Tomáš Novotný dokončuje 3. ročník na Provozně ekonomické fakultě ČZU a již více než 3 roky usilovně pracuje na značce luxusních firemních dárků. Jeho vlajkovou lodí se stala láhev Twoot z robustního dřevěného masivu a oceli, která v kombinaci s kvalitním alkoholem slouží jako originální dárek pro firemní klienty a milovníky bytových doplňků. O tom, jak se Tomášovi daří, jaký vliv na jeho byznys má současná koronakrize nebo proč se rozhodl vstoupit do Point One, se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Ahoj Tomáši, první zahřívací otázka, jak ses vlastně k nápadu dělat láhve Twoot dostal?

Bylo to někdy v roce 2017, kdy jsem si začal všímat, že většina dárkových věcí, které jsem si koupil, za poměrně krátkou dobu začala odcházet a to mě dost štvalo. Zároveň mi chyběly produkty, které by byly více z kovu a dřeva. Oba tyto materiály, když se o ně dobře staráte, tak vás mohou několikrát přežít a to je přesně filosofie, se kterou své láhve tvořím.

Kdo ti s výrobou lahví pomáhá?

Na produktu se podílejí 4 české společnosti a na tom, že je to 100 % český výrobek, si hodně zakládáme. Chceme pořádnou kvalitu a to Češi a české firmy umí. Zároveň chceme v našich produktech odrážet českou tradici a to platí i o volbě dřeva, proto používáme výhradně buk a dub, jež symbolizují Česko mnohem více, než třeba v současnosti tolik rozšířený smrk.

Kdo jsou tvoji typičtí zákazníci?

Soustředím se především na B2B prodeje a velké firmy nebo státní správu. Láhve si ode mě koupil třeba známý golfový klub, Magistrát hlavního města Prahy, Ministerstvo průmyslu a obchodu a pravidelným zákazníkem je třeba Trebitsch whisky. Na mém e-shopu si ale láhev může koupit každý milovník kvalitních produktů.

Postihla tě nějak současná koronakrize?

Bohužel ano, stálí zákazníci ruší domluvené objednávky a noví zákazníci vůbec nepřichází. Od společností, se kterými jsem jednal a vyvíjel pro ně produkty na míru, mám zprávy, že musí šetřit a odsouvají domluvené objednávky na neurčito. Ono je to vlastně přirozené, v době krize škrtáte výdaje a dárky do této kategorie bohužel patří.

Chystáš nějaké novinky?

Ano, připravuji s kamarádem například obal na doutníky do obleku nebo navrhuji flakónky pro jednu parfumerii. Produkty na sebe hezky navazují, jelikož je to zase kombinace dřeva a oceli, a už se moc těším, až je budu moct představit svým zákazníkům.

Proč ses v minulosti rozhodl vstoupit do Point One?

Slyšel jsem, že je tu skvělá parta lidí a to zpětně musím potvrdit. Taky si inkubátor nebere žádnou equitu (podíl na firmě) z vaší společnosti.

Co vidíš jako největší přidanou hodnotu inkubátoru?

V Point One jsem již více než rok a členství mi dává mraky věcí. Jelikož bydlím na kolejích ČZU, kde se nachází i inkubátor, mimochodem je otevřený 24/7, tak jsem tam docela často. Už jen to, že se potkáváte s lidmi, kteří mají nadšení a chuť dělat nové věci stejně jako vy, je obrovsky inspirující.

Funguje tu také skvělá komunita lidí, se kterými můžete probírat novinky i každodenní problémy, se kterými se jako noví podnikatelé potýkáte. Všichni se vám snaží vždycky pomoci nebo nasměrovat a toho si cením asi úplně nejvíc. A to vůbec nemluvím o skvělých mentorech a lidech, kteří pracují pro Point One a vytváří dokonalé podnikatelské zázemí.

Co bys poradil lidem, kteří chtějí podnikat, ale zatím nenašli tu odvahu?

Že nemají co ztratit. Ať přijdou do Point One, tady se o ně dobře postaráme a podnikání si mohou nezávazně vyzkoušet.

Moc díky Tomáši za rozhovor, ať se ti s Twoot daří, plno skvělých nápadů a spokojených zákazníků.

