Za každý prodaný produkt zasadíme 10 stromů. Říká Honza Větrovský, milovník lesů a zakladatel nábytkářské firmy Les v srdci

Honza Větrovský studuje 3. ročník oboru Podnikání v dřevozpracujícím a nábytkářském průmyslu na Fakultě lesnické a dřevařské ČZU. Ke dřevu má blízko už od dětství a navazuje na svého tátu, který studoval také na FLD na ČZU a který se dřevem dlouhodobě podniká. Honza je zarytý sportovec, vodák – slalomář a jeho zarytost se projevuje i v navrhování jeho produktů, které staví na 100 % českém dřevu a lokálních materiálech. Mrkněte na Honzův web – https://www.lesvsrdci.cz/ a přečtěte si jeho podnikatelský příběh v našem dalším díle seriálu o členech Point One.

Ahoj Honzo, má oblíbená otázka na začátek, můžeš nám tvé podnikání představit jednou větou?

Ahoj Petře, zabývám se výrobou nábytku z masivního dubu a oceli a snažím se, aby ten nábytek byl udržitelný a ekologický a zároveň vracel zpátky to, co bere z toho lesa.

Mohl bys to Honzo trochu rozvést?

Práce se dřevem mě samotného moc baví a chtěl jsem v tom pokračovat. Rozhodl jsem se proto vyrábět nábytek a chtěl jsem, aby byl designový, hezký a moderní a do toho velmi kvalitní. Proto jsem zvolil tyto dva materiály – ocel a dubový masiv, které jsou velmi odolné a zároveň taky velmi estetické. Hlavní myšlenkou je, aby ty materiály pocházely všechny z Čech, nejlépe z blízké vzdálenosti, aby se nevozily někde z Ukrajiny. Sice by byly levnější, ale budou z dálky a bude to mít uhlíkovou stopu jak kráva. Další věcí je, že v Česku je teď kůrovcová kalamita, takže bych moc rád vysazoval nové stromy, což také děláme.

Jak ses vůbec k práci se dřevem dostal?

Můj táta v roce 1999 založil dřevozpracující firmu, která se zaměřuje především na dřevěné stavební prvky, a já jsem v tom od dětství vyrůstal. Dostal jsem se také trochu k truhlářské práci, která mě bavila, bylo to pro mě takové uvolnění od ostatní práce, a tak jsem se rozhodl v tom pokračovat. S tátou jsme po tom Les v srdci založili společně, já firmu vedu a on mi pomáhá a podporuje mě.

Jaké to je pracovat s tátou?

S tátou máme stejný cíl, vyrábět kvalitní lokální produkty, dokonce mi i naslouchá, když k tomu něco mám, takže je to moc fajn.

Za každý prodaný výrobek zasazujete 10 stromů, jak tohle přesně funguje?

My těch stromů zasadíme daleko víc, ale já to vnímám tak, že zákazník, který si u nás koupí nějaký produkt, tak nás v naší snaze podpoří. Za tu dobu, kdy funguje naše značka, jsme vysadili už nějakých 13 000 stromů, ale ty náklady na sadbu jsou dost velké, takže se nám to stěží vyplatí. Tohle je možnost, jak nás zákazníci mohou podpořit.

Co je tvůj nejoblíbenější výrobek?

Je to určitě stůl Björn s živými hranami. Jsou to hrany, kde není kůra, ale hrany nejsou oříznuté, mají přírodní zakřivení. Tento stůl se mi moc líbí.

Jaké máte plány do budoucna?

Chtěli bychom se věnovat také zakázkové výrobě, fakt mě baví vymýšlet řešení na míru a přicházet s unikátními nápady. Nakreslit, vymodelovat a doporučit originální řešení, tohle mě fakt naplňuje.

Proč ses rozhodl vstoupit do Point One a jak ses o něm dozvěděl?

Point One na mě vyskočil na Facebooku, viděl jsem tam TeaToma a zapůsobilo na mě zřejmě to dřevo, myslel jsem si, že by to mohlo být i něco pro mě. Pak jsem si přečetl pár věcí na webu a přihlásil se. Byl jsem vybrán a od března 2021 jsem členem.

Jak se ti v Point One zatím líbí?

Líbí se mi tu moc, řekl bych, že mi Point One rozšiřuje dost mé obzory. Mám tu výhodu, že nemám žádné půjčky, takže kdyby mé snažení třeba nevyšlo, tak to zas tak moc nevadí. Ale PO je úžasný v tom, že tomu mému podnikání můžu dát jasnou hlavu a patu, můžu mé kroky konzultovat se svým buddym a řešit věci typu administrativa, plánování a tak podobně.

Co bys doporučil lidem, kteří přemýšlejí o podnikání, ale zatím se do něj ještě nepustili?

Určitě je fajn svůj byznys plán prokonzultovat s nezávislým člověkem, který není zaujatý rodinou, nebo kamarádskou vazbou, abyste dostali reálný feedback. Když jste ale sami přesvědčeni, že váš produkt má potenciál, tak let’s go!

Moc díky Honzo za rozhovor, ať se ti s Les v srdci daří a ať máš spousty spokojených zákazníků.

