Nová krev v Point One ČZU. Seznamte se

Jarní nábor nových členů 2024 je u konce a Rada Point One 7. 3. 2024 vybrala 13 nových členů, kteří se mohou za podpory inkubátoru vzdělávat v podnikatelských dovednostech a rozvíjet své projekty díky mentoringu, podnikatelské komunitě nebo využití skvělých prostor.

Noví a stávající členové Point One na setkání členů březen 2024

Inkubační proces byl oficiálně zahájen 14. 3. na březnovém setkání členů Point One, jež se koná pravidelně jednou za měsíc a slouží jako místo pro setkávání všech aktivních členů a realizačního týmu Point One. V průběhu náboru, který trval od 22. ledna do 27. února, se přihlásilo celkem 23 týmů a jednotlivců s nadějnými podnikatelskými nápady.

Přihlášky dorazily od studentů, doktorandů i absolventů ČZU a také z řad veřejnosti mimo univerzitu. Přihlášené podnikatelské plány a firmy se zaměřovaly především na oblasti spojené s potravinářstvím a ekologickým zemědělstvím, recyklací, 3D tiskem či vývojem softwaru.

Jak se vybírají noví členové inkubátoru?

Noví členové jsou vybíráni 5členou Radou Point One složenou se zástupců univerzity a z řad podnikatelů. Před Radou se tak 7. března prezentovalo z 23 přihlášených projektů 16 doporučených. Po pečlivém uvážení bylo vybráno 13 nejlepších, kterým se na základě prezentace podařilo Radu přesvědčit, že budou schopni své podnikatelské nápady dále rozvíjet a akcelerovat s pomocí nástrojů, které inkubátor nabízí.

Noví členové Point One

Statistiky z náboru

Z celkem 23 přihlášených projektů bylo 65 % (15) spjato s univerzitou, ať už šlo o studenty, absolventy či doktorandy. Přibližně třetina přihlášek, přesně 35 %, s ČZU žádný vztah neměla.

Osobní doporučení se tentokrát na celkovém počtu přihlášek podílelo z celé jedné poloviny, což je skvělá zpráva, protože to může naznačovat, že současní členové i celá komunita je se službami Point One spokojená natolik, že se nebojí inkubátor doporučovat dále. Následovaly sociální sítě (22 %), dále pak kategorie ostatní (21 %) a emailing (7%).

Z celkového počtu přihlášek byly dvě pětiny od žen – přesně 39 % (9 přihlášek) a tři pětiny – přesněji 61 % (14 přihlášek) od mužů, což je další dobrá zpráva, protože žen v podnikání není nikdy dost.

Podpořené projekty

Mezi nové členy inkubátoru se zařadili talentovaní podnikatelé. Za všechny jmenujme například společnost DALTA systems specializující se na vyvíjení podnikových systémů, společnost Mozek, která zkoumá možnosti recyklace fotovoltaických panelů, firma HOMA vermifarming produkující organická hnojiva, nebo známé tváře inkubátoru v nové firmě IKEN minimal, jež se zaměřuje především na designové doplňky z betonu.

Nové projekty v Point One v rámci jarního náboru 2024

Věříme, že tito nadějní podnikatelé přinesou do podnikatelského světa inovativní a udržitelná řešení a pomohou tak k lepší a udržitelnější budoucnosti pro nás všechny.

 

Point One ČZU
Podnikatelský inkubátor ČZU oficiálně působí na univerzitě od roku 2015. Od svého založení pomohl více než 99 projektům a firmám. Sídlí na kolejích EFG, kde vznikly 3 moderní patra určená pro rozvoj začínající podnikatelů. Podporuje především oblasti udržitelnosti, ekologie, zemědělství nebo zpracování potravin. Mimo inkubační programy pořádá také vzdělávací přednášky nebo pitch night. Inkubátor vede a rozvíjí od února 2023 Markéta Fejtová.

