černý Petr nebo zlatý důl?, Recyklace – cíl nebo přestupní stanice?), ale nově bylo přidáno i téma týkající se budoucnosti elektromobility. A právě tohle téma – Elektromobily – záchrana pro budoucí generace?, u soutěžících i poroty rezonovalo zdaleka nejvíce.

O vítězích rozhodla odborná porota složená ze zástupců AVE CZ a ČZU, která ocenila originální prezentace a jejich každoročně se zvyšující úroveň.

A kdo se nakonec radoval z ocenění?

Na třetím místě se umístili Matěj Bárta, Regina Zenkerová, Radka Zoulová a jejich zpracování tématu Recyklace.

Na druhé místo vystoupaly dokonce dva týmy. Eliška Štefanová a její pohled zaměřený na zajištění dostatečných zdrojů energie pro elektromobily a možnosti zamezení nežádoucích vlivů, které celoplošné zavedení elektromobilů může přinést. Eliška si za svůj výkon odnesla také cenu publika. Se stejným počtem bodů se na druhém místě umístila i Regina Zenkerová se Šimonem Dosedělem se zpracováním stejného tématu ohledně budoucnosti elektromobility.

A do třetice téma elektromobilita, skvělá prezentace zaměřená na investiční směřování pro AVE CZ v tomto segmentu, vypíchnutí slepých cest, které by se nemusely při investování vyplatit, a první místo v soutěži pro Ha My Nguyenovou a Vojtěcha Pospíšila.

Gratulujeme všem vítězům, děkujeme sponzorům – Dogsie, Medárna, RE.BRUNS, Blinkee.city, ČZU Shop, Point One, hlavnímu sponzorovi AVE CZ odpadové hospodářství a také všem odvážlivcům, kteří se do soutěže přihlásili a těšíme se na další ročník tohoto unikátního soutěžního projektu již s pořadovým číslem 6.

Honza Větrovský studuje 3. ročník oboru Podnikání v dřevozpracujícím a nábytkářském průmyslu na Fakultě lesnické a dřevařské ČZU. Ke dřevu má blízko už od dětství a navazuje na svého tátu, který studoval také na FLD na ČZU a který se dřevem dlouhodobě podniká. Honza je zarytý sportovec, vodák – slalomář a jeho zarytost se projevuje i v navrhování jeho produktů, které staví na 100 % českém dřevu a lokálních materiálech. Mrkněte na Honzův web – https://www.lesvsrdci.cz/ a přečtěte si jeho podnikatelský příběh v našem dalším díle seriálu o členech Point One.

Ahoj Honzo, má oblíbená otázka na začátek, můžeš nám tvé podnikání představit jednou větou?

Ahoj Petře, zabývám se výrobou nábytku z masivního dubu a oceli a snažím se, aby ten nábytek byl udržitelný a ekologický a zároveň vracel zpátky to, co bere z toho lesa.

Mohl bys to Honzo trochu rozvést?

Práce se dřevem mě samotného moc baví a chtěl jsem v tom pokračovat. Rozhodl jsem se proto vyrábět nábytek a chtěl jsem, aby byl designový, hezký a moderní a do toho velmi kvalitní. Proto jsem zvolil tyto dva materiály – ocel a dubový masiv, které jsou velmi odolné a zároveň taky velmi estetické. Hlavní myšlenkou je, aby ty materiály pocházely všechny z Čech, nejlépe z blízké vzdálenosti, aby se nevozily někde z Ukrajiny. Sice by byly levnější, ale budou z dálky a bude to mít uhlíkovou stopu jak kráva. Další věcí je, že v Česku je teď kůrovcová kalamita, takže bych moc rád vysazoval nové stromy, což také děláme.

Jak ses vůbec k práci se dřevem dostal?

Můj táta v roce 1999 založil dřevozpracující firmu, která se zaměřuje především na dřevěné stavební prvky, a já jsem v tom od dětství vyrůstal. Dostal jsem se také trochu k truhlářské práci, která mě bavila, bylo to pro mě takové uvolnění od ostatní práce, a tak jsem se rozhodl v tom pokračovat. S tátou jsme po tom Les v srdci založili společně, já firmu vedu a on mi pomáhá a podporuje mě.

Jaké to je pracovat s tátou?