Autor: Petr Kopeček

Nápad na Pejskonožky přišel na Azorských ostrovech, kam jsem odjel díky ČZU. Teď společnost zažívá raketový růst. Říká zakladatel společnosti a videomág Ondřej Richter

Ondřej Richter je vášnivým tvůrcem videí, surfař a milovník cestování a přírody. Když dokončil bakaláře a začal studovat magistra na Provozně ekonomické fakultě ČZU obor Podnikání a administrativa, jeho první kroky směřovaly na vysněný Erasmus na Azorské ostrovy. Po návratu založil společnost Pejskonožky, která se zaměřuje na zvěčňování zvířecích mazlíčků, a do podnikání se vrhl, jak se říká po hlavě. O tom, jak se dá propojit vášeň pro video a podnikání, jak přicházejí nápady nebo jak se porvat s konkurencí, jsme si s Ondřejem povídali v našem dalším dílu seriálu o členech Point One.

pejskonožky

Ahoj Ondro, moje obvyklá otázka na začátek, mohl bys čtenářům popsat tvůj projekt jednou větou?

Pejskonožky zvěčňují mazlíčky svých páníčků originálním způsobem. V současnosti na ponožky, nákrčníky nebo žabky.

V čem spočívá to kouzlo? Můžeš to trochu rozvést?

To kouzlo je v tom, že usnadňujeme našim zákazníkům originální zvěčnění jejich mazlíků. Vše je téměř automatické a rychlé. Zákazník jen nahraje fotku v našem eshopu, vybere si motiv, případně napíše, jak by si to představoval. Může poslat víc fotek, různě kombinovat. Náš tým grafiků a dalších pomocníků se pak o vše postará.

Přidaná hodnota našeho projektu je pak v tom, že část peněz, které vyděláme, dáváme na útulky a propagujeme konkrétní pejsky z útulků přes sociální sítě formou video medailonků. Tím zvyšujeme reálnou šanci, že si pejsky někdo vezme k sobě domů.

Dáváte na vaše produkty nejrůznější fotky pejsků, koček, jiných zvířátek nebo lidí. Co byla nejvíc crazy věc, kterou jste na ponožky dávali?

(smích) Máme samozřejmě kuriózní případy. Když si lidi na ponožky nedávají zvířata, tak si tam dávají třeba automobily, jeden řidič tam chtěl svůj autobus, měli jsme tu želvy, krávy, velblouda nebo tučňáka. Když jsou ponožky pro kamarády, tak ti tam dávají dost crazy fotky, to si asi dokážeš představit.

Máte v Česku nějakou konkurenci?

Ano, máme. Byli jsme na trhu asi 4 měsíce sami, ale potom nás okopírovali dost sprostým způsobem, nejdřív si u nás udělali objednávku, aby zjistili, jak komunikujeme, a potom nám okopírovali třeba textace. Vánoce rozjeli ve velkém stylu, zatímco my jsme vypnuli všechny reklamy, a i tak jsme jeli na 120 %, oni jeli další a další reklamy, což ve finále možná právě pomohlo i nám.

Jedna youtuberka, která má na Instagramu 500 000 subscriberů, udělala naše porovnání a samozřejmě jsme z toho vyšli vítězně. Co se týče kvality ponožek, v našich se vám oproti konkurenci nebudou potit nohy a navíc i podle recenzí fakt hezky sedí na noze. My jsme totiž před výběrem materiálu udělali množství prototypů, až jsme nakonec vyladili velmi kvalitní ponožky české výroby, žádnou levnou alternativu jako naše konkurence. Fakt si s tím hrajeme a docela nás mrzí, že ta konkurence není úplně poctivá a že si nás zákazníci díky tomu občas pletou.

To mě fakt mrzí, dá se s ní nějak bojovat?

Bojujeme s tím tak, že rozšiřujeme naše portfolio, máme nákrčníky a žabky a připravujeme jednu novinku na Valentýna, ale ještě si ji nechám pro sebe, aby nás konkurence zase neokopírovala. Snažíme se taky pracovat na zákaznickém servisu, opravdu komunikujeme s lidmi a myslím, že zákazníci to oceňují.

Jak hodnotíš rok 2020? Poznamenala vás nějak korona krize?

Začátek covidu byl šílený, nikdo nevěděl, co bude. Pak nastal ale pomalu ten velký boom. Začali jsme dělat hezkou kreativu a investovat do reklamy. Tím, jak jsme si reklamy a kontent dokázali produkovat sami, jsme ušetřili spoustu peněz. Pak přišla konkurence, to byl pro nás takový wake-up call, ale my jsme začali makat ještě víc. Díky covidu si lidi zautomatizovali nákupy na internetu a to bylo pro naše podnikání rozhodující.

Jak velký máte tým?

Máme 4členný core tým, dále máme asi 10 lidí v ořez/grafickém týmu a 10 lidí ve výrobě a to se točí podle toho, kdo zrovna může na směny. Z 99 procent pracujeme především se studenty, ale máme taky jednu maminku na mateřské.

Chystáš nějaké další plány na rok 2021 kromě zmiňovaného valentýnského překvapení?

Určitě. Čeká nás expanze, pozvolna plánujeme Slovensko, dá se u nás již platit v eurech a aniž bychom to promovali, tak na Slovensku vlastně již prodáváme i bez reklam. A taky plánujeme otevřít další zajímavé trhy. Samozřejmě jsme řešili i dilema co s názvem Pejskonožky, na Slovensku nám to ještě projde, ale jinde? Uspořádali jsme proto vnitropodnikovou soutěž, kdo vymyslí mezinárodní název. Ten jsme už vybrali, ale ještě ho nechci prozrazovat, to bude překvapení. Chceme taky diversifikovat produkty a uvidíme, jestli si můžeme někoho dovolit zaměstnat i na full time. V současnosti řešíme taky stěhování do většího, takže plánů je požehnaně.

Vraťme se ještě úplně na začátek, jak ses vůbec rozhodl podnikat a jak Pejskonožky vznikly?

