Ve středu 23. listopadu k nám do Point One zavítala Šárka Hudcová, která pro nás vedla workshop o tom, jak sebe i své podnikání jasně a zřetelně představit do tří minut. Během tříhodinového workshopu jsme získali základní povědomí jak takovou prezentaci vytvořit a prakticky jjsme si vyzkoušeli, jaké to je mluvit o svém nápadu na veřejnosti. Šárka nám dala na všechny projekty neocenitelnou zpětnou vazbu, upozornila na největší chyby a doporučila zlepšováky, abychom mohli své nápady představovat ještě v lepším světle. Sourhn toho nejzajímavějšího najdete v našem malém shrnutí.

A jaké byly hlavní body, které nám Šárka kladla na srdce?

– Při představovaní čehokoliv, nepoužívejte zkratky, ne všichni ví, co znamenají.

– Vysvětlujte vše tak, jako by lidé, kteří vás poslouchají, nikdy o podobné věci neslyšeli.

– Důležitá je struktura, mějte na paměti, co chcete říct a jak.

– Popište problém a jeho řešení, které nabízíte.

– Nastiňte velikost trhu, budete lokální či mezinárodní?

– Pokud již máte data, nebojte se je použít, čísla zaujmou.

– Pokládejte otázku přímo, vyzývejte publikum k akci, pokud potřebujete.

– Nezapomeňte zdůraznit, čím se odlišujete, vysvětlete, v čem jste výjimeční.

– Používejte osobní příběh.

– Opakování děla mistry.

Na co se zaměřit:

Představit co děláme a kdo jsme přirozeně a autenticky, zapojit osobní příběh a emoce – všichni musí věřit tomu, že to, co děláme, je skutečné a že to dokážete dotáhnout ke zdárnému konci.
Nastudovat, co je to elevator pitch, jak se sestavuje, jak by měl vypadat a proč je vůbec důležitý.

Autor: Petr Kopeček

---

Šárka Hudcová pracuje ve společnosti IBM, kde se podílí na rozvoji byznysu pro Cloud Object Storage v regionu Evropa. Má téměř 10 let zkušeností v oblasti vzdělávání, zejména v rozvoji obchodních dovedností v IT odvětví a rozvoj manažerských a leadership dovedností obecně. Je také kvalifikovaným koučem.

19. října 2017 proběhla v Point One akce „Výběrko trochu jinak“. V rámci této akce si zástupci inkubovaných firem vybírali nové členy do týmu a podporu při výběru jim dělaly dvě HR specialistky – Jana Lauková (Česká spořitelna) a Ladislava Hroudová (AVE). Jednou ze zástupkyň inkubovaných firem byla i Simona Kyselková (její firma se zabývá výrobou kožených výrobků), se kterou jsme udělali rozhovor, jak se jí akce „Výběrko trochu jinak“ v Point One líbila a zda by se jí chtěla zúčastnit i v budoucnosti.

Simčo, klasická otázka… Líbila se Ti akce Výběrko trochu jinak a proč?

Ano, akce se mi líbila moc. Byla velmi dobře připravená a na úrovni.

Prozradím na Tebe, že jsi poptávala nejvíce pozic ze všech firem, které se akce zúčastnily. Vybrala jsi někoho z kandidátů do svého týmu?

Ano, poptávala jsem nejvíce, šlo mi především o “rozhození sítí” a získání kontaktů do budoucna. Domluvila jsem se se dvěma účastníky na případné budoucí spolupráci.

Co Ti ještě akce přinesla jako majitelce inkubované firmy?

Přinesla mi nové kontakty a zajímavá byla moje první zkušenost “z druhé strany” pracovního pohovoru, kdy jsem nyní já vybírala někoho do svého týmu. Vzpomněla jsem si na své dřívější pohovory, když jsem se ucházela o pracovní pozici a měla z pohovoru obavy. Vidím teď, že jsem dřív nemusela být nervózní, protože komise mě opravdu nechtěla “sníst”, stejně tak jako my na Výběrku trochu jinak.

Co se týká složení poroty „Výběrko trochu jinak“. Vyhovovalo Ti složení poroty nebo bys preferovala menší počet účastníků poroty či chtěla větší zastoupení HR specialistů?