Autor: Petr Kopeček

27. listopadu 2019 byly za přítomnosti rektora Petra Sklenička, prorektora Václava Hejnáka a pozvaných hostů slavnostně otevřeny zbrusu nové prostory inkubátoru Point one, který se tak rozšířil o dvě patra. Nově mohou členové využívat plně vybavenou dílnu, oddělené kanceláře s hygienickým zázemím nebo přednáškový a co-workingový sál s kuchyňským koutem. Inkubátor byl také vybaven moderní audiovizuální a počítačovou technikou.

Současně se stavbou inkubátoru probíhala i 12měsíční tvorba inkubačních a akceleračních programů za použití gamifikace, díky kterým mohou členové lépe dosahovat vytyčených pracovních cílů. Již v létě byl představen nový vizuální styl Point One, bylo vybráno nové logo a spuštěny nové interaktivní webové stránky www.pointone.czu.cz, které přinášejí kompletní informace o všem, co se v inkubátoru České zemědělské univerzity v Praze děje a chystá.

Projekt Daruju Krev, jež je zbrusu novým projektem v Point One, hledá řešení na nedostatek dárců krve v ČR, kterých podle Červeného kříže chybí v Česku více než 100 000. Snaží se o digitalizaci dárcovství a budování komunity dárců, k čemuž využívá sociální sítě a v budoucnu i mobilní aplikaci, na které intenzivně pracuje. Spolu s iniciativou covid19cz reaguje také na hrozby současné pandemie a spouští zásobník dárců a kampaň #damekrev.

Pandemie COVID-19 má řadu závažných dopadů. Jedním z nich může být i nedostatek dárců krve. Z tohoto důvodu vznikla kampaň #damekrev, jejímž cílem je mobilizace dárců.

„Krve je zatím dostatek, ale může být hůř. Pravidelní dárci mohou být v karanténě, nebo mají strach z nakažení a z odběrů se odhlašují. Kampaň si proto klade za cíl informovat o bezpečnosti darování i v době koronavirové a mobilizovat prvodárce k budoucímu darování,“ říká jeden z autorů projektu a bývalý student PEF a FTZ Petr Kopeček, který s inkubátorem Point One spolupracuje dlouhodobě.

„Zatím se nepotvrdilo, že by krevní transfúze mohla být přenašečem koronavirů nebo jiných respiračních virů, takže dárci nemusí mít z darování žádné obavy. Transfuzní centra i přesto zavedla centrálně preventivní opatření, které je třeba dodržovat a které dárce chrání,“ dodává David Stančík, druhý člen projektu Daruju Krev, jež se nově zařadil mezi členské firmy inkubátoru Point One.

Zásobník dárců na horší časy

Tým Daruju Krev se spojil s odborníky z platformy covid19cz.cz, se kterými postavil „zásobník na dárce“ a spustil celorepublikovu kampaň #damekrev. Na webu damekrev.cz najdou budoucí dárci mapu odběrných zařízení spolu s aktuálním stavem jejich krevních zásob a přihlašovací formulář. Výběrem nejbližšího zařízení a vyplněním formuláře se lidé stanou dobrovolníky připravenými darovat krev. Zdravotníci je pak jednoduše „povolají ze zálohy”, když se začnou zásoby krve snižovat.

„Lidé, kteří už krev darují, se na webových stránkách projektu mohou podívat, jaký je stav krevních zásob v zařízení, kam docházejí, a v případě potřeby se objednat k darování. Bohužel ne všechny transfuzní stanice stav krve neboli krevní barometry zveřejňují, což je škoda,“ posteskne si Petr Kopeček.  S projektem by tudíž místům, kde barometry krve zatím nemají, rádi nabídli pomoc a pracují na systému, který to má umožnit.

V Česku dlouhodobě podle Červeného kříže chybí více než 100 tisíc dárců krve a ubývá hlavně počet prvodárců. Ideální počet nových dárců by měl být 30 – 33 tisíc, aktuálně se však pohybujeme okolo 27 tisíc za rok, píše se ve výroční zprávě Společnosti pro transfuzní lékařství.