S tátou máme stejný cíl, vyrábět kvalitní lokální produkty, dokonce mi i naslouchá, když k tomu něco mám, takže je to moc fajn.

Za každý prodaný výrobek zasazujete 10 stromů, jak tohle přesně funguje?

My těch stromů zasadíme daleko víc, ale já to vnímám tak, že zákazník, který si u nás koupí nějaký produkt, tak nás v naší snaze podpoří. Za tu dobu, kdy funguje naše značka, jsme vysadili už nějakých 13 000 stromů, ale ty náklady na sadbu jsou dost velké, takže se nám to stěží vyplatí. Tohle je možnost, jak nás zákazníci mohou podpořit.

Co je tvůj nejoblíbenější výrobek?

Je to určitě stůl Björn s živými hranami. Jsou to hrany, kde není kůra, ale hrany nejsou oříznuté, mají přírodní zakřivení. Tento stůl se mi moc líbí.

Jaké máte plány do budoucna?

Chtěli bychom se věnovat také zakázkové výrobě, fakt mě baví vymýšlet řešení na míru a přicházet s unikátními nápady. Nakreslit, vymodelovat a doporučit originální řešení, tohle mě fakt naplňuje.

Proč ses rozhodl vstoupit do Point One a jak ses o něm dozvěděl?

Point One na mě vyskočil na Facebooku, viděl jsem tam TeaToma a zapůsobilo na mě zřejmě to dřevo, myslel jsem si, že by to mohlo být i něco pro mě. Pak jsem si přečetl pár věcí na webu a přihlásil se. Byl jsem vybrán a od března 2021 jsem členem.

Jak se ti v Point One zatím líbí?

Líbí se mi tu moc, řekl bych, že mi Point One rozšiřuje dost mé obzory. Mám tu výhodu, že nemám žádné půjčky, takže kdyby mé snažení třeba nevyšlo, tak to zas tak moc nevadí. Ale PO je úžasný v tom, že tomu mému podnikání můžu dát jasnou hlavu a patu, můžu mé kroky konzultovat se svým buddym a řešit věci typu administrativa, plánování a tak podobně.

Co bys doporučil lidem, kteří přemýšlejí o podnikání, ale zatím se do něj ještě nepustili?

Určitě je fajn svůj byznys plán prokonzultovat s nezávislým člověkem, který není zaujatý rodinou, nebo kamarádskou vazbou, abyste dostali reálný feedback. Když jste ale sami přesvědčeni, že váš produkt má potenciál, tak let’s go!

Moc díky Honzo za rozhovor, ať se ti s Les v srdci daří a ať máš spousty spokojených zákazníků.

Autor: Petr Kopeček

Ina a Mary jsou spolužačky ze střední, a i když se jejich cesty v navazujícím studiu rozešly, Ina studuje PEF na ČZU, Mary studuje na VŠE, stále je spojuje společná vize ohledně dalšího využití neesteticky vypadající zeleniny a ovoce ze supermarketů. Se svou myšlenkou dokonce vyhrály pražské regionální kolo soutěže Soutěž a podnikej o nejlepší středoškolský nápad a následně se rozhodly vstoupit do Point One. O jejich cestě k neplýtvání a podnikání jsme si se zakladatelkami projektu povídali v našem dalším díle o členech Point One.

Ahoj Ino a Mary, moje oblíbená otázka na začátek. Dokážete mi říct jednou větou, co přesně děláte?

I: To je náš pitch (smích). Děláme projekt, který zabraňuje vyhazování ovoce a zeleniny ze supermarketů tím, že potraviny pomáháme znovu zpracovat do trvanlivější podoby a tím se vlastně podílíme na reusingu potravin.

Můžete to trošku rozvést? Co to přesně znamená a jak k tomu přistupujete?

I: Plánujeme odebírat neestetické ovoce a zeleninu ze supermarketů, zrovna podepisujeme první smlouvu s Tescem, a přetvoříme je do nějaké trvanlivější podoby, ať už to jsou marmelády, freshe nebo taková instantní jídla.

M: Problém, který řešíme, je ten, že nikdy nevíme, co přesně za zeleninu a ovoce dostaneme, takže nemůžeme dělat stále stejnou škálu produktů, ale musíme se přizpůsobovat zrovna tomu, co se v supermarketech vyhodí.