Mohl by být menší počet HR specialistů. Nakonec jsem to já, kdo má vědět nejlépe, co od kandidáta vyžaduje, a musí rozhodnout o tom, koho přijmout do týmu.

Jak bys zhodnotila průběh celé akce? Z časového hlediska bys akci zkrátila či rozšířila o další část?

Akce byla velmi zdařilá a také ukázala, co příště případně doladit či upravit a postupně se její průběh bude určitě mírně upravovat.

Protože se nejednalo o klasické výběrové řízení, tak byla součástí akce i neformální část. Dávala jsi v rámci této části akce zpětnou vazbu kandidátům? Pokud ano, tak všem nebo jen těm, se kterými jsi chtěla spolupracovat?

Částečně jsem dala zpětnou vazbu těm kandidátům, které jsem v této neformální části sama oslovila. Řekla jsem jim, jakou pozici bych jim ráda nabídla a z jakého důvodu mě zaujali.

Chtěla bys, aby se akce opakovala?

Určitě ano, a jakmile se bude akce rozrůstat, o to zajímavější a účinnější bude.

Jak často bys chtěla, aby se tato akce opakovala?

Jednou za dva až tři měsíce.

Simčo, to jsi mě docela překvapila s takovou frekvencí opakování, protože náš původní plán byl jednou ročně. Simčo, děkuji Ti za rozhovor a přeji Ti hodně úspěchů v podnikání.

Také děkuji.

Ještě bych ráda poděkovala všem kandidátům a zástupcům inkubovaných firem, kteří se zúčastnili akce „Výběrko trochu jinak“. Speciální poděkování patří zástupkyním za HR, Janě Laukové (Česká spořitelna) a Ladislavě Hroudové (AVE), které byly „HR oporou“ nejen pro zástupce inkubovaných firem, ale také pro samotné účastníky. Obě dvě konzultovaly s každým kandidátem individuálně jeho životopis a sebeprezentaci před zástupci inkubovaných firem.

Autor: Kateřina Venclová

17. října se v pražském Paláci Lucerna uskutečnilo regionální kolo mezinárodní konference a soutěže Startup World Cup & Summit (SWCS) 2017, na kterou se přihlásilo 335 projektů z 29 států, čímž se tato akce stala největší startupovou událostí ve střední a východní Evropě. Vítězem jedné z kategorií se stal student České zemědělské univerzity a nový člen jejího podnikatelského inkubátoru Point One Martin Hořínek se svým projektem FishRAS.

V rámci konference vystoupila řada odborníků ze startupového světa, mezi nimi např. Otto Fabri z Tesla Motors. Celou akci také provázel doprovodný program, např. cenný networking nebo mentorské stoly s českými i zahraničními investory a významnými osobnostmi startupového světa a jiné.

Kromě hlavní soutěže se utkaly i studentské projekty v rámci samostatné kategorie – Student Startup Battle, pod záštitou České Spořitelny. Do finále byly vybrány dva nejlepší startupy, které prezentovaly svůj podnikatelský nápad před publikem a porotou přímo v rámci hlavní části programu. Českou zemědělskou univerzitu zde reprezentoval Martin Hořínek se svým projektem FishRAS, který se nakonec stal i absolutním vítězem této kategorie.

„To, že se právě projekt FishRAS z ČZU stal absolutním vítězem Student Startup Battle je skvělá zpráva. Martinovi Hořínkovi moc gratulujeme a vítáme ho také u nás v inkubátoru Point One, jehož se stal nedávno členem. Věřím, že v roce 2018 budeme svědky více úspěšných prezentací a výher projektů studentů a absolventů České zemědělské univerzity, kteří mohou pro své projekty využívat podporu v univerzitním inkubátoru Point One,“ dodává Gabriela Koláčková, manažerka univerzitního inkubátoru Point One na ČZU.

Projekt FishRAS je zaměřen na chov a produkci ryb netradičním způsobem založeným na recirkulačním akvakulturním systému (RAS) – recirkulaci vody mezi nádržemi s minimální zátěží na životního prostředí a využitím odpadu jako hnojiva či paliva do bioplynové stanice.