„Pokud někdo dlouho přemýšlí nad darováním krve, teď je ten nejlepší čas dát o tom zdravotníkům vědět. Když seženeme dostatek dárců, které bude možné rychle povolat, předejdeme tak problémům s nedostatkem krve dříve, než vzniknou,” vysvětluje David Stančík.

Digitalizace dárcovství

Plány do budoucna má však tým Daruju krev především s digitalizací procesu darování a budováním komunity dárců, která má inspirovat mladé prvodárce a především bořit klišé strachu, který se kolem darování krve objevuje.

V budoucnu by jejich aplikace měla motivovat lidi na základě gamifikačních prvků, skupinových diskuzí, live chatů nebo různých srovnávacích žebříčků. Samozřejmostí jsou funkce jako upozornění na příští darování, mapa odběrných míst nebo virtuální odznaky dárcům.

Aplikace by měla pomáhat také nemocnicím a odběrným centrům nejenom s oslovováním dárců v případě nedostatku určité krevní skupiny, ale také s přebíráním určitých administrativních úkonů nebo poskytnutím rezervačního systému.

Autor: Petr Kopeček

Petr Stiblík působí od roku 2014 na Fakultě lesnické a dřevařské, kde dokončuje doktorát na téma – Evoluční ekologie termitů. Je součástí týmu zkoumající termity, jako část velkého projektu EVA 4.0 zaměřeného na zkoumání zmírnění dopadů klimatických změn. Petr vstoupil na začátku roku 2019 do podnikatelského inkubátoru Point One s jeho projektem Scientific Permits Consulting, se kterým má ambice pomáhat vědeckým týmům získávat snadněji a rychleji vědecká povolení ke sběru genetického materiálu po celém světě.

Ahoj Petře, můžeš nám představit svůj projekt jednou větou?

Jednou větou je to komplikovanější, ale ve zkratce vyřizuji vědecká povolení pro vědecké týmy.

Jak přesně to funguje?

Existují mezinárodní právní dohody, např. Úmluva o biologické rozmanitosti nebo Nagojský protokol, na základě kterých, není možné vyvážet genetické zdroje ze země jejího původu do zahraničí bez povolení. Genetické zdroje jsou výhradním majetkem státu. Je to úplně stejné jako se zlatem nebo s ropou.

Co vše se počítá do těchto genetických zdrojů?

Myslí se tím de facto všechny organismy, které mají vlastní DNA mimo lidí. Víceméně se jedná o všechny živočichy a rostliny včetně bakterií nebo hub nacházejících se na území daného státu.

Vztahuje se to i na horniny nebo fosílie?

Nagojský protokol se na v uvozovkách neživé věci nezaměřuje, ale existují zase jiné smlouvy, které ano.

Co přesně tedy znamená naplňovat tuto dohodu?

Dohoda upravuje hodně aspektů ohledně místní biodiverzity a zahraničního výzkumu. V podstatě se ale jedná o ekvivalentní sdílení benefitů z jednotlivých výzkumů s místními kapacitami a státem původu.

Jak ses k nápadu pomáhat s vyřizováním povolení pro výzkum vůbec dostal?

Zabývám se dlouhodobě termity a v rámci týmu musíme kvůli výzkumu hodně cestovat. Od počátku jsme řešili, jestli vyřizovat v dané zemi nějaké povolení, či nikoliv, i když to ještě nebylo v rámci české legislativy povinné. Některé země měli již předtím legislativu dost přísnou a mnoho týmů řešilo, zda trávit 6 měsíců vyřizováním povolení s nejistým koncem, nebo zda v případě, že na vás náhodou přijdou, nezaplatit pár stovek dolarů na pokutě, či úplatku.

Kdy se vše změnilo?

12. 10. 2014 vstoupil v platnost oficiálně Nagojský protokol a postupně se začal včleňovat do státních legislativ. Česká republika se stala jeho smluvní stranou 4. 8. 2016. Pro nás to znamenalo, že všechny vzorky, které jsme posbírali před rokem 2016, řešit nemusíme. Na všechno od tohoto data dál bychom však měli mít příslušná povolení.

Tou nejdůležitější věcí, kterou Nagojský protokol řeší, ale je, že umožňuje zemím původu zahájit s vědci arbitráž v případě, že danou povolenku nemají.