Autor:
Ing., Mgr. Petr Kopeček

Poznej projekt: reKáva

V dalším článku z projektu Poznej projekt jsme vyzpovídali Janu Šrámkovou z projektu reKáva. Jana se nově připojí do našeho týmu mentorů, a vy budete mít možnost od ní získat vědomosti, které nasbírala v průběhu několika let. Proč Janu baví právě odpadové hospodářství a cirkulární ekonomika a jak se tvoří efektivní networkingová síť, se dozvíte v rozhovoru.

ReKáva je projekt, který se stará o lokální recyklaci kávové sedliny a hledá pro ni další využití. Jeho misí je zachránit tuny kávové sedliny, které zbytečně končí ve směsném odpadu a následně ve spalovnách.  Vrací tak kávovou sedlinu zpět odkud pochází, do půdy.

 

„Odpad nemusí být konečná stanice, může být odrazovým můstkem pro další použití.“

 

 

Jana je zakladatelkou projektu reKáva a její myšlenka, že by v České republice mohla fungovat firma zaměřená na svoz a znovuvyužití kávové sedliny, vznikla už v roce 2019. S postupem času se s projektem reKáva účastnila několika akcí a soutěží a svůj nápad posouvala pořád dál. V břenu 2022 vstoupila do podnikatelského inkubátoru Point One, kde je od roku 2024 také mentorkou.

Jak se reKáva zrodila?

Vše začalo velmi přirozeně. Když jsme v jedné neziskové organizaci řešili problém s odpady, aktivně jsem se nabídla, že se ujmu řešení otázek udržitelnosti. A když jedna z kolegyň zmínila problém s kávovou sedlinou, rozhodla jsem se, že se toho také ujmu. Zjistila jsem, že v ČR neexistuje žádná organizace ani projekt, který by se tím zabýval. Začala jsem tedy studovat možnosti v zahraničí a po čtyřech měsících jsem se přihlásila do soutěže, která celý projekt nakopla. Od první myšlenky už uběhly čtyři roky a od prvního prodeje je to přes rok.

Proč tě tak zajímá práce s odpady a co vidíš za smysl v cirkulární ekonomice a udržitelnosti?

Pokud už nějaký odpad vyprodukuješ, je podle mě nejlepší nevytvářet další zátěž. Raději bychom měli hledat způsoby, jak takový materiál znovu využít nebo ho přeměnit na nový zdroj. Odpad nemusí být konečná stanice, může být odrazovým můstkem pro další použití.

Co je podle tebe nejtěžší v celé problematice odpadového hospodářství?

Hned několik několik věcí. Jako první bod bych určitě zdůraznila legislativu. Na těchto problémech se intenzivně pracuje na kulatých stolech, kde diskutujeme odpadové hospodářství. Zvlášť to souvisí s ekonomikou. Snažíme se tyto otázky řešit, co nejvýše v hierarchii, abychom dosáhli změn.

Druhým významným bodem jsou lidé a jejich myšlení. Aby došlo k proměně ve firmách, musí změna přijít z vrcholu. Od lidí, kteří firmu vedou. To je důležité pro úspěšné prosazení jakýchkoliv změn. Potřebujeme tedy více vzdělávat lidi a ukazovat jim cestu. Já žiji v jakési bublině udržitelnosti, ale mnoho lidí stále neví, jak správně přistupovat k otázkám udržitelnosti, a co s ní dělat v praxi.

Jak se dostaneš k rozhodujícím lidem na vrcholu, když chceš prezentovat svůj projekt nebo nápad?

Klíčem je zviditelnění se přes soutěže a inkubační programy. To je cesta, jak se dostat do povědomí. Mám to rozdělené do tří oblastí. První je veřejná sféra, kde v rámci institucí jsou kulaté stoly, kde představujeme naše nápady a snažíme se vytvářet základ pro cirkulární ekonomiku. Druhým směrem je akademická sféra, kde je důležitá spolupráce s vědci a výzkumnými ústavy. A třetí je komerční sektor, kde funguji v rámci sítí jako je Forbes Grow Club. Mám tam i mentora, což je pro mě nesmírně cenné.