Dan Všetečka a Martin Kheil jsou absolventi Provozně ekonomické fakulty České zemědělské univerzity. Seznámili se v roce 2015 na studijním programu Erasmus ve španělské Seville a od té doby spolupracují na výrobě chilli omáček z těch nejpálivějších papriček na světě, které si dokonce sami pěstují, pod značkou Palíto. Vše dělají poctivě – bez konzervantů, což oceňují především jejich spokojení zákazníci, kterých stále přibývá. O tom, jak se zrodil nápad na pěstování chilli a co vše se skrývá za výrobou omáček, jsme si s kluky povídali v našem seriálu o projektech, které využívají služeb podnikatelského inkubátoru ČZU – Point One.

Ahoj Dane a Martine, na začátek jedna hloupá otázka, máte rádi chilli?

D: Já chilli miluju. Od mala jsem ujížděl na Tabascu a ostatních komerčních chilli omáčkách. S prvním opravdu silným chilli jsem se setkal před šesti lety, když jsem poprvé začal pěstovat chilli sám doma. Byla to Naga Bhut Jolokia a od té doby jsem pěstování chilli a jeho zpracování naprosto propadl. Takže, abych odpověděl na otázku, ano, mám rád chilli 😉

M: Ahoj, chilli jím od malička, ale druhy, se kterými přišel Dan, jsem poznal až ve Španělsku na Erasmu, kde jsem poznal i Dana. Mám rád chilli hlavně v jídle a úplně nejraději ho jím ve formě omáček. Samotné papričky mě moc nelákají, ale je pravda, že občas si nějaké to Habanero ze zahrádky do salátu nakrájím.

Kolik toho vydržíte?

D: Těžko říct. Vypadá to, že v porovnání s ostatními vydržím opravdu hodně. Tam, kde ostatní při pojídání chilli brečí a slintají, já se cítím v pohodě. Nejvíc co jsem kdy snědl, bylo 9 mil. SHU, extrakt nalitý v Carolina Reaper (nejpálivější paprička světa), to už byla vážně síla.

M: Pro mě je únosná hranice okolo 600 tis. SHU – což je hranice papriček Habanero, které jsem zmínil výše. Dan je rozhodně větší kabrňák v pojídání syrového chilli.

Slyšel jsem, že se účastníte závodů „plechová huba“, je to pravda?

D: Plechovou hubu jsem poprvé vyhrál v roce 2015 a byla to v podstatě pro mě naprostá náhoda, nebo možná osud. V té době jsem ještě dělal chilli omáčky především pro kamarády. Výhrou v soutěži jsem poznal spoustu nadšenců a pěstitelů chilli. Jsme taková semknutá komunita bláznů, co se schází a pojídají pekla.

A teď k vašemu podnikání. Jak se zrodil nápad na výrobu chilli omáček?

D: Z první sklizně, kterou jsem před 6 lety měl (bylo to přesně 21 kusů Naga Bhut Jolokia), jsem vyrobil pár litrů různých chilli omáček z receptů, které jsem si vymyslel. Rozdal jsem pár desítek omáček kamarádům a díky šuškandě se nám začali ozývat lidi, kteří si u nás chtěli chilli omáčku koupit. Každou sezónu jsem zvětšoval pěstební plochy, učil se pěstovat chilli a z následné sklizně vždy udělal několik set kusů omáček, po kterých se na podzim a před Vánoci vždycky zaprášilo. Pak jsem si dal 9 měsíční stáž na Erasmu ve Španělsku, kde jsem poznal Martina. Po návratu jsme se rozhodli, že se pustíme do podnikání spolu.

Pěstujete si vlastní chilli papričky, je to hodně práce?

M: Našim cílem bylo věnovat se celé komoditní vertikále chilli papriček. Už jenom proto, abychom si sami prošli od píky celým procesem. Tento rok byl pro nás zlomový, od pěstování chilli na zahrádce jsme se pustili do pěstování stovek rostlin chilli paprik a bojovali se škůdci, nemocemi a pěstební technologií. Máme stále co zlepšovat a do příštích let si bereme spousty nových poznatků.

