Honza Větrovský studuje 3. ročník oboru Podnikání v dřevozpracujícím a nábytkářském průmyslu na Fakultě lesnické a dřevařské ČZU. Ke dřevu má blízko už od dětství a navazuje na svého tátu, který studoval také na FLD na ČZU a který se dřevem dlouhodobě podniká. Honza je zarytý sportovec, vodák – slalomář a jeho zarytost se projevuje i v navrhování jeho produktů, které staví na 100 % českém dřevu a lokálních materiálech. Mrkněte na Honzův web – https://www.lesvsrdci.cz/ a přečtěte si jeho podnikatelský příběh v našem dalším díle seriálu o členech Point One.

Ahoj Honzo, má oblíbená otázka na začátek, můžeš nám tvé podnikání představit jednou větou?

Ahoj Petře, zabývám se výrobou nábytku z masivního dubu a oceli a snažím se, aby ten nábytek byl udržitelný a ekologický a zároveň vracel zpátky to, co bere z toho lesa.

Mohl bys to Honzo trochu rozvést?

Práce se dřevem mě samotného moc baví a chtěl jsem v tom pokračovat. Rozhodl jsem se proto vyrábět nábytek a chtěl jsem, aby byl designový, hezký a moderní a do toho velmi kvalitní. Proto jsem zvolil tyto dva materiály – ocel a dubový masiv, které jsou velmi odolné a zároveň taky velmi estetické. Hlavní myšlenkou je, aby ty materiály pocházely všechny z Čech, nejlépe z blízké vzdálenosti, aby se nevozily někde z Ukrajiny. Sice by byly levnější, ale budou z dálky a bude to mít uhlíkovou stopu jak kráva. Další věcí je, že v Česku je teď kůrovcová kalamita, takže bych moc rád vysazoval nové stromy, což také děláme.

Jak ses vůbec k práci se dřevem dostal?

Můj táta v roce 1999 založil dřevozpracující firmu, která se zaměřuje především na dřevěné stavební prvky, a já jsem v tom od dětství vyrůstal. Dostal jsem se také trochu k truhlářské práci, která mě bavila, bylo to pro mě takové uvolnění od ostatní práce, a tak jsem se rozhodl v tom pokračovat. S tátou jsme po tom Les v srdci založili společně, já firmu vedu a on mi pomáhá a podporuje mě.

Jaké to je pracovat s tátou?

S tátou máme stejný cíl, vyrábět kvalitní lokální produkty, dokonce mi i naslouchá, když k tomu něco mám, takže je to moc fajn.

Za každý prodaný výrobek zasazujete 10 stromů, jak tohle přesně funguje?

My těch stromů zasadíme daleko víc, ale já to vnímám tak, že zákazník, který si u nás koupí nějaký produkt, tak nás v naší snaze podpoří. Za tu dobu, kdy funguje naše značka, jsme vysadili už nějakých 13 000 stromů, ale ty náklady na sadbu jsou dost velké, takže se nám to stěží vyplatí. Tohle je možnost, jak nás zákazníci mohou podpořit.

Co je tvůj nejoblíbenější výrobek?

Je to určitě stůl Björn s živými hranami. Jsou to hrany, kde není kůra, ale hrany nejsou oříznuté, mají přírodní zakřivení. Tento stůl se mi moc líbí.

Jaké máte plány do budoucna?

Chtěli bychom se věnovat také zakázkové výrobě, fakt mě baví vymýšlet řešení na míru a přicházet s unikátními nápady. Nakreslit, vymodelovat a doporučit originální řešení, tohle mě fakt naplňuje.

Proč ses rozhodl vstoupit do Point One a jak ses o něm dozvěděl?

Point One na mě vyskočil na Facebooku, viděl jsem tam TeaToma a zapůsobilo na mě zřejmě to dřevo, myslel jsem si, že by to mohlo být i něco pro mě. Pak jsem si přečetl pár věcí na webu a přihlásil se. Byl jsem vybrán a od března 2021 jsem členem.

Jak se ti v Point One zatím líbí?