I zpětně?

Ano, i zpětně. Třeba státy jako Indonésie mají na tohle speciální státní aparát a kontrolují všechny vědecké publikace. Když v anotaci objeví slovo Indonésie, zjišťují, o co se jedná a zda vědci při výzkumu měli povolení. A pokud ho nenajdou, tak může být pěkně zle.

Můžeš popsat proces vyřizování těchto povolení?

Každá země, jako výhradní vlastník genetických zdrojů, si určuje vlastní pravidla pro jejich sdílení. Například Česká republika na to žádnou úpravu v rámci tohoto protokolu nemá. Pokud sbíráte vzorky například v národních parcích, stačí vám povolení od nich, které ale vychází z českých zákonů. Pokud chcete sbírat vzorky ve Francii, tak stačí vyplnit na webu jednoduchý formulář, kde sdělíte jen základní věci jako místo sběru nebo co a proč chcete sbírat. Proces povolení zabere 14 dní a můžete ho získat jak pro fyzickou osobu, tak pro celou univerzitu. Takže povolení pro expedici do Francouzské Guyany bylo velmi jednoduché získat.

Které země jsou na získání povolení těžké?

Těžké jsou země, které se na tom snaží vydělat a ty, které nemají o biologický výzkum zájem z toho důvodu, že vede k ochraně životního prostředí a potlačování ekonomických zájmů dané země a spolupracujících korporací. Typická je v tomto například Indonésie, vyřídit zdejší povolení, pokud neznáte postupy, může trvat v lepším případě dva roky.

Jak přesně můžeš pomoci třetím stranám v tomto procesu?

Jelikož povolení vyřizuji dlouhodobě, dokážu vědeckým týmům zkrátit délku čekání a vyřídit všechny potřebné dokumenty od začátku do konce. Dokážu být v průměru tak o 50 % rychlejší než ti, kteří povolení nevyřizují pravidelně. Například Thajsko může nováčkům trvat rok, já to zvládnu přibližně do 6 měsíců.

Které další země jsou složité na získání těchto povolení mimo Thajsko a Indonésii?

Například Indie a Brazílie, i když zákony se pořád mění a někdy se i zmírňují. Vždy záleží, jak do svého výzkumu zapojíte místní vědce, kteří například pro sbírání vzorků žádný permit nepotřebují. Takže pokud dokážete vzorky také analyzovat v zemi původu, je to o dost snazší. Pokud chcete vyvézt ze země pouze informace o daném výzkumu napsané v počítači, tak nepotřebujete export permit, což se dá zvládnout mnohem lépe.

Které země jsou naopak lehké?

Evropská unie a země, které nejsou zapojeny do Nagojského protokolu a nemají vlastní legislativu.

Kolik takové povolenky stojí?

Například v Malawi stojí jen administrativní poplatek mezi 1000 – 2000 USD, záleží, co přesně chcete. V Thajsku se můžeme pohybovat okolo 7 000 Kč. Obecně bych řekl, že tak mezi 500 – 5000 USD.

Je někdo v Česku, kdo se tím zabývá jako ty?

Samozřejmě se na univerzitách najdou experti, kteří se tím zabývají, ale nemají čas pomáhat dalším týmům a většinou se orientují pouze na jednu zemi. Mnoho vědeckých týmů to tedy řeší prostřednictvím doktorandů. V minulosti se stávalo, že to moc neřešili, a zajímat je to začalo až v momentě, kdy jim jejich výzkum kvůli chybějícímu permitu odmítl vydat nějaký vědecký časopis.

S kolika zeměmi máš zkušenosti?

Určitě jich bude přes deset.

Setkal ses někdy s úplatkářstvím?

V Africe je to úplně běžné. Například se nám to stalo při vyřizování povolení v Keni. Udělali jsme všechno podle návodu, zaplatili administrativní poplatek, vše s pětiměsíčním předstihem. Když jsme přiletěli na místo a chtěli si vyzvednou domluvené dokumenty, tak nic nebylo hotové. Nebýt toho, že jsme znali jednoho člověka, který byl všem úředníkům nadřízený a který s námi prošel všechny lidi a vyloženě je nutil pod různými výhružka nám dokumenty poskytnout, museli bychom uplácet. Tenkrát se nám to i díky štěstí povedlo vyřídit bez úplatků.

