Další článek z naší rubriky Poznej projekt přináší příběh Tomáše Hellera a jeho projektu Tea Tom. Když v Point One něco klepe a mlátí, má to obvykle na svědomí právě Tom, který zrovna něco tvoří v naší dílně. V článku se mimo jiné dozvíte, co má čaj společného s výrobou nábytku, jak se student tropického zemědělství stane truhlářem a proč za to může Petr Kopeček. 

Tea Tom tvoří ručně vyřezávané tácy pro Vaše chvíle relaxace s čajem, kávou nebo třeba takovou snídani do postele. Kromě dřevěných interiérových doplňků vyrábí minimalistický nábytek inspirovaný japonskou estetikou a světem čaje. Inspirací pro jeho práci je krása a klid přírody. Jeho cílem a vizí je přinést krásu přírody blíže k lidem, třeba rovnou na jejich stůl.

 

„Japonská kultura mě inspiruje ve všech možných směrech.“

 

 

Tomáš vystudoval obor trvale udržitelný rozvoj tropů a subtropů na fakultě tropického zemědělství na České zemědělské univerzitě. Jeho diplomová práce, která se týkala tématu čaje, ho přivedla do českých čajových kruhů. Po studiu se začal věnovat práci se dřevem a vznikly první čajové tácy. Díky tomu se propojila láska k čaji a touha pracovat rukama. Do Point One se přihlásil díky Petru Kopečkovi, se kterým tady začínali.

Jak vznikl název Tea Tom?

Vznikl na kole. Jel jsem sám přes Alpy do Itálie. Spal jsem na divoko, ve stanu a na vinicích pod širým nebem. Na cestě jsem pil čaj a říkal jsem si, že bych tu cestu nějak rád sdílel s ostatními lidmi. Bylo to v době, kdy jsem začínal s Instagramem, kde jsem se nazval Tea Tom. Ujalo se to, a když jsem pak začal pracovat se dřevem, používal jsem brand Tea Tom dál.

Co tě tolik fascinuje na japonských čajích a celkově na japonské kultuře? Existují různé čaje, tak proč zrovna ty japonské a japonská kultura?

Je to především japonská estetika čajového nádobí, nábytku a interiéru, ale mám rád víceméně všechno japonské. Kvůli tomu i pracuji s japonským nářadím. Japonci si zakládají na kvalitě, nevezmou rozbitou věc a nehodí ji do koše. Z rozbitého předmětu udělají ještě zajímavější věc. Existuje technika Kintsugi, což je opravování rozbitého porcelánu a keramiky zlatem. Směs všech těch japonských konceptů a směrů je pro mě, jako pro Evropana, zajímavá a lákavá. Prostě si to vyzkoušet, dozvědět se o tom, nějak to vlastníma očima a mozkem zpracovat a nechat se tím inspirovat.

 

„Japonci si zakládají na rodině a na úctě ke starší generaci. Je to všechno propojené – tradice, tradiční řemeslo, tradiční hodnoty, rodina, tradiční materiály.“

 

Takže ty se do své práce s nábytkem snažíš přenést tradiční hodnoty. Ať už čas strávený s rodinou a zároveň eleganci a jednoduchost, kterou přenáší japonská kultura. 

Jo, já myslím, že jsi to řekla hezky. Vlastně ani nevím, co bych k tomu jiného dodal. Japonci si hodně zakládají na tradiční řemeslnosti, používají tradiční japonské spoje v tesařství i řezbářství. Mají úctu k tradičním materiálům a technikám, přestože mohou trvat mnohonásobně déle než moderní přístupy. Myslím, že se tradiční kultura v Japonsku trošku vytrácí, ale přežívá i díky lidem ze zahraničí, kteří o ní jeví zájem.

Japonsko je známo svými mistry. Je tvým cílem stát se mistrem svého oboru?

Já nacházím svůj styl. Velkou inspirací je mi Japonsko, jejich přístup k řemeslu, estetika a jejich styl práce. Ale jestli se jednou stanu mistrem, těžko říct. Uvidíme.

 

„Svět a pití čaje, ta estetika okolo a ten moment je zklidnění.“

 

 

Nově v Tea Tom rozšiřuješ sortiment o čajové stolky. Říkal jsi mi, že za výrobou čajových stolků stojí myšlenka „trávit čas s rodinou.“ Můžeš mi o tom říct více?

To je moje hlavní myšlenka, kterou bych rád realizoval. Pití čaje je relaxační rituál pro dospělé, který praktikuješ na nízkém stolku nebo na gauči, kde se kolem tebe pohybují děti. Teď už jsem taky tatínek, tak jsem to začal pozorovat u nás doma. Máme doma nízký čajový stolek a když pijeme čaj, dceruška je ve stejné výšce jako my. Hraje si na stejném stole, kde my pijeme čaj. Je to něco, co se běžně děje v Japonsku, protože oni ty nízké stolky používají. Rodina se schází u toho stolku na pití čaje, jídlo nebo deskové hry.

Jsi velmi klidná osobnost. Je něco, co tě dokáže naštvat?

Jsem rád, že to takhle působí. Snažím se udržovat vnitřní a životní klid, ale asi jako každý s tím částečně bojuju a ne vždy jsem klidný. Mám inspiraci z Japonska, kde lidé celkově působí klidně, a že jsou vyzenovaní 24 hodin denně, což někteří asi jsou, ale také zažívají spoustu stresu během dne. Zvlášť, když žijí ve velkých metropolích, kde jich je nasáčkovaných tisíce na kilometr čtvereční. Aby si udržovali dobré vztahy a špatnou náladou neinfikovali ostatní, drží si profesionální tvář a vnitřní klid alespoň navenek. Díky tomu nenarušují atmosféru v komunitě.