Byl jsem studentem na PEF ČZU – magisterský obor Provoz a administrativa, a odjel jsem na Erasmus na Azorské ostrovy. To chceš! Tuto destinaci snad nenabízí ani žádná jiná škola v Česku mimo ČZU, Erasmus na Azorech, to je prostě ráj na zemi. Všeobecně se Azorům přezdívá Nový Zéland Evropy. Velryby, nádherný sopečné scenérie, cestování a surf. Jen tam dost často prší. A když prší, tak jsem byl zalezený na kolejích a když jsem měl všechnu práci hotovou, tak jsem brouzdal internetem a narazil na personalizované produkty a říkal si, jestli by se nedaly personalizovat i ponožky? To by byl super dárek, blížily se Vánoce 2019 a mezitím mi přišlo, že je to fakt dobrý nápad s potenciálem.

Udělal jsem si průzkum trhu, kontaktoval snad všechny firmy v Česku, co tisknou na trička, mikiny a ptal se jich, jestli by to pro mě mohly dělat. A oni mi říkaly ne, to neděláme, nikdy jsme to nedělaly a na shledanou. Nenašel jsem nikoho, kdo by do toho chtěl jít pořádně.

V únoru 2020 jsem se vrátil do Česka, nakoupil stroje a vyzkoušel nespočet prototypů. Ta výroba není tak jednoduchá, musíš vyzkoumat optimální čas, optimální teplotu, přítlak strojů. Udělal jsem si tabulku s výsledky a prostě experimentoval. Najednou jsem byl s výsledkem spokojený a celé to začalo. Nejdřív jsem dělal všechno sám, od celého procesu ořezávání hlaviček z fotek, přes výrobu, po samotnou logistiku, marketing a komunikaci.

V magické datum 20. 2. 2020 jsem založil eseróčko. Začal se stavět eshop a první objednávka přišla na začátku dubna. Eshop nebyl vůbec hotový a já jsem ho na týden otevřel jen kvůli implementaci platební brány. Během tohoto týdne však máma zmínila Pejskonožky v nějaké skupině pejskařů, o čemž jsem vůbec nevěděl, a najednou přišla první objednávka do nedodělaného eshopu. Pak přišly Velikonoce, my jsme udělali první vizuály, první marketing a pomalu se to začal rozjíždět.

Co vůbec stálo za tvým rozhodnutím vstoupit do Point One? A kde ses o něm dozvěděl?

To už bylo v rozjetější fázi, chtěl jsem se spojit s Matyášem z Dogsie, dali jsme si schůzku ohledně spolupráce a nějak mě naverboval, samozřejmě jsem o Pointu věděl již dřív z dob studií. Matyáš mi vysvětlil, jak to v Point One chodí a že jdu zrovna v pravou chvíli, kdy byl otevřen nábor.

Jaké máš zatím s Point One zkušenosti?

Mrzí mě současný online stav, dokážu si představit, jak je to super, když lidi z Pointu třeba po workshopu zůstanou, zajdou na pivo a networkují. Vyměňují si nápady nebo hledají cesty jak spolupracovat, na to se fakt moc těším.

Máš nějakou oblíbenou mentorku nebo mentora?

Zatím nechci moc hodnotit, protože jsem je nemohl poznat osobně. Zatím nejvíc oblíbený je asi Matyáš Dřevo, protože je můj buddy a nejvíc spolu spolupracujeme.

Co bys doporučil lidem, kteří o podnikání přemýšlí, ale zatím nenašli dost odvahy se do něj pustit?

To je dobrá otázka. Já jsem se naučil podnikáním docenit to, jaký je život zaměstnance vlastně bezstarostný. Když je pak všechno na tvoji hlavu a musíš být za všechno zodpovědný, tak je to o něčem jiném. Zároveň, když jsem byl zaměstnanec, tak jsem měl plnou hlavu toho, že chci podnikat, dělat všechno na sebe a nečekat, než mi 3 šéfové schválí, že se jim něco líbí nebo nelíbí. Jsem rád, že jsem si zkusil obě role. Rada je určitě neodkládat své projekty, i když zatím nejsou dokonalé. Piplat se v tom můžete a budete vždycky. Neodkládejte start, nechejte si pomoct, sbírejte feedbacky a držte se. Za podnikáním je fakt moc práce, starostí, fuckupů. Vydržte, stojí to za to!

Moc díky Ondro za rozhovor a za hezká slova na závěr. Ať se ti s Pejskonožkami daří a věřím, že se brzo potkáme i osobně v Point One.

Upcyklované textílie nebo čedičová vlákna. Projekt V Pytli hledá alternativu k jednorázovým obalům

Eva Andrejsová a Háta Vicherková jsou kamarádky, které dala dohromady tak trochu náhoda. Seznámily se při organizaci výstavy Otisk, na které Háta vystavovala své obrazy a Eva dělala kurátorku. Sedly si názorově i lidsky, a tak se spolu pustily i do další projektů, mimo jiné i do hledání náhrady jednorázových obalů. Právě proto vznikl projekt V Pytli nabízející řešení, jež dokáže jednorázové obaly v určitých případech elegantně nahradit.

Ahoj Evo a Háto, můžete nám představit svůj projekt jednou větou?

Myslíme si, že bychom měly veškerou svou inteligenci, vynalézavost a kreativitu směřovat na projekty spojené s udržitelnou budoucností. Proto se společně s firmami a lidmi kolem nás snažíme ulehčovat naší planetě od jednorázových plastových obalů a poukazujeme na neekologičnost textilního průmyslu.

Jak přesně to děláte?