Co tě motivovalo vstoupit do Point One?

Zachytil jsem leták o náborů členů a přišlo mi to to jako dobrý nápad. Podíval jsem se, jaké projekty v Point One fungují a v čem spočívá ta podpora. Chtěl jsem již dlouho svůj projekt dělat komerčně, ale o podnikání, účetnictví nebo o tom, jak založit firmu, jsem nic nevěděl. Tak jsem podal přihlášku, začal se vzdělávat a pomalu budovat společnost.

Co tě v Point One nejvíc překvapilo?

Především lidé. Většina je výrazně mladších, než jsem já, mnozí teprve nastoupili na univerzitu, ale mají svůj plán a jdou si za ním. Vědí, co chtějí, to já jsem v jejich věku nevěděl. Už jen ta myšlenka, že chtějí podnikat, že chtějí být nezávislí a nechtějí být zaměstnanci, mi hrozně imponuje.

Máš nějakého oblíbeného mentora?

Samozřejmě, je to můj hlavní mentor, Tomáš Pokorný z Dogsie.

Kam bys chtěl své podnikání posunout?

Mým cílem je najmout 2-3 zaměstnance, kteří mi budou pomáhat s vyřizováním povolení, a já budu mít více času starat se o firmu a rozvíjet ji.

Kolik máš teď klientů?

Firmu mám založenou teprve od ledna, takže klienty ještě nemám. Zatím povolení zařizuji jen pro náš vědecký tým v rámci svého pracovního úvazku, teď se zrovna chystám na technickou podporu pro náš projekt v Kamerunu a v Thajsku. Když se koná expedice, tak jsem schopný zorganizovat celou tu expedici, se všemi specifiky, ne jenom sehnat konkrétní povolení.

Co bys doporučil lidem, kteří o podnikání přemýšlejí, ale zatím nemají odvahu se do toho sami pustit?

Pokud mají nápad, tak není nic lehčího, než to zkusit v Point One. Dostanou zde upřímnou zpětnou vazbu a zjistí, jak na tom jsou, zda má jejich nápad smysl, nebo zda je podnikání vůbec bude bavit.

Petře, moc díky za rozhovor a ať se ti daří.

Autor: Petr Kopeček

Na začátku roku 2018 se v hlavě Steffi Černé zrodil nápad. Po roce a půl testování, pivotování a programování představila Česku beta verzi aplikace Alpaka, která učí lidi udržitelné módě neboli slow fashion. Alpaka dokáže zanalyzovat obsah vašeho šatníku, umožňuje snadnou výměnu oblečení a ukazuje prověřené obchody, které nabízí zboží odpovídající filosofii slow fashion.

Módní průmysl patří mezi obory, které mají nejhorší dopad na životní prostředí. Náleží mu druhá příčka hned za průmyslem ropným. Jedním z důvodů, proč je tomu tak, je obrovské množství oděvů, které slouží jen krátký čas a pak bez užitku mizí v popelnicích a na skládkách. Steffi Černá se pokouší tento zajetý vzorec chování změnit pomocí aplikace Alpaka, která pomáhá s nástupem udržitelné módy ohleduplné k lidem i přírodě.

Alpaka dokáže zanalyzovat obsah vašeho šatníku a ukáže vám, které kusy oblečení nosíte a které vám jen zabírají skříň. Představuje možnost snadné výměny oblečení a přehled prověřených obchodů, které nabízí zboží odpovídající filosofii slow fashion. Aplikace také dokáže spočítat a upozornit na tzv. cost per wear, neboli cenu za jedno nošení, která vám pomůže uvědomit si, že vyšší cena oblečení automaticky neznamená, že by se vám nákup nevyplatil.

Se Steffi jsme si povídali o tom, co ji k nápadu přivedlo, jaké obtíže musela na cestě k vytvoření podnikání překonat nebo jaké má s Alpakou plány do budoucna.

Ahoj Steffi, mohla bys nám objasnit, co tě úplně na začátku přivedlo k tématu udržitelné módy a později i k nápadu vyvinout vlastní slow fashion aplikaci?