 

„Startupům a novým firmám doporučuji být součástí různých profesních společenství, protože v jednotě je síla a sami o sobě moc nezmění. Také je důležité být aktivní a zapojený ve svém oboru a budovat si vlastní image, což nakonec pomůže i firmě získat uznání ve svém oboru.“

 

 

Setkávala ses v minulosti s tím, že tě lidé v institucích na vysokých pozicích nebrali vážně?

Na začátku, když jsem se začala objevovat na konferencích a budovala svou síť kontaktů, jsem narazila na určité pochybnosti. Lidé, včetně ředitelů a dokonce i mých přátel, Rekávu občas podceňovali a někteří si mysleli, že moje ambice nejsou realistické. Když jsme byli v soutěžích a ještě nebyli na trhu, skeptici byli často překvapeni, jak se naše práce rozvíjela. Dnes už je to jiné. Spolupráce přichází samy a my už nemáme potřebu aktivně vyhledávat nové příležitosti, protože se nám otevírají dveře díky naší reputaci a dosaženým výsledkům.

Cítíš se jako žena CEO ve světě podnikání někdy osaměle?

Ne, vůbec ne. Účastním se různých networkingových akcí a fór jako je Forbes Women’s Summit nebo chodím do Point One, kde jsem nejen kvůli získání nových znalostí a mentorů, ale i pro pocit sounáležitosti s ostatními.

 

„Být součástí Point One je pro mě jako návštěva terapeuta, je to zdroj síly, který mi pomáhá cítit se méně izolovaně a udržet si dobré psychické rozpoložení.“

 

Co je největší výzvou v podnikání?

Práce s lidmi. Každý má své osobní problémy a výzvy a minulý rok byl zvláště těžký, protože se najednou hromadily osobní krize našich členů týmu. Jako empatická osoba mi bylo těžké se s tím vyrovnat, ale zároveň jsem musela najít řešení, jak udržet firmu v chodu. To je v podnikání někdy opravdu náročné.

 

 

Co tě inspirovalo k tomu, aby ses stala mentorkou v Point One?

Když jsem se hlásila do soutěží, najala jsem si mentorku, Báru Komberec Novosadovou, která je dnes ředitelkou sociálního Sociálního nadačního fondu HMP. Ona mě naučila různé metodiky a jak psát soutěže, což bylo pro mě nové, protože moje zkušenosti byly spíše s psaním dotací. Chtěla jsem se naučit, jak tyto věci dělat od někoho s praxí. To mě nakonec dovedlo k tomu, že jsem chtěla stejně jako ona pomáhat ostatním. Cítím, že to, co jsem se naučila, není nic tajného a ráda ukazuji ostatním, jak to celé funguje.

„Chci ulehčit ostatním cestu, kterou jsem si sama prošlapala.“

Máš nějakou radu pro začínající podnikatele?

Určitě, že nevědomost může být někdy výhodou. Ale skutečnou radou by bylo: dělejte důkladný průzkum. Předtím, než začnete cokoliv vytvářet, zjistěte, jestli už něco podobného neexistuje, zda je to škálovatelné alespoň do Evropy a inovativní. Nesnažte se jen o klasické podnikání typu ‚kup levně, prodej draze‘. A nebojte se sdílet své nápady a spolupracovat s ostatními. To je v dnešní době základ.

Jano, moc děkujeme za skvělý rozhovor. Držíme palce, ať se Ti i nadále daří a reKáva roste!

Autor rozhovoru: Markéta Krejčí Snížková

Poznej projekt: Tea Tom

Další článek z naší rubriky Poznej projekt přináší příběh Tomáše Hellera a jeho projektu Tea Tom. Když v Point One něco klepe a mlátí, má to obvykle na svědomí právě Tom, který zrovna něco tvoří v naší dílně. V článku se mimo jiné dozvíte, co má čaj společného s výrobou nábytku, jak se student tropického zemědělství stane truhlářem a proč za to může Petr Kopeček. 