Když se zrovna nepodaří být v Zenu, tak si to pak jdeš vybít na stůl.

Tak tak. Pak musím jít běhat nebo bouchat palicí do dřeva.

Tome, moc děkujeme za tvůj čas a rozhovor. Držíme Ti palce, aby se Ti dál dařilo v dílně i mimo ni.

Autor rozhovoru: Markéta Krejčí Snížková

Honza Větrovský studuje 3. ročník oboru Podnikání v dřevozpracujícím a nábytkářském průmyslu na Fakultě lesnické a dřevařské ČZU. Ke dřevu má blízko už od dětství a navazuje na svého tátu, který studoval také na FLD na ČZU a který se dřevem dlouhodobě podniká. Honza je zarytý sportovec, vodák – slalomář a jeho zarytost se projevuje i v navrhování jeho produktů, které staví na 100 % českém dřevu a lokálních materiálech. Mrkněte na Honzův web – https://www.lesvsrdci.cz/ a přečtěte si jeho podnikatelský příběh v našem dalším díle seriálu o členech Point One.

Ahoj Honzo, má oblíbená otázka na začátek, můžeš nám tvé podnikání představit jednou větou?

Ahoj Petře, zabývám se výrobou nábytku z masivního dubu a oceli a snažím se, aby ten nábytek byl udržitelný a ekologický a zároveň vracel zpátky to, co bere z toho lesa.

Mohl bys to Honzo trochu rozvést?

Práce se dřevem mě samotného moc baví a chtěl jsem v tom pokračovat. Rozhodl jsem se proto vyrábět nábytek a chtěl jsem, aby byl designový, hezký a moderní a do toho velmi kvalitní. Proto jsem zvolil tyto dva materiály – ocel a dubový masiv, které jsou velmi odolné a zároveň taky velmi estetické. Hlavní myšlenkou je, aby ty materiály pocházely všechny z Čech, nejlépe z blízké vzdálenosti, aby se nevozily někde z Ukrajiny. Sice by byly levnější, ale budou z dálky a bude to mít uhlíkovou stopu jak kráva. Další věcí je, že v Česku je teď kůrovcová kalamita, takže bych moc rád vysazoval nové stromy, což také děláme.

Jak ses vůbec k práci se dřevem dostal?

Můj táta v roce 1999 založil dřevozpracující firmu, která se zaměřuje především na dřevěné stavební prvky, a já jsem v tom od dětství vyrůstal. Dostal jsem se také trochu k truhlářské práci, která mě bavila, bylo to pro mě takové uvolnění od ostatní práce, a tak jsem se rozhodl v tom pokračovat. S tátou jsme po tom Les v srdci založili společně, já firmu vedu a on mi pomáhá a podporuje mě.

Jaké to je pracovat s tátou?

S tátou máme stejný cíl, vyrábět kvalitní lokální produkty, dokonce mi i naslouchá, když k tomu něco mám, takže je to moc fajn.

Za každý prodaný výrobek zasazujete 10 stromů, jak tohle přesně funguje?

My těch stromů zasadíme daleko víc, ale já to vnímám tak, že zákazník, který si u nás koupí nějaký produkt, tak nás v naší snaze podpoří. Za tu dobu, kdy funguje naše značka, jsme vysadili už nějakých 13 000 stromů, ale ty náklady na sadbu jsou dost velké, takže se nám to stěží vyplatí. Tohle je možnost, jak nás zákazníci mohou podpořit.

Co je tvůj nejoblíbenější výrobek?

Je to určitě stůl Björn s živými hranami. Jsou to hrany, kde není kůra, ale hrany nejsou oříznuté, mají přírodní zakřivení. Tento stůl se mi moc líbí.

Jaké máte plány do budoucna?

Chtěli bychom se věnovat také zakázkové výrobě, fakt mě baví vymýšlet řešení na míru a přicházet s unikátními nápady. Nakreslit, vymodelovat a doporučit originální řešení, tohle mě fakt naplňuje.

Proč ses rozhodl vstoupit do Point One a jak ses o něm dozvěděl?

Point One na mě vyskočil na Facebooku, viděl jsem tam TeaToma a zapůsobilo na mě zřejmě to dřevo, myslel jsem si, že by to mohlo být i něco pro mě. Pak jsem si přečetl pár věcí na webu a přihlásil se. Byl jsem vybrán a od března 2021 jsem členem.

Jak se ti v Point One zatím líbí?

Líbí se mi tu moc, řekl bych, že mi Point One rozšiřuje dost mé obzory. Mám tu výhodu, že nemám žádné půjčky, takže kdyby mé snažení třeba nevyšlo, tak to zas tak moc nevadí. Ale PO je úžasný v tom, že tomu mému podnikání můžu dát jasnou hlavu a patu, můžu mé kroky konzultovat se svým buddym a řešit věci typu administrativa, plánování a tak podobně.

Co bys doporučil lidem, kteří přemýšlejí o podnikání, ale zatím se do něj ještě nepustili?

Určitě je fajn svůj byznys plán prokonzultovat s nezávislým člověkem, který není zaujatý rodinou, nebo kamarádskou vazbou, abyste dostali reálný feedback. Když jste ale sami přesvědčeni, že váš produkt má potenciál, tak let’s go!

Moc díky Honzo za rozhovor, ať se ti s Les v srdci daří a ať máš spousty spokojených zákazníků.

Autor: Petr Kopeček