Dobře, když se bavíme o tom, že se něco vyhodí, kolik je to třeba kilo zeleniny a ovoce, které očekáváte, že se k vám bude dostávat?

I: My jsme se na to právě ptaly i zaměstnanců Tesca a oni říkali, že oni sami to nedokážou odhadnout. Někdy to je třicet kilo, někdy to je pět. Následně se řeší stav, ne úplně vše totiž můžeme použít.

Když se vrátíme k vašim výrobkům, už jste zkoušely něco vyrábět?

I: Ano, podařilo se nám uvařit pár várek v rámci testování, když jsme dělaly průzkum trhu, ale zatím jsme nic neprodávaly.

M: Darovaly jsme to a dostaly pozitivní ohlasy. Tenkrát to bylo hruškové pyré – hrušková marmeláda, freshe a sušenky.

Pokud chcete své výrobky prodávat, musíte určitě splňovat nějaké hygienické normy atp. Jak jste řešily tyto věci?

I: Chtěly jsme využít Point One kuchyni, ale ta je bohužel jen na testování. Napadlo nás tedy využít restaurace, které jsou teď zavřené, ale mají splněny všechny hygienické normy.

M: Možná bychom mohly využít i lidi, kteří pracovali v gastru a zrovna přišli o práci, na nějakou malou výpomoc.

Přečetl jsem si, že ovoce a zeleninu chcete zpracovávat také pomocí lyofilizace, co to přesně znamená?

M: To znamená mrazem vysušit, aby se zachovaly vitaminy a všechny dobré látky. Dělá to třeba firma Mixit. Je to takové fancy a lidé na to hodně slyší. Když sušíte banány klasicky horkem, máte sušené banány, když používáte mráz, máte lyofilizované banány.

Vraťme se ještě k supermarketům. Jak přesně s nimi probíhají jednání?

I: No je to celkem zábavné (smích). Udělaly jsme si seznam supermarketů, kterým jsme začaly volat. Spousta lidí, když jsme se dovolaly, nám řekla, ať to s nimi vůbec neřešíme, že to má na starosti centrála, a některé supermarkety mají takové ty automatické telefony, takže jim se ani nedovolat nešlo. Každý supermarket nám v podstatě nakonec řekl něco jiného. Někde nám řekli, že to řeší centrála, někde nám řekli, že nic nevyhazují, což není pravda, to jsme si
ověřovaly, někde nám řekli, že nám to nemohou dát, a někde se s námi vůbec nechtěli bavit.

M: První, kdo se nakonec chytl, bylo Tesco v Neratovicích. Řekli nám, že s námi mohou podepsat smlouvu o odvozu ovoce a zeleniny, mohou nám to dávat zadarmo, ale musí k tomu mít potvrzení. Musíme si přistavit vlastní popelnici, do které to budou dávat, a my bychom to pak mohly dál využít. Co se s tím bude dít dál, je už nezajímalo.

Jaké máte plány na tento rok – 2021?

I: No s Matyášem jsme si na začátku inkubace dali cíle. Mám pocit, že to bylo do léta, že uděláme obrat 400 tisíc nebo něco takového. Což myslím, že budeme rádi, když vůbec něco do léta vytvoříme. Druhý cíl, který máme, je mít v
komunitě na sociálních sítí 15 000 lidí a máme 200 (smích).

M: Hlavně plánujeme nějak začít dělat první produkci a reálně si to fakt vyzkoušet, zatím jsme se na to připravovaly jen teoreticky – vyplňovaly jsme byznys plány, dělaly průzkum trhu atp.

Kam byste to s projektem chtěly dotáhnout?

I: My doufáme, že když podepíšeme první smlouvu, naučíme se zpracovávat všechnu zeleninu a ovoce tak, abychom ani my nic nevyhazovaly. Jsme domluveny ještě s jedním projektem, že případné přebytky můžeme darovat do ZOO.

Tak to jsou hezké vize. Vraťme se ale ještě úplně na začátek. Jak jste se vůbec dostaly k podnikání a k tomuto nápadu?