Tea Tom tvoří ručně vyřezávané tácy pro Vaše chvíle relaxace s čajem, kávou nebo třeba takovou snídani do postele. Kromě dřevěných interiérových doplňků vyrábí minimalistický nábytek inspirovaný japonskou estetikou a světem čaje. Inspirací pro jeho práci je krása a klid přírody. Jeho cílem a vizí je přinést krásu přírody blíže k lidem, třeba rovnou na jejich stůl.

 

„Japonská kultura mě inspiruje ve všech možných směrech.“

 

Tea Tom - Tomáš Heller

 

Tomáš vystudoval obor trvale udržitelný rozvoj tropů a subtropů na fakultě tropického zemědělství na České zemědělské univerzitě. Jeho diplomová práce, která se týkala tématu čaje, ho přivedla do českých čajových kruhů. Po studiu se začal věnovat práci se dřevem a vznikly první čajové tácy. Díky tomu se propojila láska k čaji a touha pracovat rukama. Do Point One se přihlásil díky Petru Kopečkovi, se kterým tady začínali.

Jak vznikl název Tea Tom?

Vznikl na kole. Jel jsem sám přes Alpy do Itálie. Spal jsem na divoko, ve stanu a na vinicích pod širým nebem. Na cestě jsem pil čaj a říkal jsem si, že bych tu cestu nějak rád sdílel s ostatními lidmi. Bylo to v době, kdy jsem začínal s Instagramem, kde jsem se nazval Tea Tom. Ujalo se to, a když jsem pak začal pracovat se dřevem, používal jsem brand Tea Tom dál.

Co tě tolik fascinuje na japonských čajích a celkově na japonské kultuře? Existují různé čaje, tak proč zrovna ty japonské a japonská kultura?

Je to především japonská estetika čajového nádobí, nábytku a interiéru, ale mám rád víceméně všechno japonské. Kvůli tomu i pracuji s japonským nářadím. Japonci si zakládají na kvalitě, nevezmou rozbitou věc a nehodí ji do koše. Z rozbitého předmětu udělají ještě zajímavější věc. Existuje technika Kintsugi, což je opravování rozbitého porcelánu a keramiky zlatem. Směs všech těch japonských konceptů a směrů je pro mě, jako pro Evropana, zajímavá a lákavá. Prostě si to vyzkoušet, dozvědět se o tom, nějak to vlastníma očima a mozkem zpracovat a nechat se tím inspirovat.

 

„Japonci si zakládají na rodině a na úctě ke starší generaci. Je to všechno propojené – tradice, tradiční řemeslo, tradiční hodnoty, rodina, tradiční materiály.“

 

Takže ty se do své práce s nábytkem snažíš přenést tradiční hodnoty. Ať už čas strávený s rodinou a zároveň eleganci a jednoduchost, kterou přenáší japonská kultura. 

Jo, já myslím, že jsi to řekla hezky. Vlastně ani nevím, co bych k tomu jiného dodal. Japonci si hodně zakládají na tradiční řemeslnosti, používají tradiční japonské spoje v tesařství i řezbářství. Mají úctu k tradičním materiálům a technikám, přestože mohou trvat mnohonásobně déle než moderní přístupy. Myslím, že se tradiční kultura v Japonsku trošku vytrácí, ale přežívá i díky lidem ze zahraničí, kteří o ní jeví zájem.

Japonsko je známo svými mistry. Je tvým cílem stát se mistrem svého oboru?

Já nacházím svůj styl. Velkou inspirací je mi Japonsko, jejich přístup k řemeslu, estetika a jejich styl práce. Ale jestli se jednou stanu mistrem, těžko říct. Uvidíme.

 

„Svět a pití čaje, ta estetika okolo a ten moment je zklidnění.“

 

Tea Tom - Tomáš Heller

 

Nově v Tea Tom rozšiřuješ sortiment o čajové stolky. Říkal jsi mi, že za výrobou čajových stolků stojí myšlenka „trávit čas s rodinou.“ Můžeš mi o tom říct více?