Kolik chilli rostlin jste letos nasadili?

M: letos jsme vyklíčili okolo 1 000 ks rostlin a okolo 20 různých druhů.

Kolik kilo chilli papriček z nich můžete sklidit?

M: Předpokládaný výnos je okolo 700 kg.

Jak dlouho trvá vyrobit jednu várku omáčky a kolik druhů vyrábíte?

D: Jednu várku omáček v současnosti zvládneme přibližně za 6 hodin, tomu ale předchází více jak půlroční práce a piplačka se sadbou. V naší stále nabídce máme nyní 7 druhů chilli omáček a dalších 5 výrobků děláme sezónně.

Letos se účastníte také farmářských trhů a jiných akcí. Kde všude vás mohou lidé najít a koupit si omáčky?

M: S farmářskými trhy jsme začali jako s první možností, jak nás zviditelnit. Šli jsme prostě s kůží na trh. Nejprve jsme byli na Kubánském náměstí, pak jsme získali místo na Jiřího z Poděbrad a nakonec i na náplavce. Dalším důležitým druhem akcí jsou street foodové akce, kde lidé mohou dobře vidět, jak lze naše omáčky používat, k jakým jídlům se dobře hodí. Tento rok jsme se účastnili několika street foodů před klubem Cross v Holešovicích a na Smíchovské náplavce.

D: V neposlední řadě jsou pro nás zajímavé akce zaměřené na chilli komunitu, které jsou pro nás možností, jak se setkat s těmi nejvěrnějšími a nejzapálenějšími zákazníky. Mojí srdeční záležitostí je již zmiňovaná Plechová huba, ale letos jsme zavítali i na řadu dalších akcí s chilli tématikou. Byli jsme na Chillibraní v Brně, na Chilli Měchov v Hradci králové, na Chillifestu v Praze a 17. 11. 2017 se opět chystáme na Plechovou hubu, tentokrát do Meetfactory.

Kdy jste si řekli, že je vaše podnikání úspěšné a že má cenu do toho jít naplno?

M: Když od vás lidé kupují produkty a pak vám napíšou nebo řeknou, že právě ty vaše omáčky jsou nejlepší na světě 🙂

D: Mělo to takový pozvolný vývoj. Ze začátku to byl jenom můj koníček, pak si ode mě začali brát omáčky i kamarádi a jejich známí. Když mi začali psát cizí lidi, že by chtěli naše omáčky, tak jsem si řekl, že už tomu nemůžu věnovat pouze svůj volný čas, protože bych nebyl schopen uspokojit poptávku. Dal jsem dohromady tým s Martinem a bratry Honzou a Jonášem a za pomoci pár dalších lidí jsme se do toho vrhli naplno.

Jaký největší problém jste museli překonat?

D: Neustále musíme čelit novým a novým problémům. Problém s nalezením kvalitních zaměstnanců nás asi pálil nejvíc. Je těžké najít schopné lidi, kteří budou sdílet vaše nadšení a udělají věci přesně tak, jak je chcete vy. S postupem času je ale delegování úkolů na ostatní opravdu nezbytností, jinak by se z toho všeho řešení člověk nejspíš zbláznil. 😀

Jak jste se dostali k Point One?

D: Zcela náhodou. Jednou jsem Gábinu (manažerka inkubátoru) oslovil na chodbě, ještě ten den jsem svůj projekt prezentoval před odborným publikem a záhy na to jsem byl přijat mezi členy inkubátoru.

Jak vám inkubátor pomohl v začátcích?

D: Ukázal mi, že řada lidí se potýká s podobnými problémy jako já. Člověk se zlepší v prezentačních dovednostech a navíc se trochu otrká. Naučí se odpovídat na nepříjemné otázky a hlavně je začne řešit.

Co je podle vás jeho největší hodnota?

M: Síť kontaktů, kterými disponuje. Přátelské prostředí mezi jednotlivými inkubovanými projekty. Příležitost dostat se na velmi zajímavé akce a tím se více zviditelnit.