V první řadě se soustřeďujeme na upcyklaci textilu, který by se bez užitku vyhodil. Z něj pak vyrábíme náš první produkt – set na výrobu povoskovaných ubrousků, které jsou lehce omyvatelné a dají se používat velmi dlouho. Snažíme se tímto způsobem poukázat na negativní dopady konzumní společnosti a dávat veřejnosti prostor k zamyšlení nad touto problematikou. Kromě tohoto setu, který si zákazník může poskládat podle svých představ, nabízíme i možnost edukativních workshopů, kde se právě o problematice nadměrné spotřeby v rámci vlivu na životní prostředí bavíme.

Druhou větví našich současných aktivit je vývoj náhrad plastových vaků tzv. big bagů, které se používají především ve stavebnictví na manipulaci s různými materiály. Plastové vaky mají poměrně krátkou životnost a následně se většinou vyhodí. Oproti tomu náš GeoBag, který vyvíjíme z čedičové textílie, má uzavřený cyklus výroby a dá se jednoduše mnohonásobně recyklovat, téměř jako sklo. Vlastnostmi se vyrovná současným pytlům a v některých ohledech je i předčí. V ideálním světě to může v budoucnu fungovat tak, že stavební firma si koupí naše Geobagy, následně nám vrátí ty použité a díky tomu získá výraznou slevu na pytle nové. Navíc si tím vyřeší obalový waste management.

Jak jste se dostaly k poměrně dost netradičnímu materiálu jako je čedičová textílie?

Když jsme hledaly materiál, který by splňoval naše představy o recyklovatelnosti a dlouhodobém využití, strávily jsme spoustu času poměrně detailní rešerší a objevily právě čedič. Na druhou stranu tento materiál není zas tak netradiční, jen se o něm moc nemluví.

Čedičová textílie

Jak se z čediče, tedy horniny, vyrábí textílie?

Samotná výroba je celkem jednoduchá. Nejprve probíhá výroba čedičového vlákna, která vyžaduje roztavení drceného a promytého čedičového kamene při přibližně 1 500 °C. Roztavená hornina se potom vytlačuje malými tryskami za vzniku dlouhých čedičových vláken tzv. nekonečné vlákno. Ty se po zchlazení navíjejí na cívky, se kterými se pracuje podobně jako s jakýmkoliv jiným vláknem v tomto stavu, ačkoli má svá drobná specifika.

Jak probíhá následně výroba vašich produktů?

Abychom dosáhly svého cíle – udržitelnosti a ekologičnosti, oslovujeme zejména české a slovenské partnery. Probíhá to přibližně tak, že s kvalitou materiálu a s otázkami spojenými s výzkumem nám radí pan prof. Petr Louda z TUL a na samotné výrobě spolupracujeme se slovenskou firmu ITOSS. Další partnery pak oslovujeme pro recyklaci použitých pytlů a pak se cyklus uzavírá a jsme zase u testování recyklovaného materiálu a výroby nových produktů.

Kde se s projektem nyní nacházíte?

Povoskované ubrousky (první produkt), se blíží do zdárného finále. Chceme jej veřejnosti oficiálně představit na přelomu září a října. GeoBag (druhý produkt) se nachází ve fázi testování prototypů a zkvalitňování výroby.

Jak jste se k výrobě obalových materiálů vůbec dostaly?

Byla to poměrně dlouhá cesta. Chtěly jsme začít s docela odlišným projektem. Týkal se dodávání farmářských výrobků do pražských večerek a obchodů s potravinami. Po nějaké chvíli strávené nad tímto projektem jsme ale vyhodnotily, že nám mnohem více vadí problematika obalových materiálů. A to jak těch pro konečné zákazníky, tak těch pro transport.

Co vás motivovalo s projektem vůbec začít?

Byla to nespokojenost a zážitky s neekologickým chováním jak nás samotných, tak lidí v našem okolí. Jednoho večera jsme se proto rozhodly, že už nechceme jen pasivně komentovat současnou situaci a založily jsme rovnou firmu.

Kam byste to chtěly s projektem dotáhnout?

Do prvotřídního pytle! (smích). Rády bychom dodávaly vaky velkým stavebním firmám a posunuly ideu udržitelných obalů mezi co nejvíc lidí. Také bychom se chtěly jako firma rozrůst o více členů a společně vymyslet další udržitelné obaly z nových materiálů.

Pojďme ještě úplně na začátek, proč jste se rozhodly vstoupit do Point One?

Pociťovaly jsme potřebu konzultovat naše kroky s odborníky. Vstoupit do Point One nám doporučili pánové Jakub Domitra a Ondřej Lipold z platformy Busyman. Za kterými jsme s projektem přišly úplně na začátku.

Co je pro vás největší přidaná hodnota inkubátoru?

Celý inkubátor je největší přidanou hodnotou sám o sobě! Každému, kdo má nějaký nápad, který by chtěl rozvinout a neví si rady jak začít, bychom ho určitě doporučily. Inspirativní je jak samotné prostředí, tak i workshopy, které se po čas inkubace konají a jejichž lektoři jsou ochotní nám pomáhat i mimo samotné přednášky.

Když už jsme u těch mentorů a lektorů, máte nějakého oblíbeného?

Ano, máme. Naší oblíbenou mentorkou je Gábina Dlouhá. Přesně rozpoznala, jaký přístup mentorování je nám sympatický a lidsky jsme si sedly. Nejvíc nám pomohla s utříděním důležitých úkolů a jejich logickým řazením za sebe. Také nás v každé situaci uměla propojit na lidi, co nám pomohly s konkrétní situací, kterou jsme zrovna potřebovaly řešit. Prostě skvělá souhra!

Co byste doporučily lidem, kteří o podnikání uvažují, ale zatím nenašli odvahu se do něj pustit?