To je moje hlavní myšlenka, kterou bych rád realizoval. Pití čaje je relaxační rituál pro dospělé, který praktikuješ na nízkém stolku nebo na gauči, kde se kolem tebe pohybují děti. Teď už jsem taky tatínek, tak jsem to začal pozorovat u nás doma. Máme doma nízký čajový stolek a když pijeme čaj, dceruška je ve stejné výšce jako my. Hraje si na stejném stole, kde my pijeme čaj. Je to něco, co se běžně děje v Japonsku, protože oni ty nízké stolky používají. Rodina se schází u toho stolku na pití čaje, jídlo nebo deskové hry.

Jsi velmi klidná osobnost. Je něco, co tě dokáže naštvat?

Jsem rád, že to takhle působí. Snažím se udržovat vnitřní a životní klid, ale asi jako každý s tím částečně bojuju a ne vždy jsem klidný. Mám inspiraci z Japonska, kde lidé celkově působí klidně, a že jsou vyzenovaní 24 hodin denně, což někteří asi jsou, ale také zažívají spoustu stresu během dne. Zvlášť, když žijí ve velkých metropolích, kde jich je nasáčkovaných tisíce na kilometr čtvereční. Aby si udržovali dobré vztahy a špatnou náladou neinfikovali ostatní, drží si profesionální tvář a vnitřní klid alespoň navenek. Díky tomu nenarušují atmosféru v komunitě.

Když se zrovna nepodaří být v Zenu, tak si to pak jdeš vybít na stůl.

Tak tak. Pak musím jít běhat nebo bouchat palicí do dřeva.

Tome, moc děkujeme za tvůj čas a rozhovor. Držíme Ti palce, aby se Ti dál dařilo v dílně i mimo ni.

Autor rozhovoru: Markéta Krejčí Snížková

Poznej projekt: REFUGIA Laboratory

Jana Nápravníková z REFUGIA Laboratory se s námi podělila o své zkušenosti s podnikáním, členstvím v Point One a jak skloubit svou práci na ČZU s podnikatelskou sférou.

Jana se věnuje pedagogické a vědecké činnosti v oblasti parazitologie a chovu koní na Fakultě agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů. O možnosti připojit se k Point One dlouho přemýšlela, a nakonec se rozhodla v poslední den náboru podat přihlášku.

„Šla jsem do toho, protože jsem chtěla propojit vědu s praxí.“

 

REFUGIA Laboratory je diagnostická laboratoř, která pomáhá veterinárním lékařům a chovatelům koní s racionálním přístupem k regulaci parazitů. Nabízí spolehlivé diagnostické metody a odborné poradenství. Jejich služby lze využít nejen při pravidelné kontrole zdravotního stavu zvířat a volbě vhodných preparátů, ale i v boji se stále se rozšiřující rezistencí parazitů vůči léčivům.

Jak jsi se dostala ke koním?

Nejsem z „koňařské“ rodiny, ale ke koním mě to odmala táhlo. Začala jsem jako dítě v jezdeckém klubu, v 18 letech si koně pronajala a pár let na to ke mně osud zavál klisnu, kterou mám doteď. Je jí už 27 let a společně s její dcerou si užívají důchod na pastvinách u našeho domu. Moji rodiče chtěli, abych šla na medicínu, ale já jsem jim, jak se říká, do toho hodila vidle a šla studovat ČZU, kde jsem letos obhájila doktorský titul.

Takže jsi doktorka.

Jsem. A protože se zabývám parazitologií koní, někteří chovatelé s humorem říkají, že jsem taková doktorka přes bobky. 

Jak jsi se z věčného studenta dostala k podnikání?

Když jsem byla na střední škole, tak jsem rok studovala v USA a žila u úžasné hostitelské rodiny. Moje první podnikatelská zkušenost proto byly překlady knih z angličtiny, hlavně s koňskou tématikou.