Líbí se mi tu moc, řekl bych, že mi Point One rozšiřuje dost mé obzory. Mám tu výhodu, že nemám žádné půjčky, takže kdyby mé snažení třeba nevyšlo, tak to zas tak moc nevadí. Ale PO je úžasný v tom, že tomu mému podnikání můžu dát jasnou hlavu a patu, můžu mé kroky konzultovat se svým buddym a řešit věci typu administrativa, plánování a tak podobně.

Co bys doporučil lidem, kteří přemýšlejí o podnikání, ale zatím se do něj ještě nepustili?

Určitě je fajn svůj byznys plán prokonzultovat s nezávislým člověkem, který není zaujatý rodinou, nebo kamarádskou vazbou, abyste dostali reálný feedback. Když jste ale sami přesvědčeni, že váš produkt má potenciál, tak let’s go!

Moc díky Honzo za rozhovor, ať se ti s Les v srdci daří a ať máš spousty spokojených zákazníků.

Autor: Petr Kopeček

Tomáš Heller vystudoval Fakultu tropického zemědělství na ČZU a již od studentských let věděl, že ho to táhne k přírodě, podnikání a udržitelnosti. Po roce vyměnil teplé místo v kanceláři za nejistou cestu ke svému snu – dělat věci, co ho baví a živit se tím, zkrátka být spokojeným člověkem. O tom, jak se mu na jeho cestě ke snu daří, jaké má plány a co ho drží nad vodou jsme si s TeaTomem povídali v našem prvním rozhovoru roku 2021.

Ahoj Tomáši, má obvyklá otázka na začátek, můžeš nám představit tvůj projekt TeaTom jednou větou? Co přesně děláš?

Ahoj Petře, dělám zejména tácy pro relaxační rituály spojené s čajem, kávou, se snídaní do postele a s dalšími způsoby servírování pokrmů a nápojů. Hodně se zaměřuji i na truhlařinu, tvořím menší nábytek z masivu, a pořádám nově i individuální řezbářské a truhlářské kurzy. Část týdne také pracuji u Marka Vodičky – uměleckého truhláře a řezbáře, v Českém ráji, kde zdokonaluji své truhlářské dovednosti a pronikám více do tesařiny.

Vyrábíš ručně dělané dřevěné doplňky, především čajové tácy, které u nás nejsou zatím příliš rozšířené. Odkud se tu vzaly a jsou mezi nimi nějaké rozdíly?

Primární inspirace, proč jsem začal dělat tácy, vznikla z vlastní potřeby. Jsem milovník čaje a rád si dělám čajové rituály třeba u nás na chalupě. Všechny věci a čajové propriety na čajování musíš na zahradu přinést a tak mě napadlo, že potřebuji tác.

Začal jsem tedy hledat nějakou inspiraci a většina věcí, na které jsem narazil ve spojení s řezbářstvím byla ze severu Evropy, např.  tradice Sloyd a místní lidové řezbářství.  Ale severský styl, i když je krásný, neodpovídá úplně čajové estetice, tak jsem začal hledat inspiraci v tradičních zemích čaje, jako třeba v Japonsku. A nakonec jsem našel jeden unikátní vesnický styl tácu tzv. Wagatabon, jehož estetika a příběh mě oslovily.  Celý příběh si můžete přečíst na mém webu.

Kromě zmíněného Wagatabonu vyrábím tácky Boto a Panto, se svým vlastním stylem řezby. Pojmenoval jsem je Boto (loďka) a Panto (pramice), jelikož tak trochu vypadají, dokonce na vodě plavou, a navíc jsou určené na čajování, takže je občas čajem poléváte. To spojení s vodou se mi líbilo od začátku a tak jsem se toho chytil.

Tradiční řemesla, návrat k přírodě, dřevěné ručně dělané doplňky a tácy. Jak těžké je v dnešní době v tomto směru prorazit? A slyší na to tví zákazníci?

