Entrepreneur training in Greece – část 1

Matyáš Smutný je u nás v inkubátoru s firmou Herba Fabrika, která se zabývá urban gardeningem. V rámci programu Entrepreneur training od Evropské rozvojové agentury vyjel do Řecka na týdenní vzdělávací pobyt zaměřený na co jiného než podnikání. O tom, jak se mu v Řecku líbí a co program dává jeho podnikání, se s námi bude dělit v pravidelných blogových reportáží. Tak vzhůru na jih!

Cesta

Na úvod je potřeba říci, že díky Evropské rozvojové agentuře jsme já (Maty z Herby) a Lucka Molčányiová z firmy Voono (https://www.facebook.com/voononatural/) dostali možnost zúčastnit se mezinárodního školení o podnikání v Řecku ve městě Larissa, konkrétně v Institute of Entrepreneurship Development.

Den začal dost hekticky. V 8 ráno mi přišla sms od Lucky, že na přestup v Istanbulu je potřeba mít pas a že se pro něj narychlo vrací taxíkem domů (letěli jsme každý jiným letadlem – Lucka v 9:40 a já ve 14:35), načež jsem zareagoval hlasitou nadávkou, protože jsem žil v představě, že občanka bude stačit a že můj pas je po cestě do Švédska ztracený.

Při cestě domů jsem vymýšlel různé způsoby, jak se alternativně do Řecka dostat. Žádný z nich nebyl zrovna ideální (32 hodinová cesta busem, večerní letadlo z Berlína apod.). Po příchodu domů jsem převrátil pokoj naruby a nakonec jsem pas našel (byl zahrabaný úplně vespod krabice s dokumenty).

Jinak cesta do Istanbulu proběhla celkem hladce. Po přistání jsem absolvoval sprint přes celé letiště, protože moje letadlo mělo půl hodiny zpoždění, na přestup jsem měl jen 15 minut.

Nakonec jsem letadlo stihl a konečně se ve stroji do Soluně potkal s Luckou. Po přistání v Řecku jsme se vypravili autobusem na nádraží. Nutno podotknout, že jsme jeli na stojáka 45 minut namačkaní na místní obyvatele a v ohrožení od nečekaně a neuveřitelnou rychlostí otevírajících se dveří. I to jsme přežili.

Cesta vlakem proběhla v klidu, možná proto, že jsme si dali na nádraží pivo. Na hotel jsme dorazili v 1 ráno a šli jsme rovnou spát.

Entrepreneur training in Greece

Day One

Dnešní den jsme začali snídaní v jedné příjemné kavárně tady na rohu. Nastavili jsme se díky tomu do Řeckého módu, kdy ráno nikam nespěcháte, v klidu se najíte a po jídle máte i chvíli na přemýšlení.

V 9 hodin jsme se poslušně hlásili v místním Institute of entrepreneurship development, kde se ukázalo, že ještě nejsme úplně v Řeckém módu, protože se začátek nečekaně posunul na desátou. Tak jsme se alespoň seznámili s ostatními lidmi z coworkingu.

V 10 dorazili i ostatní účastníci (dohromady je nás 10) a po seznámení jsme měli krátký icebraker v podobě připravených scének na různé softskills. Což byla fakt zábava. Nutno podotknout, že jsem si pro ostatní připravil taky krátký icebraker a to když jsem se při nacvičování naší scénky s Jasonem (což je asi nejvtipnější Řek, kterého znám (znám 3, ale stejně)) narazil hlavou do prosklených dveří vedoucích na balkón. Všichni se smáli, mě to bolelo, ale pak už jsem se smál taky.