Dát si na balkóně flašku vína, postěžovat si na problémy, které je trápí, a pak se pokusit na ně najít řešení. No a pak už se jen dát do práce.

Moc díky za rozhovor Evo a Háto, ať se vám s projektem daří a někdy zase v Point One na viděnou.

Autor: Petr Kopeček

Poznej své geny. Zjisti, jak správně jíst, cvičit a dbát o své zdraví s Life Test

Láďa Žatečka se od svých 20 let zajímá o zdravý životní styl a dbá také o svůj jídelníček. Vystudoval magisterský obor Výživa a potraviny na ČZU, kde ho genetika zaujala natolik, že se rozhodl pokračovat v oboru Nutriční genetika i v doktorském studiu. Mimo to se několik let živil jako nutriční poradce a trenér pro Spartan race a šlo mu to natolik, že po zrecenzování knihy o genetických predispozicích a stravě dostal nabídku stát se společníkem v nově založené firmě a vytvářet jedinečné produkty postavené právě na odhalování genetických predispozic. Tak se dostal ke společnosti Life Test, kterou téměř 2 roky vede a se kterou se nyní inkubuje v Point One.

Ahoj Láďo, můžeš nám představit váš projekt jednou větou?

Jasně, jsme první genová kafeterie, která umožní víceméně každému objevit, co skrývají jeho geny.

Co si máme pod pojmem genová kafeterie přesně představit?

Většina genetických služeb funguje tak, že si zaplatíte za kompletní výsledek testů, který obsahuje podle nabídky například 20 různých genových predispozic, což je pochopitelně celkem drahé, a pokud chcete zjistit dodatečně další predispozice, musíte si koupit opět celou sadu. Náš produkt je jedinečný v tom, že si zaplatíš pouze za základní analýzu a další výsledky, které tě budou zajímat, si otevíráš a dokupuješ postupně již bez nutnosti dalšího odběru vzorku krve. Tím, že dokážeme analýzy dělat v ČR, jsme také cenu srazili oproti konkurenci hodně dolů.

Na co se v Life Test přesně zaměřujete? Testujete také predispozice k vážným onemocněním?

Ne, na to se nezaměřujeme, to dělají laboratoře přímo v nemocnicích. Většinou se jedná o testování predispozic na dědičné choroby. My se specializujeme na určení předpokladů spojených se zdravým životním stylem jako je příjem živin, sklony k nadváze, sklony k nedědičným onemocněním, regenerační kapacita, typ svalové struktury, sklony k poranění a mnohé další.

Popiš mi prosím Láďo, jak to celé funguje?

V současnosti nabízíme 3 produkty – První je genetická analýza pro spalování tuků. V rámci tohoto balíčku v základu zjistíte genetické předpoklady pro nastavení jídelníčku nebo předpoklady pro spalování tuků. Druhý produkt nabízí genetickou analýzu pro lepší výkon. Zde v základu zjistíte vaše sportovní předpoklady, zda jste víc silový nebo vytrvalostní atlet a tak podobně. Třetí balíček je zaměřen na lepší zdraví. Nabízí informace o predispozicích ke zdravotním rizikům a doporučení, jak se s tím dá pracovat.

Každý z produktů se dá koupit ve třech variantách – basic, premium a premium plus podle toho, kolik genetických predispozic si chcete na začátku otevřít (1, 5 nebo 10). Pokud si službu objednáte, přijde vám domů odběrová sada s návodem, jak odebrat kapku krve z prstu. Následně nám vzorek krve pošlete zpět a do 10 dnů objevíte v aplikaci na webu výsledky vaší genetické analýzy včetně doporučení vycházejících z posledních vědeckých poznatků, jak na genové předpoklady reagovat.

Chápu to správně, že si člověk udělá samoodběr krve?

Ano, to je jedna z možností. Ta druhá je, že přijde na některý z našich odběrových dnů. Každých 14 dní odebíráme na Praze 1 a občas i u našich partnerů třeba na Kladně, v Brně nebo v Kolíně. Tahle analýza je také o trochu levnější.

Kde vaše služby mohou lidé najít?

Určitě na našem webu www.lifetest.eu. Jinak spolupracujeme po celé ČR s výživovými poradci, nutričními terapeuty, trenéry, fyzioterapeuty, majiteli fitek a dalšími lidmi. Naši partneři tuto službu zprostředkovávají svým klientů a zároveň s ní potom pracují dál. Mohou ji také využívat v rámci svého osobního marketingu, aby se na trhu odlišili, protože třeba mezi výživovými poradci je u nás velká konkurence. Dále spolupracujeme s některými influencery a sportovci jako je například Jirka Kadlčík, nejsilnější muž světa do 105 kg nebo Miloš Petrášek, zápasník MMA.

 

Láďa Žatečka

Ladislav Žatečka, CEO – LIFE TEST

Co díky vaší službě mohou lidé ve svém životě zlepšit?

Zlepšují své zdraví, množství tělesného tuku, svalové hmoty, mohou lépe nastavit trénink, poznají, jestli mají předpoklady k silovým sportům nebo k vytrvalostním atp. U každého výsledku jsou uvedeny doporučení, jak s predispozicemi dále pracovat pro dosažení svých cílů.

Kolik genetických předpokladů umíte testovat?

V současnosti 23 a poměrně rychle můžeme jít až na 29 předpokladů. Celkový potenciál je až 69 genetických předpokladů.

Které předpoklady jsou u lidí nejpopulárnější?

Určitě nutriční předpoklady, lidé si na základě toho mohou nastavit příjem živin. Častá otázka je, která strava je pro ně nejvhodnější, jestli nízko sacharidová, nebo vysoce sacharidová. U sportovců padá častá volba na regenerační kapacity, vliv genů na hladinu testosteronu nebo náhled na svalovou strukturu.