Řekněme, že obecný trend, ať už ve světě, nebo v Česku, je, že se lidé vrací k tradičním řemeslům. Pro někoho to může být takový oddych, relax, kdy o víkendu třeba vyřezává různé malé věci jako lžičky, laponské kuksy, misky atp. Lidi láká zkusit si řemesla na vlastní kůži, zajímá je, jaké to je třeba rýt dlátem do dřeva. Něco vytvořit vlastníma rukama.

Těch lidí, kteří se tím živí na fulltime, je ale fakt málo, jsou to, řekl bych, hlavně starší zkušení řezbáři, co dělají třeba betlémy, různé sochy, reliéfy.  Obecně je to dost těžké. V zahraničí dokáží zákazníci zaplatit cenu, kterou si ručně vyřezávané výrobky zaslouží vzhledem k času, který do toho vkládám, v Česku zatím ještě moc ne. I proto je pro mě těžké živit se jen řezbařinou, takže ty aktivity musím diverzifikovat, jak jsme se bavili na začátku.

Tento rok jsi začal pořádat také kurzy řezbářství a truhlářství, jaké máš na ně zatím ohlasy?

Kurzy nabízím jako individuální, takže buď jeden na jednoho, nebo maximálně pro 3 lidi. Zákazníci si se mnou mohou vyrobit Wagatabon, nebo lavičku, stolek či krabičku na rybinový spoj. Ty ohlasy jsou zatím moc pěkné. Na kurzu společně strávíme hezký čas, klidně i 12 hodin. Povídáme si o dřevu, o různých technikách, o broušení, přitom vyřezáváme, pijeme čaj a vyměňujeme spoustu myšlenek.

Jak vůbec hodnotíš rok 2020? Nastaly u tebe nějaké milníky, nebo vše spláchl covid?

Řekněme, že začátek roku, než přišel covid, byly pro mě mrtvé 2 měsíce. Pak přišel covid a nebylo to moc optimistické. Na jaře jsem chtěl proniknout do gastra a nabídnout různé typy táců do kaváren a restaurací, ale to bohužel vše padlo.

Zároveň jsem věděl, že se chci věnovat i truhlářství a tesařství a že to musím dělat s někým, jelikož jsem s tím neměl zatím žádnou zkušenost. Zavolal jsem proto Markovi Vodičkovi, u kterého jsem byl před 4-5 lety na kurzu a zeptal se ho, jestli nepotřebuje pomocníka. Řekl mi, že by se mu jeden hodil a že z jara můžu začít, tak jsem začal. Při té práci jsem si uvědomil, že chci vlastně dělat hlavně truhlářství a tesařství. A řezbářství jen tak doplňkově především k obohacení mých kurzů. Anebo použít řezbářské techniky v truhlářství, vytvořit si takový unikátní styl.

Co chystáš na rok 2021? Máš nějaké konkrétní plány?

Mimo kurzů se chci víc věnovat především výrobě nábytku. Mám vymyšlený koncept konferenčních stolků, tzv. coffee tables, tradiční výroba, žádné lepidlo ani vruty, jen tradiční truhlářské spoje dřevo na dřevo. Rád bych chtěl dělat víc věcí na zakázku, také bych rád začal stavět více altánů, a konečně vytvořit nějaký altán v japonském stylu na tradiční spoje. Chtěl bych proto koupit i dodávku na převážení materiálu. Těch plánů je fakt hodně a těším se, že třeba proniknu i více do přírodního stavitelství a tesařství, které mě víc a víc zajímá.

Vraťme se ještě úplně na začátek. Jak se stalo, že ses rozhodl podnikat?

Vždycky mě lákalo takové to pionýrství. Když jsem ještě studoval, tak jsem měl představu, že chci podnikat, ale vůbec jsem nevěděl s čím a ani ve snu by mě nenapadlo, že to bude se dřevem. To jsem nevěděl ještě ani asi tak 3 roky zpátky. Ale vždycky se mi líbilo to pionýrství, třeba jak vznikala horská kola, skateboardy a snowboardy. Pár nadšenců – pionýrů si udělalo vybavení v garáži a dali vzniknout novým netradičním věcem a já jsem chtěl vždycky dělat něco podobného, zapojit ruce a začít vyrábět produkty v garáži, na koleni.