„Myšlenka založit laboratoř vznikla v rámci vědeckých projektů na univerzitě.“

Pověz mi něco víc o REFUGIA Laboratory.

REFUGIA Laboratory byla založena s úmyslem posílit propojení vědy s praxí. Naším hlavním záměrem je popularizovat vědu, vzdělávat odbornou veřejnost, poskytovat kvalitní diagnostiku a poradenství v oblasti parazitologie koní. Název vychází z latinského termínu „refugium“ – útočiště, který je v našem oboru silně spjatý s problematikou rezistence parazitů na léčiva, a to je v současné době obrovský problém.

Jak laboratoř funguje?

Pokud jde o laboratorní diagnostiku, tak vzorky jsou nám předány osobně nebo dorazí poštou. V žádance o vyšetření máme vyplněné informace, například jestli má kůň nějaké zdravotní potíže, jak je starý nebo kdy proběhla poslední léčba parazitů. Podle nich volíme vhodný typ vyšetření vzorku a tyto informace uvedeme také do protokolu s výsledky, aby ošetřující veterinární lékař měl dostatek informací pro správnou interpretaci výsledků a mohl zvolit ten nejvhodnější postup. Výsledky často s veterinárními lékaři konzultujeme.

Mně přijde vtipné, že někdo vezme trus, zabalí ho do krabičky a pošle poštou. Do čeho se to balí?

Nejlepší zkušenost máme se zip sáčky. Stačí je jednoduše otočit naruby a mohou sloužit jako rukavice pro odběr vzorku. Po odebrání vzorku uzavřeme zip, sáček popíšeme a je to. Takové balení je skladné, nepropustné a nerozbije se. Někdy obdržíme balík, který váží několik kilogramů, a zjistíme, že obsahuje vzorek pouze od jednoho koně, přestože jeho hmotnost odpovídá vzorkům stáda třiceti koní. Proto se snažíme chovatelům poradit, abychom získali kvalitně odebraný vzorek a oni to měli co nejjednodušší. Využíváme přepravu, která nám garantuje doručení do laboratoře druhý den ráno, i když je zásilka podaná v té nejzapadlejší vesnici na opačném konci republiky.

„Snažíme se, aby vyšetření měla smysl a majitel zbytečně neplýtval finančními prostředky.“

Takže vy koně nikdy osobně nevidíte?

Většinou nemáme možnost koně vidět, s výjimkou případů, kdy provádíme odběry osobně přímo ve stáji. Pro nás to ale není jen vzorek a výsledek vyšetření v protokolu. Se stájemi máme často navázanou dlouhodobou spolupráci, což nám dovoluje sledovat stav koní v širším časovém horizontu. Kromě toho disponujeme detailními informacemi od chovatelů a veterinárních lékařů, které nám umožňují nabídnout poradenství na míru.

Zmínila jsi rezistenci parazitů. O co se jedná?

Anthelmintická rezistence je schopnost parazitů odolávat účinkům léčiv, což představuje celosvětový problém v chovu hospodářských zvířat, včetně koní. V praxi to znamená, že léčba může mít omezený nebo dokonce žádný účinek. To má dopad nejen na zdraví koní, ale i peněženku chovatele. Proto výskyt rezistence ve stájích pravidelně monitorujeme. Rezistence se postupně rozvíjí a my můžeme ovlivnit rychlost jejího nástupu tím, jak racionálně k léčbě parazitů u koní přistupujeme. V České republice se rezistence vyskytuje a některé populace parazitů jsou rezistentní i na více léčiv současně. V blízké budoucnosti se může stát, že v důsledku rezistence budeme mít problém parazitární infekce efektivně řešit.

Jaké máš teď plány s Refugia Laboratory? Kam se chceš dostat například do příštích pěti let?