Kdo jsou vaši typičtí klienti a kolik jich v Česku máte?

Podle našich průzkumů míříme v Česku na cílovku přibližně 750 000 lidí. Typičtí klienti se většinou řadí do třech skupit. Zaprvé jsou to aktivní jedinci – sportovci, kteří si pravidelně kupují doplňky stravy. Dále jsou to lidé, kteří chtějí změnit svůj životní styl, a naše služby jsou způsob, jak tu změnu mohou udělat rychle a dobře. V neposlední řadě jsou to lidé, kteří mají nějaký nespecifický problém a právě genetika jim může pomoci otevřít další pohled na věc, díky kterému problém vyřeší.

Kde se s projektem teďka nacházíte?

11. června 2020 jsme naplno spustili nový web, připravily nové balíčky a zařadili nové genetické testy. Předtím jsme využívali jiné produkty a jiný druh analýz, s tím jsme začali cca před 2 lety.

Jaká je vaše vizi? Kam míříte?

Nyní chceme především rozšiřovat možnosti odemykání jednotlivých předpokladů a rozšiřovat tak svou nabídku. Každý člověk, který si koupí některý z našich balíčku má možnosti otevírat další předpoklady za zvýhodněnou cenu, většinou 300 Kč. Co se týče firmy jako takové, rádi bychom expandovali dále do zahraničí, takže vybíráme nové trhy. Nyní zvažujeme především Švédsko.

Vize je expandovat do zahraničí?

Určitě, chceme být velká genová kafeterie a rozšířit se minimálně po Evropě.

Máte nějakou konkurenci?

Ano, máme celkem dost konkurentů i v Čechách, ale nikdo to zatím nedělá tím způsobem, jakým to děláme my, ani v zahraničí. Konkurence většinou nevlastní generátor výsledků, my ano. Další výhodou je, že konkurence posílá vzorky do zahraničních laboratoří, takže lidé musí čekat na výsledky až 50 dnů, my to zvládneme za 10. Jejich produkty také stojí mnohem víc peněz než naše, díky tomu, jaký systém máme nastavený.

Jak velký máte tým?

Přímo v projektu jsme tři – kolega na marketing, kolegyně, která se stará o operativu, a já. Dále máme smlouvu s laboratoří, která pro nás dělá specializované analýzy, a zároveň jsou ve společnosti mimo mě ještě další dva zakladatelé, kteří mi pomáhají například s financemi, právem, navazováním spolupráce s novými laboratořemi atp. Jeden ze zakladatelů je švédský profesor, který má svou laboratoř a který se hodně angažoval například s domluvou ohledně testování v místních laboratořích Akademie věd tady v ČR.

Vraťme se úplně na začátek, co tě Láďo motivovalo začít s podnikáním?

Když jsem byl před pár lety na dovolené, tak mi z ničeho nic volal kolega, že nám pravděpodobně skončí práce, tak jsem si řekl, že je na čase si zařídit nějaké zadní vrátka. Tou dobou jsem již trénoval sám, věnoval jsem se výživě, takže jsem si začal dělat kurz na trenéra a začal jsem se výživě věnovat i na akademické úrovni. To bylo někdy v roce 2015-2016, tam jsem začal mít své první klienty.

Zmiňuješ se o své akademické dráze, pořád studuješ?

Ano, momentálně studuji Ph.D. na fakultě Agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů na ČZU obor Nutriční genetika, kde také spolupracujeme s Akademií věd ČR.

Proč ses rozhodl vstoupit do Point One?

O inkubátoru jsem věděl již dlouho, zaujal mě, tak jsem ho doporučil bráchovi. Ten se do něj přihlásil se svým projektem a na základě jeho zpětné vazby, že Point One dává určité nové možnosti, jak pomoci svému podnikání, jsem se rozhodl do Point One vstoupit, to bylo v únoru 2020.

Co vidíš jako největší přidanou hodnotu inkubátoru?

Určitě lektoři, hlavně pro začínající podnikatele, jsou jejich zkušenosti k nezaplacení. Pro mě osobně je to především v pomoci s právními službami, konzultace s experty např. na marketing a nastavení kampaní. Skvělé jsou i prostory na práci a také využívání pomůcek a zařízení, které Point One má, je velmi hodnotné.

Máš svého oblíbeného mentora?

Moc jsem ocenil nadhled a pomoc od Adriany Susky.

Co bys doporučil lidem, kteří o podnikání přemýšlí, ale zatím nemají dostatek odvahy se do něj pustit?

Aby tomu věnovali své večery a víkendy a aby s tím pracovali dál. A když to nevyjde, tak vlastně nic neztratí a mohou to klidně zkusit znovu.

Co děláš ve svém volném čase, když zrovna nemakáš na Life Test?

Chodím na dlouhé procházky a pravidelně cvičím, to mě naplňuje. Mám také psa, takže mám o zábavu postaráno.

Moc díky Láďo za rozhovor, ať se ti s Life Test daří a někdy zase v Point One na viděnou.

Autor: Petr Kopeček

Point One za zavřenými dveřmi. Jak se pracovalo v Point One v době covidové na jaře 2020

Dveře Point One se symbolicky zavřely s posledním workshopem zimního inkubačního programu Metriky a KPI s Jakubem Sechterem 23. února 2020. Oficiální uzavření i pro každodenní práci proběhlo 12. března a tak pro nás nastal povinný přesun do online prostředí. V té době jsme byli uprostřed náboru nových členů, ukončovali současné inkubace a připravovali spuštění těch jarních. Téměř ze dne na den jsme se museli adaptovat na nové výzvy a velmi odlišný styl práce. Jak jsme se s tím poprali, se dozvíte z našeho krátkého ohlédnutí.