Koupil jsem si první dláta a hoblíky, ale na uživení to samozřejmě nebylo, teprve jsem začínal a u toho samozřejmě pracoval. Po necelém roce jsem si ale řekl, že pokud si chci plnit sny, tak do toho musím jít naplno. Buď teď nebo třeba nikdy.  Můj sen byla práce se dřevem a nástroji na takové úrovni, abych se tím mohl živit. Ty začátky fakt nebyly jednoduché, ale nikdy jsem nelitoval toho, že jsem se do toho pustil.

Co stálo za tvým rozhodnutím vstoupit do Point One?

Za tím rozhodnutím stál jistý Petr Kopeček, který mě teď zpovídá (smích). To jsme tak jednou seděli u whisky s našimi kamarády a já jsem povídal o svém čerstvém nadšení pro práci se dřevem. V té době jsem už nechal práci v kanceláři a zkoušel to na vlastní triko. A Petr povídá, že se mám přihlásit do Point One, že se tam hodím, a i když nejsem startup, tak že to bude super. Tak jsem poslal přihlášku, prošel přijímacím řízením a ono to vyšlo. Konečně jsem dostal příležitost smysluplně se zamyslet nad celým svým podnikám a dát tomu strukturu. Zapracovat na prezentaci, webu, marketingu, sociálních sítích. Dnes jsem naživu jen proto, že Point One existuje a že můžu využívat nádhernou dílnu, která před rokem vznikla. Pokud by nebyla, tak by to bylo pro mě daleko složitější a možná bych to již dávno zabalil.

Jsi v inkubátoru už téměř rok a půl, jestli se nemýlím, jak bys svou dosavadní zkušenost popsal?

Jsem tady už asi 2,5 roku (smích), což je teda neskutečná doba. Moji zkušenost bych popsal tak, že je vždy lepší se spojit s lidmi, kteří dělají podobné věci jako vy a vzájemně si pomáhat. Na Point One je skvělé, že je tu velká a přátelská komunita, že zde můžeme využívat služby grafiků, právníků, webařů, markeťáků, že můžu v podstatě kdykoliv konzultovat různé věci se svým mentorem a to je fakt super. Pro mě osobně je ale nejdůležitější dílna, kterou můžu využívat od rána do večera se vším vybavením. Takže díky tomu TeaTom stále žije. Moje působení tady proto rozhodně hodnotím víc než kladně.

Máš nějakého oblíbeného mentora či mentorku?

Moje oblíbená mentorka je Anička Skořepová a Matyáš Dřevo. S nimi jsem v kontaktu od samého začátku.  Hodně mi pomohla i Ivana Samcová třeba s webem a s komunikací a taky Jiří Molnár nebo jsem konzultoval i se Šárkou Hudcovou na témata, která sahala dále než na elavator pitch.  Mentoringy jsou vlastně takový neustálý proces zamýšlení se jak a co zlepšit, co vymyslet nového.

Co bys doporučil lidem, kteří o podnikání uvažují, ale zatím nenašli odvahu se do něj pustit?

Doporučil bych jim, aby moc neváhali, protože nemají co ztratit. Takže neoddalujte začátek a zkuste to. Přihlaste se do Point One nebo do jiného inkubátoru, ale určitě zkuste začít. Pokud jste nadšení pro svůj nápad a provází vás pro něco vášeň, tak nic neoddalujte a plňte si své sny. Není to lehké a není jisté, že to vyjde, ale aspoň máte čisté svědomí, že jste to zkusili. Minimálně poznáte sami sebe a zjistíte, co vás baví nebo nebaví.

 

Moc díky Tomáši za rozhovor, ať se ti s TeaTomem daří a ať si stále plníš své sny.