Po icebreakeru jsme měli coffee break a potom jsme měli přednášku s diskuzí na téma teorie a způsoby podnikání. Na konci tohoto bloku nás Joana (nevím jak se píše, ale je to ta slečna co má tenhle projekt pod palcem) vyzvala, jestli nechceme přednášku něčím doplnit. Aktivně jsem se přihlásil a donutil je zprovoznit interaktivní tabuli (což trvalo asi 10 minut a stejně jsem jí nepoužil, protože jsem všechno řekl v těch 10 minutách). Měl jsem opravdu plamennou řeč, plnou apelu na ostatní účastníky, ve které jsem se snažil vysvětlit princip posloupnosti při vytváření produktu (inspirovaný hochy z @outboxers) a nutnosti pořádného průzkumu trhu. Za tento výkon jsem sklidil i menší potlesk, ale nejsem si jistý, jestli to nebylo kvůli tomu, že jsem konečně skončil.

Následně jsme se vypravili na oběd, který byl moc dobrý, a Joana nám ukázala město a navštívili jsme i Jasonovu vinárnu, kde jsme dostali každý na ochutnávku půllitrovou lahev organického vína. To společně s intenzivní diskuzí s francouzskými kolegy o hlubokých filozofických tématech (enviromentální situace ve světě, gender, lidská práva, milleniálský lifestyle, krása Prahy, krása českých žen a fotbal (přesně v tomhle pořadí)) způsobilo ráno lehkou bolest hlavy, ale přežiju to.

PS: Jo a už 2 dny prší.

Entrepreneur training in Greece

Day 2

Dnes jsme začali rovnou v 10, takže Řecký mód je už definitivní. Jako první jsme měli krátkou přednášku o marketingu, po které následovala zajímavá diskuze o přípravě marketingových kampaní. Po pauze na kávu, jsme pokračovali přednáškou a diskuzí o e-commerce, díky které jsem se dozvěděl o dalším programu od Evropské unie, díky kterému mohou mladí podnikatelé cestovat po Evropě, navštěvovat různé firmy, získávat zkušenosti a kontakty. Až se vrátím do České Republiky, tak to určitě prozkoumám a vyšleme někoho dalšího z Herby, protože je to super příležitost. (Kdyby to někoho zajímalo, tak tady je odkaz: https://www.erasmus-entrepreneurs.eu/index.php?lan=cs)

Po programu jsme šli na pozdní oběd, který byl fajn, akorát v Řecku je zvykem kouřit v restauracích (kouří tu skoro všichni) a to u jídla docela ruší.

Po návratu na hotel jsem pár hodin pracoval, dokud nás Daniel (Slovinec) nepozval na řecký salát, který udělali s Ragueshou (Makedonec (tohle jméno si fakt nemůžu zapamatovat)). Salát byl super a po jídle Raguesha vytáhl flašku domácí Rakhie (což je obdoba české slivovice, ale vostřejší). Vysvětlil nám, jak se vyrábí a že je nutné si po jídle dát alespoň 3 panáky, protože je to velmi zdravé a pomáhá to trávit. On to prý dělá každý den + 2 piva před spaním a nikdy nebyl nemocný. Sice se mi moc pít nechtělo, ale pořád lepší než onemocnět.

Večer jsme vyrazili do města obhlédnout místní amfiteátr a nasát atmosféru města, musím říct, že to bylo moc příjemné (hlavně kvůli tomu, že po 2 dnech přestalo pršet). Ve městě jsme potkali pochod lidí s řeckými vlajkami (ve zkratce: v Řecku teď probíhají nepokoje kvůli tomu, že jeden region blízko Makedonie se jmenuje Makedonie (a jmenoval se tak ještě předtím než vznikla samostatná Makedonie po rozpadu Jugoslávie) a Řekové chtějí, aby se Makedonie přejmenovala na něco jiného – třeba Severní Makedonie nebo tak něco. Teď se to intenzivně řeší a v Makedonii bude v září referendum o tom, jestli se přejmenují nebo ne). Což mi v první chvíli nedošlo a měl jsem dojem, že něco slaví.

Aktivně jsem se tedy zeptal prvního pána s vlajkou: What are you celebrating? Slovní odpověď jsem nedostal, ale výraz obličeje, kterým mě obdařil, se dá pojmenovat pouze jako grumpy (pro lepší představu dolů přidávám fotku grumpy cat). Dál jsem se tedy nevyptával.

Pokračování příště.