I: My jsme si kdysi na střední povídaly o tom, jak je strašné, že se plýtvá potravinami, a týden na to měl u nás ve škole přednášku Adam Štrunc ohledně soutěže Soutěž a podnikej. Tak jsme si řekly, že to půjdeme zkusit, že nemáme co ztratit. Přihlásily jsme se a dostaly jsme mentora Tadeáše Kulu z Re-knih, který nám strašně věřil, že to dotáhneme někam daleko. Vyhrály jsme regionální finále soutěže a on nám na konci toho řekl: “Holky, nečekal jsem, že to vyhrajete.” Každopádně byl rád a měl z nás radost.

M: Nápad samotný pak vznikl v místním supermarketu. Tamní pracovník zde nesl velký černý pytel a do něho putovaly všelijaké potraviny z pultů a regálů. Chvíli jsme ho pozorovaly a poté se pána zeptaly, kam ty potraviny míří. Odpověď si můžete tipnout.

Co stálo za vaším rozhodnutím vstoupit do Point One? A jak jste se o Point One vůbec dozvěděly?

I: Point One nám napsal na Instagram, zprávu jsem poslala Mary a začaly jsme o tom přemýšlet. Studentem ČZU jsem já, tak jsem to vlastně celé řešila já, původně jsme chtěly projekt uspat, ale tohle vypadalo jako znamení. Tak jsme si řekly, že do toho jdeme znovu naplno.

Jak po půl roce hodnotíte své působení v Point One?

I: Za nás úplně super. Je teda pravda, že nějaké z těch workshopů jsme absolvovaly už v Soutěž a podnikej, takže to pro nás nebylo tak nové. Co pro nás ale byla a je fakt velká pomoc, je náš buddy Matyáš, který se s námi moc
nemaže. Řekl nám narovinu ať reálně začneme něco dělat, že takto to nikam nedotáhneme a dost nás tím namotivoval.

Poslední dnešní otázka. Co byste doporučily lidem, kteří o podnikání přemýšlí, ale zatím nenašli dost odvahy se do něj pustit?

I,M: Ať neváhají a jdou do toho. Když do toho nedají na začátku deset milionů, které mohou ztratit, tak je to vlastně bez rizika. Na střední škole je jako první krok nejlepší Soutěž a podnikej, která nám na začátku mega pomohla. Následně pak určitě nějaký univerzitní inkubátor, třeba právě Point One. Pomůže taky zkušený mentor, který vidí vaše podnikání z nadhledu.

Moc díky Ino a Mary za rozhovor, držím vám pěsti s vaším nápadem a věřím, že lidé i supermarkety budou v budoucnu plýtvat potravinami méně a méně.

Autor: Petr Kopeček

Gabriela a Martina jsou dvě normální ženské, jak samy o sobě říkají, v této době obě na mateřské dovolené. Společně vyrábějí s láskou upomínkové předměty zaměřené na novorozence a malé děti a dělají radost maminkám po celém Česku. Gabriela také dokončuje studium na PEF ČZU obor Provoz a Ekonomika a nabyté zkušenosti společně s Marťou přetváří do podnikání, kterým by se chtěly živit, až mateřská skončí. Jak se jim to daří, jak se k podnikání dostaly nebo zda a jak moc je postihla corona krize, se dozvíte z dalšího dílu našeho seriálu o členech Point One.

Ahoj Gabčo a Marti, moje typická otázka úplně na začátek. Můžete nám představit váš projekt Šťastná mamka jednou větou?

G: Ta jedna věta by mohla být: Jsme dvě mamky na mateřské a nechtěly jsme se vrátit do práce, tak jsme se vrhly na podnikání. Nebo jinak, na trhu nám chyběly produkty, které by dokázaly hezky uchovávat vzpomínky na naše děti v prvních měsících a letech jejich života, tak jsme je začaly tvořit samy.

Na jaké typy produktů se přesně zaměřujete?

M: Náš top produkt je rámeček na fotku z ultrazvuku, který má tři siluety maminek s bříškem a kapsou, kam si maminky mohou vložit pamětní fotky. Dalším produktem je šablona na otisk dětských nožiček nebo polštářek pro zoubkovou vílu.

Na webu jsem se dočetl, že všechny produkty vyrábíte ručně, je to pravda?

G: Ano, ano. Když naše poklady večer usnou, tak vystřihujeme, lepíme, šijeme.

M: Všechno projde našima rukama. Máme k ruce šablony vyrobené grafikem, ale na vše jsme samy.

Jak se vám dařilo v roce 2020? Postihla vás nějak krize, nebo na vaše podnikání neměla žádný vliv?