Co byste poradili lidem, kteří chtějí s podnikáním začít, ale zatím nenašli odvahu se do toho pustit?

M: Vždycky bude spousta lidí, kteří vás budou od vašeho projektu odrazovat. Bude i řada těch, co vám bude fandit. Hlavní je váš vnitřní pocit. Musíte svou práci dělat s vášní a zákazníci si vás najdou sami.

D: Hlavní je moc se o všem nerozmýšlet a začít něco dělat. A nebojte se VYTRVAT.

Díky kluci za rozhovor, ať vám chilli byznys pálí a spoustu spokojených zákazníků.

Autor: Petr Kopeček

Simona Kyselková je absolventkou Provozně ekonomické fakulty ČZU. Po studiích začala šít kožené produkty na míru, nejdříve pro sebe, později pro své přátele a známé. Práce s kůží ji nadchla natolik, že se rozhodla jí věnovat naplno. V létě 2017 založila značku kožených výrobků pod svým jménem, která se specializuje na ručně šité prémiové produkty té nejvyšší kvality, a pomalu vstupuje na trh. O snech a překážkách na cestě za vysněným podnikáním jsme si se Simonou povídali v rámci seriálu o nadějných projektech, které využívají služeb podnikatelského inkubátoru ČZU – Point One.

Ahoj Simčo, zahřívací otázka na začátek, proč zrovna kůže?

Kůže je krásný přírodní materiál a výrobky z ní s člověkem dokážou projít celým životem. Čím více ji používáš, tím více se stává osobitější – získá patinu a nadčasovost, a já jsem kůži úplně propadla.

Vraťme se úplně na začátek, jak se člověk, který studuje vysokou školu, rozhodne začít šít kožené výrobky?

Šla jsem na vysokou školu v době, kdy jsem o svém profesním životě moc nepřemýšlela. Tvarovala mě především škola a taky nespokojenost ve všech zaměstnáních a brigádách, kterými jsem prošla. Když si můj bratr začal stěžoval na rozpadlé pásky nebo pouzdro na telefon, začala jsem přemýšlet, zda bych je dokázala sama vyrobit. To vše se nějak spojilo do bodu, kdy jsme si s kamarádem řekli, že udělat náramek nebo pásek nemusí být těžké. Tak jsme se do toho my blázni pustili.

Kdy nastal bod zlomu, že sis řekla, tak tímto se chci živit?

Já a kůže – to byl trochu oříšek. Nějakou dobu mi trvalo, než jsme se spolu sžily. Je to řemeslo, které jsem se nejdřív musela naučit (a stále se učím) a pro holku je fyzicky docela náročné. Nejen samotné řemeslo, ale i samotnou kůži musíš pochopit – tu její „živost“. Jako by si žila vlastním životem. To, co vyzkoušíš na jednom druhu kůže, na jiném funguje docela jinak. Vždycky musíš kůži přizpůsobit produktu, nebo naopak produkt přizpůsobit kůži. Bod zlomu nastal asi v době, kdy jsme měli z velké části vybavenou dílnu na výrobu, něco málo už uměli a měli hlavu plnou nápadů.

Co pro tebe byla zatím nejtěžší věc, kterou jsi musela překonat?

Na křižovatce jsem se ocitla ve chvíli, kdy můj parťák z našeho projektu musel vystoupit. Byl hodně technicky zručný a podle mě byl mistr přes výrobu – vyřešil každý problém, na který bych asi nikdy nepřišla. To on vybavil na začátku kompletně dílnu, aniž by o kůži něco věděl. Spoustu jsem se díky němu naučila. A na jednou jsem v tom zůstala sama. Byla jsem přesvědčená, že bez něj nikdy nemůžu pokračovat, že výrobu sama nezvládnu. Jenže jsem už prostě nemohla skončit, právě mi to začalo docela jít, v hlavě jsem měla spoustu nápadů a vizí. Sice jsem měla strach, ale věděla jsem, že budu pokračovat.

Jaká věc se ti naopak nejvíc povedla? Na co jsi hrdá?