Ráda bych se zaměřila na vzdělávání chovatelů, abychom jim mohli přiblížit principy racionálního přístupu k problematice parazitů koní. V chovatelské komunitě koluje mnoho pověr a zažitých praktik, které lze v současném vědeckém kontextu zlepšit. Snažíme se tuto situaci změnit a přenést aktuální informace do praxe. Naším cílem je nabízet kvalitní služby v diagnostice a současně pomáhat vzděláváním a konzultacemi.

„Podnikání může být jako na houpačce, ale člověk si v Point One uvědomí, že v tom není sám.
Když je s ní zrovna dole, komunita ho nakopne, aby ji dostal zase nahoru.“

V čem ti pomáhá Point One?

Point One mi poskytuje podporu, kterou bych jinak neměla. V týmu jsou odborníci v oboru a současně je zde celá komunita lidí, kteří čelí podobným výzvám a jsou schopni nabídnout pomoc a sdílet své zkušenosti. To považuji za velké pozitivum. Pravidelné workshopy mi pak umožňují rozšířit si znalosti a nahlédnout na problematiku novým pohledem. Za to všechno jim patří velké poděkování.

Jak tě Point One posunul?

Směřuje mě a nutí se posouvat. Měla jsem v úmyslu náš projekt postavit na solidních základech a Point One mi v tom významně pomáhá. Díky této zkušenosti jsem si rozhodně rozšířila své obzory.

Díky za rozhovor, Jani. Držíme palce, ať jde všechno podle představ.

Autor rozhovoru: Markéta Krejčí Snížková

Point One hledá nové členy! Začni podnikat s podporou ČZU

Máš podnikatelského ducha a v hlavě super nápad? Nebo už vlastní začínající projekt, který potřebuje nakopnout? Pomůžeme ti dostat se s ním bezpečně na trh! Právě startuje nábor nových členů do Point One a ty můžeš být jedním z nich. Nábor běží do 29. 10. a všechny důležité informace a přihlášku najdeš na https://www.pointone.czu.cz/nabor/. Stačí ji jen vyplnit a my se ti ozveme. Tak se do toho pusť!

Nábor Point One

Podnikatelský inkubátor Point One funguje již 9 let a podporuje podnikatele z celého Česka, nejen z České zemědělské univerzity v Praze. Podpořili jsme již více než 99 začínajících projektů, aby se z nich staly úspěšné firmy. Hledáme všechny další nadšence do podnikání, kteří mají inovativní nápad a chtějí rozjet vlastní business. Je jedno, jestli jsi teprve student nebo zkušený vědec. U nás mají dveře otevřené všichni.

Podpora inkubátoru se zaměřuje především na projekty z potravinářského sektoru, smart zemědělství, ekologie, ale míří i na ostatní technologické obory, které mají blízko ke směřování Point One a nejzelenější české univerzity ČZU. Podporujeme projekty na úplném začátku i ty už zaběhlejší.

Nabízíme 3 základní programy pro nastartování tvého podnikání. Jako člen Point One navíc můžeš využívat 3 moderně vybavená patra pro svou práci a coworking, profesionální vybavení, můžeš se účastnit nejrůznějších workshopů a akcí a po svém boku budeš mít další podnikatele, odborníky a mentory. Získáš také síť cenných kontaktů a zkrátka vše, co k podnikání potřebuješ.

Nábor členů Point One probíhá do 29. 10. Více informací také na https://www.pointone.czu.cz/nabor/.

Poznej projekt: Farma Hana Součková

Teplé letní měsíce většinu z nás vyhání k vodě, ale pro Hanu Součkovou to znamená úplně jinou zábavu. Právě teď se Hanka na své farmě v Semicích musí otáčet, protože léto pro ni znamená hlavní sezónu. Mezi její každodenní náplň patří pletí pole, sklízení úrody, ale i marketing. Byli jsme se za Hanou podívat, jak jí to šlape na farmářském trhu na Malé straně. Kromě většího vhledu do jejího podnikání jsme si odnesli i fialový květák a další dobroty, kterými nás Hanka obdarovala. Pojďme se společně podívat, jak takové farmaření u Hanky vypadá a proč se vyplatí chodit do posilovny.