G: Těžko říci. My jsme trošku specifické tím, že vše zatím děláme při rodičovské dovolené. Zatím jsme se úplně nevěnovaly tolik marketingu. Nicméně bych řekla, že třeba závěr roku jsme měly na naše čísla poměrně silný. A tím, že jsme e-shop a zatím nemáme nikde žádné produkty v obchodech, tak nás vyloženě corona nezastihla, pouze v oblasti spolupráce s pražskými městskými částmi, které odebírají rámečky na vítání občánků, nás to postihlo, jelikož ty se za celý rok nekonaly.

M: Já bych ještě doplnila, že vlastně kvůli coroně jsme se s Gabčou nemohly vídat v neutrálním prostředí. Tím, že obě máme doma malé děti a manžely, tak vždycky potřebujeme někam utéct, kde se dají věci promýšlet, teď bohužel nemáme moc kam.

G: To je pravda.

M: Kvůli coroně jsme nemohly vytvářet nějaké extra novinky, protože nové skvělé nápady se rodí především, když jsme spolu.

Co plánujete na rok 2021? Máte nějaké konkrétní plány? I třeba jak se vídat častěji?

G: Plány jsou vždycky. Já bych teď řekla, že jsme v takové fázi restartu, kdy vlastně máme zhruba půl roku na finální rozhodnutí, kam se se společností budeme ubírat. Cíl je teď zapracovat na marketingu a dostat se více do povědomí.

M: Musíme také zapracovat na e-shopu, protože zatím jedeme na free verzi Shoptetu s omezeným množstvím produktů, který nám již nestačí. Věříme, že když nabídneme atraktivnější a propracovanější e-shop, pomůže nám to získat víc zákazníků.

Držím pěsti, ať se všechny plány podaří. Vraťme se ale ještě úplně na začátek. Co vás vůbec motivovalo začít podnikat?

G: První sklenička bez dětí (smích). Děti zůstaly doma s chlapama. Bylo to tak, že jsme se bavily, co bude a nebude, že obě dvě máme nějaké vzdělání, zkušenosti, tak jsme si říkaly, proč to nezkusit.

M: Vlastně jsme na rodičovské dovolené zjistily, že máme ještě hodně volného času, že se můžeme věnovat ještě něčemu jinému.

Co stálo za vaším rozhodnutím vstoupit do Point One? A jak jste se o něm vůbec dozvěděly?

G: Point One je moje aktivita, protože v současné době studuji na ČZU. Momentálně jsem v závěrečném ročníku magisterského studia. Už od bakaláře mi vždycky přišel nějaký email o inkubátoru, většinou jsem to však hned smazala, ale v říjnu 2019 jsem si řekla, že bychom to mohly zkusit, že by to pro nás mohla být šance posunout se dál a tak jsme se přihlásily.

Jak byste popsaly svoji zkušenost s Point One?

G: Point One je super komunita, kde se nemusíš bát říct svůj názor, nebo požádat o pomoc. Aktivity, které inkubátor vyvíjí, ať už to jsou workshopy, propojování s mentory a další, mohou vaše podnikání hezky nakopnout.

Marťo a co ty? Co tvá zkušenost s Point One?

Líbí se mi především to zázemí, skvělá a důležitá je také zpětná vazba, jak od členů, tak mentorů.

Máte nějakého oblíbeného mentora nebo mentorku, se kterým spolupracujete?

G: Spolupracujeme především s Matyášem Dřevem. Měly jsem inspirativní konzultaci s Monikou Netřeba a máme v plánu se potkat i s dalšími mentory na online marketing, jejich workshopy byly super. Moc se mi líbilo i setkání s Margaretou Křížovou.

Co byste doporučily lidem, kteří o podnikání uvažují, ale zatím nenašli odvahu se do něj pustit?

G: Dát si skleničku vína (smích). Především ale zahodit předsudky, vždy si můžete něco myslet, ale skutečnost může být úplně jiná. Dokud to nezkusím, tak nemůžu vědět, jestli mám šanci uspět nebo ne.

M: Přesně tak. Zvlášť, pokud jste na mateřské, tak nemáte co ztratit. Můžete začít s minimálními náklady a navíc máte docela dost volného času.

Gabi a Marťo moc díky za rozhovor a ať se vám s vaším maminkovským podnikáním daří.