K udržitelné módě jsem se dostala přes problematiku lidských práv. Během studia na vysoké škole jsem se zajímala o téma obchodování s lidmi, a tak jsem se poprvé dozvěděla, jak se naše oblečení vyrábí. Další informace o dopadu na životní prostředí i na naše zdraví a pohodlí mě jen utvrdily v tom, že chci přispět ke změně současného systému výroby textilií. U vzniku aplikace stála frustrace z obrovské ekologické zátěže, kterou textilní průmysl představuje.

Nápad na slow fashion aplikaci jsem pak dostala začátkem roku 2018. Projekt pak prošel tradičním vývojem – sestavením business modelu, jeho validací, pivotováním, prototypováním a další validací. V říjnu 2018 jsem založila společnost Alpaka.app, s.r.o. a jsem zatím stále jediným společníkem. Programovat se začalo v první polovině roku 2019 a aplikace byla hotová na konci srpna 2019. Od září 2019 je plně spuštěna první verze aplikace.

Co je s oblečením vlastně špatně?

Oblečení je většinou vyráběno ve velmi špatných podmínkách, je na něj použito obrovské množství zdrojů, obsahuje toxické látky a my ho přitom kupujeme po tunách. Každý kousek nosíme průměrně pětkrát, než ho vyhodíme. Většina lidí na tom dokonce nevidí nic špatného. Myslíme si, že je skvělé, že je oblečení tak levné a dosažitelné. Avšak my toto oblečení nekupujeme levně, ale kupujeme ho na dluh. Na dluh vůči našemu životnímu prostředí, lidem, kteří ho vyrábějí, i vůči nám samotným. Vlastní zkušenost mi ukázala, že když lidem poskytnete relevantní informace a nabídnete alternativu, která je snadno pochopitelná a dosažitelná, tak je většina lidí ochotna své chování změnit.

Aplikace stojí na nástroji, který efektivně měří pravou hodnotu oblečení. Takzvanou cost per wear – cena za jedno nošení, můžeš nám tento pojem vysvětlit?

Cost per wear (CPW) dostaneme, když si vydělíme cenu, za kterou jsme oblečení koupili, počtem nošení. Díky tomu můžeme zjistit hned několik věcí najednou. Například, jestli naše rozhodnutí, koupit si danou věc, bylo správné. Při koupi jsme velmi často ovlivněni mnoha faktory, jako jsou například slevy, naše aktuální nálada, trendovost a podobně. Většina žen tak má plnou skříň věcí, které nenosí, protože si daný kus koupily jen pro zlepšení nálady nebo prostě proto, že to bylo tak levné, že by byl “hřích” to nekoupit. To je však jen iluze, protože když si posléze daný kus oblečeme jen dvakrát, tak CPW šatů ve slevě za 400 Kč bude 200 Kč. Narozdíl od šatů, jejichž koupi si dobře promyslíme a budeme je posléze opravdu milovat a nosit často po několik sezón. CPW šatů za 2 500 Kč pak může být třeba 15 Kč. Další věc, kterou nám CPW ukáže, je, jak dlouho některé oblečení vydrží. Pokud se nám po třetím vyprání kus oblečení rozpadne, CPW bude také vysoké. V neposlední řadě nám může prozradit i to, jak se k oblečení chováme a jestli se o něj dobře staráme. Na základě těchto dat pak můžeme snadno upravit naše další spotřební chování a vyvarovat se tak chyb při nakupování, pročistit si šatník a naplnit ho krásnými a kvalitními kousky. Cílem je naučit lidi o nákupu přemýšlet.

V Česku je Alpaka vůbec první aplikací pro uživatele, kteří mají zájem o etické, ekologické a udržitelné odívání. Jak je to s konkurencí v ČR obecně, potažmo v zahraničí?

Aplikaci zaměřující se na slow fashion jsem ještě neobjevila, avšak největší konkurencí jsou pro nás velké e-shopy, které se snaží prezentovat jako udržitelné. Na jednu stranu je jejich snahu potřeba podporovat, ale systém jejich byznysu je zatím stále vzdálený skutečné udržitelnosti. Příkladem může být i nová “eko” verze populárního vyhledávače oblečení Glami. Tam zatím mají především velké udržitelné značky a míří hlavně na zahraniční trh. My se proto chceme soustředit více na lokální tvorbu a propojovat malé lokální tvůrce s našimi uživateli.