Hana na své farmě pěstuje zeleninu, bylinky a jedlé květy ekologicky šetrným způsobem. Jedním ze způsobů je organické hnojení, které zajišťují zvířata na farmě. Hanky snem je dodávat svou produkci do luxusních restaurací, což se jí už částečně plní. Zeleninu prodává na farmářských trzích a online přes Scuk a Košík.

„Mít radost z toho, co dělám, ale i jak to dělám. Tak, abych se za své počínání nemusela stydět“ říká Hana Součková.

Jak tě napadlo, že chceš farmařit?

Mám vystudované ekologické zemědělství na ČZU. Naše rodina v tom má tradici. Už můj děda farmařil na stejných pozemcích, na kterých teď farmařím já. Přesto je to takový dlouhý příběh. Zkusila jsem spoustu zaměstnání, kdy jsem byla obsluha v café Savoy, pracovala jsem na Primě a PR agentuře, dokonce  jsem byla zaměstnaná na ministerstvu vnitra. Studovala  jsem semestr na právech a bydlela jsem v Praze. Bylo to pro mě takový prostředí, že jsem nevěděla, co tu mám dělat. Jsem prostě typický vesničan. Začala jsem chodit do fitka, a abych to zkrátila, můj trenér pomáhal dělat zemědělcům dotace. Tak jsme si tak povídali, a on: „Tady tě to nebaví, říkáš, že vaši mají pole. Nechceš to zkusit?“ Odpověděla jsem mu na to, proč vlastně ne, a přestěhovala se zpět do Semic.

Co na to rodiče?

Zašla jsem za taťkou že bych teda chtěla nějaký pole a on na to: „Jo jasně, jsem zvědavý, jak tě to po měsíci bude bavit.“ Když jsem u toho vydržela rok, tak jsme nakoupili nové stroje. Rodiče mě podporují hodně, jsou i moji zaměstnanci. Já vždycky říkám, že mám velké štěstí na rodiče.

Ty teď provozuješ rodinnou firmu. Jak vám to klape?

Ono to může znít idylicky, že to je rodinná farma, ale někdy to je pěkná bouřka. My se dokážeme pohádat nebo mít ostřejší výměnu názorů a za hoďku už je to v pohodě. Jsme si pak schopni k tomu zpětně sednout a v klidu to vyřešit.

„Řídit letadlo neumím, ani loď, ale mám řidičák na traktor a řídila jsem i kombajn.“

Co tě na farmaření baví úplně nejvíc?

To, že je vidět za mnou ta práce. Mám velkou radost, když něco zaseju nebo zasadím, a pak vidím, jak to vyroste. Další takový můj motor je, když se ke mně vrací zákazníci zpátky a můžu se tady s nimi pobavit. Také mě baví možnost si sama organizovat čas a mít možnost si věci dělat, tak jak chci. Ať už je to styl, jakým hospodaříme, nebo třeba obaly našich potravin.

Co je ta věc, která tě dokáže zvednout ve 4:00 ráno z postele 7 dní v týdnu 9 měsíců v kuse a dostat tě na pole?

Mám nastavenou jak osobní, tak firemní vizi. Mám to napsané rukou, abych to měla hezky vryté pod kůži. Firemní vizi znají všichni zaměstnanci a sdílíme ji spolu.

Co tě nebaví nebo co tě dokáže demotivovat?

Třeba když je hodně pletí, tak mě to nebaví nebo někteří zákazníci. Zákazníci chtějí bio zeleninu, takže si to koupí ode mě, ale pak jsou naštvaný že na kapustě vidí jednoho broučka.

Podělíš se s námi o něco z tvé  firemní vize?

Třeba bod ohledně týmu a atmosféry v tom týmu. Sice nemám moc lidí, ale docela si vybírám, protože pak se pracuje úplně jinak.

 

Díky za rozhovor, Hani, a držíme palce.

Autor rozhovoru: Markéta Krejčí Snížková