Poprvé v historii proběhl téměř celý inkubační proces vzdáleně. Point One byl kompletně zavřený 46 dnů (1104 h), omezena návštěvnost byla dalších 53 dnů (1272 h). Za tu neskutečně dlouho dobu se uskutečnilo 12 vzdálených workshopů a i se společnými edukačními streamy šlo o 16 společných akcí, což odpovídá minimálně 32 hodinám práce v online prostředí. Nesmíme zapomenout ani na 3 setkání členů. Nově jsme také členům nabídli možnost vzdělávat se prostřednictvím Seduo kurzů, kde se odstudovalo více než 140 hodin. A samozřejmě všechny osobní konzultace mezi členy a jejich mentory probíhaly také online.

Až 11. června, po dlouhých 99 dnech (2376 hodinách), se mohla uskutečnit další společná akce v našich krásných prostorách. Zahájil ji David Miklas a jeho skvělý workshop o obchodní strategii. Od té doby už Point funguje zase ve standardních kolejích a my jsme moc rádi, že ho můžeme opět využívat na plno.

Tato nezvyklá doba mimo očividných negativ měla i své kladné stránky. Díky zavřeným dveřím jsme se naučili spoustu věcí a i z feedbacku členů je zřejmé, že se nám povedlo kvalitně zabezpečit celý provoz inkubátoru a podporovat členy v jejich potřebách i v této nelehké době.

Nyní již všichni víme, že se dá kvalitně pracovat i vzdáleně a že online práce na dálku se může stát přirozenou součástí i naší budoucnosti. Šetří totiž čas, přináší vyšší efektivitu a flexibilitu. Ne vždy je nutné se schůzky či workshopu účastnit osobně, což bychom si bez korona krize uvědomovali jen velmi pozvolna.

Autor: Petr Kopeček

Zemědělské dotace mají smysl, jen je musíme používat chytře. Říká Marian Moudřík, dotační expert a zakladatel společnosti Dotace na farmě

Marian Moudřík je absolventem oboru Rozvoj venkova Fakulty agrobiologie a potravinových a přírodních zdrojů na ČZU, kde se zaměřoval především na studium evropských zemědělských politik. Dlouhodobě pracuje jako konzultant pro získávání evropských zemědělských dotací. Před rokem a půl založil vlastní společnost Dotace na farmě, se kterou se inkubuje v Point One. O tom, jaký mají dotace vlastně smysl, proč se jim malí zemědělci nemají čas věnovat nebo čeho si nejvíc cení na Point One, jsme s Marianem probrali v našem dalším rozhovoru.

Ahoj Mariane, můžeš nám představit svůj projekt jednou větou?

Jasně, snažím se zemědělcům zjednodušit život tím, že pro ně zpracovávám agendu dotací.

Zemědělci nemají na vyřizování dotací čas?

Zemědělci mají hrozně moc agendy, především ti menší. Starají se o zvířata, pole, lidi a papíry jsou většinou až na posledním místě. Viděl jsem to u otce, který je taky malý zemědělec. Měl vždy tolik práce, že absolutně neměl prostor zjišťovat si informace, jestli má třeba nárok na nějakou investiční dotaci a jaké jsou její podmínky. Spíše se dozvídal informace od ostatních zemědělců-kolegů jen tak „mezi řečí“ a co kde zaslechl a pochytil.

Jednoho dne jsem se proto rozhodl, že bych mu v tom rád pomohl, a začal jsem se o tuto problematiku zajímat. Po čase mi došlo, že by to mohl být problém i dalších menších zemědělců a farmářů, a že by se jim mé zkušenosti a čas mohly hodit.

Jak přesně zemědělcům s dotacemi pomáháš?

Nejprve se s farmářem spojím, zajímá mě, co chce dělat a proč to chce dělat. Zajímá mě hlavně jejich motivace, jestli chce jen vyčerpat peníze, nebo má třeba větší vizi a chce řešit reálný problém, který jej může posunout skutečně dál. Pak se samozřejmě dívám, jaké jsou aktuální dotace a podmínky a s čím přesně můžu pomoci. Následně se domluvíme, jestli do toho společně jdeme. Pak probíhá už samotný proces administrace.

Když se stane, že jejich potřeby pro dotaci nedávají smysl, jak s nimi pracuješ dál?

Snažím se je vždy správně nasměrovat. Když vidím, že mají nápad, ale že to nemusí být rentabilní, nebo když si chtějí koupit traktor, ale nemají pro něj reálné využití, tak jim nabízím alternativy a snažíme se přijít na něco, co smysl dává.

Jaké jsou nejčastější projekty, na které zemědělci dotace chtějí?

Enormní zájem je o investice v rámci tzv. zemědělských podniků, kde najdeme možnosti dotací např. na zemědělské stroje, malé zemědělské stavby jako skleníky, fóliovníky a mnoho dalších. Těch druhů dotací je celkem hodně, já se zaměřuji především na investiční dotace. Známé jsou ale především plošné dotace na pěstování např. konkrétních plodin nebo dotace kompenzační, které se vyplácejí, když je např. sucho. Tyto dotace má ale na starosti Státní zemědělský intervenční fond, kde si zemědělci žádají o dotace sami.

Setkal ses s nějakým opravdu bizarním požadavkem na dotaci?