Další konkurencí jsou pak online tržiště s použitým oblečením, jako je Vinted. S Alpakou se však chceme soustředit spíše na výměnu oblečení mezi přáteli a lidmi, kteří se znají.

Kdo je tvůj typický zákazník?

Typickým zákazníkem jsou obchody a značky, které prodávají udržitelnou módu. Uživatelé Alpaky jsou pak především ženy z velkých měst, které touží po minimalistickém šatníku a kvalitním a zdravém oblečení.

S jakými největšími výzvami si se při budování aplikace musela vypořádat?

V první fázi projektu bylo těžké uchopit ho byznysově, protože to není úplně tak moje přirozenost. Já většinou prvně řeším, jaký bude mít moje práce dopad a pak teprve, co za to dostanu. Tento přístup jsem byla nucena trochu změnit, ale myslím, že jsem se naučila přistupovat k podnikání tak, aby i to bylo udržitelné. Protože když to tak nebude, tak těžko něco změníme. Nejtěžší pak bylo nadefinovat funkce aplikace, aby naplnily naše očekávání, a zároveň nebyly pro uživatele příliš složité. Věřím, že se to i díky průzkumu cílové skupiny povedlo.  Teď nás čeká další klíčová fáze – získávání uživatelů a především jejich retence.

S projektem si se přihlásila do inkubátoru ČZU Point One. Jak ti inkubátor při budování byznysu nejvíce pomohl a co považuješ za jeho nejvyšší přidanou hodnotu?

Největší přidanou hodnotou je určitě komunita, která je v Point One skvělá a díky které má člověk pocit, že na to není sám. Hodně mi dalo i spojení s mým mentorem, který mi pomohl vyřešit jeden velký problém, který jsme v aplikaci měli. A v neposlední řadě to jsou workshopy, které jsou vedeny odborníky, kteří opravdu ví, o čem mluví. Super je i možnost využití technického vybavení, které má Point One na špičkové úrovni.

Na konci února ses přihlásila do soutěže Women Startup Competition zaměřené na projekty, kde je alespoň jeden ze zakladatelů žena, a dostala ses až do finálové osmičky a na svou první veřejnou pitch před hvězdnou porotu a početné diváky. Co ti soutěž dala, vzala a jaké si z ní odnášíš pocity?

WSC byla skvělé zkušenost, která mě s určitostí posunula zas o kus dál. Já jsem normálně poměrně stydlivá a zde jsem musela vykročit ze své komfortní zóny hodně daleko. Vedle možnosti prezentovat na finálovém večeru jsme se také zúčastnili bootcampu, kde jsme měli příležitost diskutovat naše projekty s odborníky z různých oblastí, kteří nám poskytli podrobný feedback, což je vždy k nezaplacení.

Jak se tvému projektu momentálně daří a jaké s ním máš plány do budoucna?

Momentálně se snažíme o překročení minimálního životaschopného produktu nasazením nové sekce Stores, kde si budou uživatelé moct rovnou vybrat udržitelné oblečení od různých značek a obchodů na jednom místě. Pracujeme také na webové verzi této sekce, aby byla přístupná pro všechny (v současnosti je pouze verze pro iOS) a také na sekci výměny oblečení, která ještě není v aplikaci zpřístupněná. A samozřejmě na nás pořád čeká verze pro Android, o kterou si lidé píšou, na tu si však budeme muset ještě chvilku počkat.

Co bys poradila lidem, kteří chtějí také podnikat, ale zatím ještě nenašli odvahu se do toho pustit?

Mluvte o svém nápadu s ostatními lidmi a získejte tak první zpětnou vazbu. Nebojte, nikdo vám ho neukradne :). Dobré je také zkusit různé inkubátory, jako je třeba Point One,  kde se k vašemu nápadu vyjádří i lidi se zkušenostmi. Nic to nestojí, bolí to jen trochu a pomůže vám to rozhodnout se, zda do toho jít.