Bylo to asi to, o čem jsem teď mluvila, že jsem neskončila a chtěla jsem pokračovat, i když jsem si moc nevěřila – ale zvládla jsem to. Jsem taky hrdá na to, že jsem se dokázala naučit a pochopit toto řemeslo a stále se posouvám dál. A do třetice je to spolupráce s jednou velmi významnou firmou, pro kterou budu vyrábět produkty. Moc se na to těším. Podrobnosti si ale zatím ještě nechám pro sebe 🙂

Proč by si zákazníci měli objednat výrobky právě u tebe?

Mé produkty reagují na dnešní období spěchu a konzumu. Rychle vyrobit, rychle prodat, rychle vydělat peníze, rychle se rozbít a znovu koupit. Jsou to přívaly šmejdů z Asie – ale o tom není třeba dlouze mluvit, tu situaci známe všichni dobře. Jenže ono nejde jen o šmejdy – ale i o značkové produkty nadnárodních značek, které jsou v Asii levně vyrobeny, v obchodech jsou předražené (protože jsou „značkové“), ale stejně se brzy zničí. Já to dělám přesně naopak a za svými produkty si stojím. Kde jinde si můžeš nechat vyrobit opasek na míru s vlastním monogramem nebo si třeba koupit kabelku, na kterou je poskytnuta doživotní záruka? 🙂 To v běžném obchodě nenajdete.

Kam bys to chtěla jednou dotáhnout? Máš nějaké vzory?

Ideálně bych chtěla vybudovat tradiční a prestižní firmu – tedy takovou, která tu bude třeba ještě za padesát let. Je to běh doslova na celý život, tak mi držte pěsti 🙂 Vzor asi přímo nemám, zajímám se o mladé firmy a o jejich rozjezdy v podnikání. Četla jsem životopis Elona Muska a Steva Jobse. U obou byla inspirativní jejich houževnatost, překonávání překážek a naprostá oddanost jejich vizi. Mám ale pár vzorů mezi českými brašnáři. Když se dívám na jejich tvorbu, připadám si úplně malinká a vím, že mě čeká ještě dlouhá cesta a spousta práce.

Jaké novinky teď chystáš?

Pokud jde o blízkou budoucnost, tak chystám vlastní showroom – tedy dílnu spojenou s prodejnou, kam zájemci a zákazníci můžou přijít podívat se na výrobu i hotové produkty, pobavit se a hlavně si kůži „osahat a očichat“, což je podstata kůže. To přes fotky na internetu nejde. Takto můžu získávat zpětnou vazbu i inspiraci přímo od zákazníků a zase se dál posouvat.

Jinak novinek je spoustu, ale nejsou ještě dotažené do konce. Abych uvedla nějaký konkrétní příklad: Zaměřuji se teď více na dámské kabelky – jednoduché, z krásné a kvalitní kůže a hlavně nezničitelné. Sama mám dvě, o kterých vím, že mě přežijí. Jsou vyrobené tak, že není nic, co by se na nich mohlo zničit. V dnešní době je tohle docela zvláštní a neobvyklé, když se nad tím zamyslíš. Také spouštíme ještě jeden projekt, ale to zatím ještě tajím. Jen prozradím, že jsme zabrouzdali až do oblasti kryptoměn, ale pořád jde o produkty z kůže 🙂

Jsi členem Point One již téměř rok. Pověz nám, jak ses za tu dobu posunula?

Před rokem, než jsem vstoupila do Point One, jsem měla v ruce v podstatě jen pouzdro na iPhone, pásek a jednu jednoduchou kabelku. To bylo tak nějak všechno. Teď vyrábím na zakázku pásky, dámské kabelky, obaly na Moleskine, vodítka a obojky pro psy a mám rozpracované prototypy dalších produktů. Ozvalo se mi již několik značek, které by chtěly, abych pro ně vyráběla. Za ten rok jsem se dostala tak daleko a řeším najednou tolik věcí, že nevím, co dřív. V Point One jsem například dostala možnost chodit k velmi zkušenému mentorovi, který mi dále pomůže se správným směřováním a prioritami.

Co tě ke vstupu do inkubátoru vůbec motivovalo?