Spíš než s požadavky ze strany zemědělců, mi občas přišly úsměvné podmínky jednotlivých dotací. Vzpomínám si na jednu celkem humornou příhodu, kdy při plošných dotacích pro sady, se musí monitorovat škůdci, teplota a záznamy se musí uchovávat po dobu 10 let. Museli jsme tedy do sadu umístit meteostanici, abychom této podmínce vyhověli. Vzpomínám si, že když přišla kontrola, tak nám říkali, že tu máme hezkou atrapu a že nám nevěří, že to je reálná meteostanice. Takových věcí je spousta, ale pokud se v této branži pohybujete nějakou dobu, tak si na podobné věci a absurdity po čase zvyknete.

Co je podle tebe vlastně účelem dotačního financování?

Jsou různé názory. Negativní i pozitivní. Já si myslím, že dotace jsou vlastně správný nástroj. Evropská unie si vytyčila různé cíle a dotační politika je způsob, jak se k daným cílům dopracovat. Pro zemědělce by to mělo znamenat pomoci jim se stabilizací jejich podnikání. Mají také za cíl bojovat proti poškozování životního prostředí nebo bojovat proti opouštění zemědělské půdy, když je pro farmáře obdělávání polí nerentabilní. Takže ho mohou udržet v byznysu i při těchto zhoršených podmínkách, což má zase pozitivní socio-ekonomické efekty na danou oblast, kde hospodaří. Pracovní místa, kultura, rekreace a tak podobně.

Jak máš nastavený svůj byznys model?

Prvotní konzultace poskytuji zdarma, potřebuji se se zemědělci seznámit, jestli si vůbec sedneme. Pokud se domluvíme na spolupráci, tak platí až za podání a schválení žádosti.

Co tě motivovalo s podnikáním vůbec začít?

Byla to hlavně moje rodina, můj táta, který má nějaké polnosti a já jsem v tom od malička vyrůstal.  Na začátku jsem mu chtěl trochu pomoct a pak to celkem volně přešlo i do pomoci dalším farmářům.

Kam bys chtěl své podnikání posunout? Chtěl bys nakonec skončit jako zemědělec?

To teď úplně ještě nedokážu říci, ale vidím to u svých nejbližších členů rodiny. Třeba mamka se z pozice manažerky v bance rozhodla změnit úplně svůj obor a teď si plní svůj životní sen. Takže možné to je, ale zatím to neplánuji. Se společností bych se chtěl určitě rozvíjet a stát se ještě větším partnerem především malých zemědělců s tím, že bych jim chtěl pomáhat především s účelem těch dotací a dlouhodobě.

Proč ses rozhodl vstoupit do Point One?

Už když jsem byl na gymnáziu v Ostravě, tak jsem měl sen, že budu podnikat. Chtěl jsem mít svou vlastní kavárnu a našel jsem místní inkubátor Green Light, to byl můj první kontakt s podobnými věcmi. Následně jsem odešel z Ostravy, dostal jsem se až do Prahy na ČZU a všiml jsem si, že zde podobný podnikatelský inkubátor je také. Jednoho krásného dne jsem zkrátka bouchl do stolu, sepsal jsem přihlášku, šel jsem na konzultaci a následně jsem byl vybrán. Od podzimu 2018 jsem členem a je to super.

Je v Point One něco, čeho si opravdu ceníš?

Já si strašně cením, jaká je to komunita pozitivních lidí, kteří jdou za tím svým snem. I když je to někdy strastiplná cesta a že občas i upadnou, ale vždycky se zvednou a nevzdávají to. Tohle přesně mi na univerzitě chybělo, protože se mi zdá, že spousta lidí sem chodí jen pro titul, že je studium vlastně nezajímá. Hledal jsem něco, kde lidem není jedno, co se kolem nich děje, zajímají se a dokáží si vzájemně pomoct.

Také jsem byl velmi mile překvapen, že členové si nezávidí svůj úspěch a že se naopak podporují a pomáhají si v řešení problémů. Myslím, že tohle chybí obecně i v naší společnosti, že pokud má někdo úspěch, tak je tu závist, což není dobře. A že bychom se měli jako společnost posunout dál.

Máš v Point One nějakého oblíbeného mentora?

Můj oblíbený mentor je Ondřej Štos. Když jsme měli první setkání, tak si začal zapisovat, co všechno dělám, napsal si k tomu časy a pak mi řekl, že to nemůžu všechno stíhat, že nemám čas na odpočinek a začal mi organizovat život (smích). Z toho prvního setkání jsem si odnesl, že můj život je celý uspěchaný, že dělám od každého trochu, ale ve výsledku nic pořádně, a že bych to vše měl přehodnotit a to bylo pro mě doopravdy velmi přínosné.

Co bys doporučil lidem, kteří o podnikání přemýšlí, ale zatím nemají odvahu se do něj pustit?

Rozhodně ať jdou do toho. Takových lidí si velmi vážím, protože to potřebuje velkou odvahu a taky selský rozum. Takoví lidé mě baví v tom, že se nespoléhají na stát a že nechodí do práce, kde si jen odbydou 8 h a jdou domů.

Máš něco, o co by ses s námi chtěl podělit? Nějakou závěrečnou myšlenku?

Kdybych měl možnost znovu začít podnikat, tak bych do toho zase šel. Není to sice úplně jednoduché, ale vnímám to jako svobodu a zároveň i jako velkou zodpovědnost. Člověk si může zorganizovat svůj čas dle sebe a je jenom na něm, jak dokáže být úspěšný. Nemusí se spoléhat na druhé a bere život do vlastních rukou.

Moc díky Mariane za rozhovor, hodně štěstí s dotacemi a ať se ti daří jak v byznyse, tak v životě.

Autor: Petr Kopeček