Moc díky za rozhovor Steffi, ať se ti s Alpakou daří a ať máš spoustu spokojených zákazníků a uživatelů.

Autor: Petr Kopeček

 

Co je Alpaka?

Aplikace Alpaka byla spuštěna v září roku 2019. Jejím cílem je pomáhat uživatelům orientovat se v etické a udržitelné módě. Analyzuje obsah šatníku a ukáže, jak často uživatel nosí jednotlivé kusy oblečení. Nabízí také možnost výměny oblečení a přehled prověřených obchodů, které nabízí zboží v rámci udržitelné módy – slow fashion.

Pokud stále nemáte všechny dárky pod stromeček, máme pro vás řešení. Podpořte naše členy a vyberte si z téměř 20 projektů inkubátoru Point One, jež nabízejí své výrobky a služby, které můžete zakoupit buď přímo, nebo prostřednictvím dárkových poukazů. Vyřešte zbývající dárky s Point One a prožijte krásné Vánoce!

 

1) Garlo = Vyberte si vánoční hvězdy, další živé dárky a nebo krásný kaktus pro tchýni.

https://garlo.cz/

 

2) Řemeskůlna = Tematické workshopy pro děti, dospělé ale i celé rodiny.

https://remeskulna.cz/

 

3) Medárna =  Včelí produkty přímo od včelaře, navštivte náš e-shop nebo prodejtu na Praze 6.

https://www.medarna.cz/

 

4) Dogsie  = Balíčky prémiových dobrot pro pejsky, které navíc pomáhají. Už jste vyzkoušeli naši Himalájskou tyčku?

https://www.dogsie.cz/

 

5) Simona Kyselková = Prémiové výrobky z pravé kůže a brašnářské workshopy, které si zamilujete.

https://simonakyselkova.cz/

6) Malý objevitel = Hlídání dětí s láskou a profesionální péčí – přes týden, o víkendu i večer.

https://malyobjevitel.cz/

 

7) Herba Fabrica = Jsme městská farma, pěstujeme bylinky moderně a hydroponicky ve Vnitrobloku.

https://www.herbafabrica.com/

 

8 ) Tea Tom = Ruční výroba dřevěných doplňků za použití tradičních japonských řezbářských technik.

http://www.teatom.cz/

 

9) CleanWear = České lněné oblečení v souladu s přírodou, vyzkoušejte originální kraťasy nebo vánoční balíčky.

https://www.cleanwear.cz/

 

10) The Table = Italian slow food – zážitek pravé italské kuchyně a kuchařských kurzů.

https://www.thetableprague.com/

 

11) Dejavu = Vyrábíme unikátní doplňky z materiálů, které již vaše firma neumí využít – Upcyklace nás baví.

http://www.zazijdejavu.cz/

 

12) Twoot = To jsou české designové láhve ze dřeva a nerezu s vlastním vybraným logem.

http://www.twoot.cz/

 

13) CzechYourSelf = Kurzy češtiny se speciálním zaměřením na rusky hovoříčí studenty a mladé profesionály.

http://yourselfcourses.tilda.ws/

 

14) Alpaka = Slow fashion aplikace, která vám pomůže za hubičku udržitelně obměnit váš šatník.

https://www.alpaka-app.cz/

 

15) Šťastná mamka = Originální ručně dělané výrobky zaměřené na budoucí maminky

https://www.stastnamamka.cz/

 

16) Palma Eco Beauty = Ekologicky zaměřený salon, který zdůrazní krásu v každé ženě.

Palma

 

17) Palíto = Domácí chilli omáčky a další pochutiny Palíto z těch nejpálivějších papriček na světě.

https://www.palito.cz/

 

18) Juju Cacao = Slow chocolate – luxusní čokoládové dobroty od Táni vyráběné v Praze (bio, fair trade, no sugar).

Juju Cacao

 

19) Sweet beauty studio = Rodinné kosmetické studio, které vám pomůže být krásnou po celý rok. https://sweetbeauty.cz/

 

Celý tým Point One vám přeje šťastné a veselé svátky vánoční v kruhu vašich nejbližších a spoustu originálních nápadů při vašem podnikání!

---

Autor: Petr Kopeček