Autor: Petr Kopeček

Tomáš Novotný dokončuje 3. ročník na Provozně ekonomické fakultě ČZU a již více než 3 roky usilovně pracuje na značce luxusních firemních dárků. Jeho vlajkovou lodí se stala láhev Twoot z robustního dřevěného masivu a oceli, která v kombinaci s kvalitním alkoholem slouží jako originální dárek pro firemní klienty a milovníky bytových doplňků. O tom, jak se Tomášovi daří, jaký vliv na jeho byznys má současná koronakrize nebo proč se rozhodl vstoupit do Point One, se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Ahoj Tomáši, první zahřívací otázka, jak ses vlastně k nápadu dělat láhve Twoot dostal?

Bylo to někdy v roce 2017, kdy jsem si začal všímat, že většina dárkových věcí, které jsem si koupil, za poměrně krátkou dobu začala odcházet a to mě dost štvalo. Zároveň mi chyběly produkty, které by byly více z kovu a dřeva. Oba tyto materiály, když se o ně dobře staráte, tak vás mohou několikrát přežít a to je přesně filosofie, se kterou své láhve tvořím.

Kdo ti s výrobou lahví pomáhá?

Na produktu se podílejí 4 české společnosti a na tom, že je to 100 % český výrobek, si hodně zakládáme. Chceme pořádnou kvalitu a to Češi a české firmy umí. Zároveň chceme v našich produktech odrážet českou tradici a to platí i o volbě dřeva, proto používáme výhradně buk a dub, jež symbolizují Česko mnohem více, než třeba v současnosti tolik rozšířený smrk.

Kdo jsou tvoji typičtí zákazníci?

Soustředím se především na B2B prodeje a velké firmy nebo státní správu. Láhve si ode mě koupil třeba známý golfový klub, Magistrát hlavního města Prahy, Ministerstvo průmyslu a obchodu a pravidelným zákazníkem je třeba Trebitsch whisky. Na mém e-shopu si ale láhev může koupit každý milovník kvalitních produktů.

Postihla tě nějak současná koronakrize?

Bohužel ano, stálí zákazníci ruší domluvené objednávky a noví zákazníci vůbec nepřichází. Od společností, se kterými jsem jednal a vyvíjel pro ně produkty na míru, mám zprávy, že musí šetřit a odsouvají domluvené objednávky na neurčito. Ono je to vlastně přirozené, v době krize škrtáte výdaje a dárky do této kategorie bohužel patří.

Chystáš nějaké novinky?

Ano, připravuji s kamarádem například obal na doutníky do obleku nebo navrhuji flakónky pro jednu parfumerii. Produkty na sebe hezky navazují, jelikož je to zase kombinace dřeva a oceli, a už se moc těším, až je budu moct představit svým zákazníkům.

Proč ses v minulosti rozhodl vstoupit do Point One?

Slyšel jsem, že je tu skvělá parta lidí a to zpětně musím potvrdit. Taky si inkubátor nebere žádnou equitu (podíl na firmě) z vaší společnosti.

Co vidíš jako největší přidanou hodnotu inkubátoru?

V Point One jsem již více než rok a členství mi dává mraky věcí. Jelikož bydlím na kolejích ČZU, kde se nachází i inkubátor, mimochodem je otevřený 24/7, tak jsem tam docela často. Už jen to, že se potkáváte s lidmi, kteří mají nadšení a chuť dělat nové věci stejně jako vy, je obrovsky inspirující.

Funguje tu také skvělá komunita lidí, se kterými můžete probírat novinky i každodenní problémy, se kterými se jako noví podnikatelé potýkáte. Všichni se vám snaží vždycky pomoci nebo nasměrovat a toho si cením asi úplně nejvíc. A to vůbec nemluvím o skvělých mentorech a lidech, kteří pracují pro Point One a vytváří dokonalé podnikatelské zázemí.

Co bys poradil lidem, kteří chtějí podnikat, ale zatím nenašli tu odvahu?

Že nemají co ztratit. Ať přijdou do Point One, tady se o ně dobře postaráme a podnikání si mohou nezávazně vyzkoušet.

Moc díky Tomáši za rozhovor, ať se ti s Twoot daří, plno skvělých nápadů a spokojených zákazníků.

Autor: Petr Kopeček