Chtěla jsem být v kontaktu s dalšími začínajícími podnikateli a očekávala jsem, že mě inkubátor povede správným směrem a získám dobré kontakty a nové kamarády. A to se také stalo, za co jsem nesmírně vděčná. Také jsem se chtěla znova vracet na ČZU, na kterou mám krásné vzpomínky z dob studií.

Jakou největší hodnotu ti inkubátor přináší?

Na Point One je skvělé to, že nám nikdo nemaže med kolem pusy. Ba naopak – já pár „facek“ dostala právě v Point One. Například jsem stále podceňovala název své značky, která byla náhodou stejná jako jedna společnost v Polsku, a právě v Point One jsem dostala doporučení, že pokud se co nejdříve nepřejmenuji, čekají mě do budoucna problémy. Dostala jsem spoustu cenné zpětné vazby na mé produkty, na mé směřování, na vize… S několika dalšími členy řeším spolupráce. Moje slabina je marketing a obchod. Do Point One chodím na konzultace, které mi v mnoha ohledech otevřely oči a donutily se nad značkou vážně zamyslet a případně pozměnit její směřování. Co ale musím také zmínit je skvělá atmosféra inkubátoru. Našla jsem si tu hodně nových kamarádů, kteří jsou na stejné vlně a se kterými si vzájemně hodně pomáháme.

Chtěla bys něco vzkázat lidem, kteří chtějí podnikat, ale nenašli zatím dost odvahy?

Na vlastní kůži si prožívám to, co to znamená budovat podnikání. Je to jak stavět dům cihlu po cihle. Ten proces je opravdu pomalý a chce to hodně trpělivosti a oddanosti. Když o sobě pochybuji nebo se naskytnou nějaké problémy, vždy si vzpomenu na jedno pravidlo, které je podle mě nejdůležitější: Podnikání je o pádech a překážkách – o schopnosti překážky překonávat a vstát po každém pádu a neúspěchu. To by si měli uvědomit všichni odvážlivci, kteří o podnikání vážně uvažují.

Díky za vyčerpávající odpovědi Simčo a ať tě kůže dál provází celým životem.

Autor: Petr Kopeček

CzechInvest se skrze podnikatelský inkubátor ESA BIC Prague zapojil do mezinárodního projektu Evropské kosmické agentury EO ClimLab. V jeho rámci ESA BIC organizuje data festival EOVation Agriculture, nový typ souteže nacházející se na pomezí hackathonu a ideathonu zaměřený na adaptaci zemědělství vůči klimatickým zmenám.

Behem EOVation Agriculture se soutěžící v týmech pokusí za 24 hodin s využitím dat z dálkového průzkumu Země (EO data) vymyslet beta verzi projektu, který umožní rozvoj inovativních produktů či služeb specializovaných na redukci negativních dopadů klimatických změn v zemědělství. Nejlepší nápady ESA BIC Prague podpoří k hlubšímu rozvoji, aby je jejich tvůrci mohli uvést v praxi. Zajištěna je také návštěva Evropské organizace pro výzkum meteorologickými satelity (EUMETSAT) v Německu nebo krátká stáž ve finské společnosti Space Systems Finland. EOVation Agriculture se uskuteční dne 13.–14. 10. 2017 v Kruhové hale České zemědělské univerzity v Praze. Soutěži bude předcházet Training Workshop, který se uskuteční dne 4. 10. 2017 od 17:00 hod. na Ústavu letadlové techniky Strojní fakulty ČVUT a primárně bude zaměřen na účastníky EOVation Agriculture. Ti se během workshopu dozvědí bližší koncept souteže, vyzkouší si ruzné možnosti praktického využití dat z dálkového průzkumu Země včetně jejich aplikace ve vybraných platformách. Na akci vystoupí odborníci jak z vědecké, tak komerční oblasti a představíme i příklady z praxe – firmy využívající EO data v zemědělství. Během workshopu proběhne také diskuze nad jednotlivými výzvami, která by měla vést k utvoření multioborových soutěžních týmu.

Cílem projektu je vytvořit silnou komunitu lidí kolem využití EO dat pro boj s dopady klimatických změn, a to pro dlouhodobou práci s ní i po skoncení projektu.