Tomáš Novotný dokončuje 3. ročník na Provozně ekonomické fakultě ČZU a již více než 3 roky usilovně pracuje na značce luxusních firemních dárků. Jeho vlajkovou lodí se stala láhev Twoot z robustního dřevěného masivu a oceli, která v kombinaci s kvalitním alkoholem slouží jako originální dárek pro firemní klienty a milovníky bytových doplňků. O tom, jak se Tomášovi daří, jaký vliv na jeho byznys má současná koronakrize nebo proč se rozhodl vstoupit do Point One, se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Ahoj Tomáši, první zahřívací otázka, jak ses vlastně k nápadu dělat láhve Twoot dostal?

Bylo to někdy v roce 2017, kdy jsem si začal všímat, že většina dárkových věcí, které jsem si koupil, za poměrně krátkou dobu začala odcházet a to mě dost štvalo. Zároveň mi chyběly produkty, které by byly více z kovu a dřeva. Oba tyto materiály, když se o ně dobře staráte, tak vás mohou několikrát přežít a to je přesně filosofie, se kterou své láhve tvořím.

Kdo ti s výrobou lahví pomáhá?

Na produktu se podílejí 4 české společnosti a na tom, že je to 100 % český výrobek, si hodně zakládáme. Chceme pořádnou kvalitu a to Češi a české firmy umí. Zároveň chceme v našich produktech odrážet českou tradici a to platí i o volbě dřeva, proto používáme výhradně buk a dub, jež symbolizují Česko mnohem více, než třeba v současnosti tolik rozšířený smrk.

Kdo jsou tvoji typičtí zákazníci?

Soustředím se především na B2B prodeje a velké firmy nebo státní správu. Láhve si ode mě koupil třeba známý golfový klub, Magistrát hlavního města Prahy, Ministerstvo průmyslu a obchodu a pravidelným zákazníkem je třeba Trebitsch whisky. Na mém e-shopu si ale láhev může koupit každý milovník kvalitních produktů.

Postihla tě nějak současná koronakrize?

Bohužel ano, stálí zákazníci ruší domluvené objednávky a noví zákazníci vůbec nepřichází. Od společností, se kterými jsem jednal a vyvíjel pro ně produkty na míru, mám zprávy, že musí šetřit a odsouvají domluvené objednávky na neurčito. Ono je to vlastně přirozené, v době krize škrtáte výdaje a dárky do této kategorie bohužel patří.

Chystáš nějaké novinky?

Ano, připravuji s kamarádem například obal na doutníky do obleku nebo navrhuji flakónky pro jednu parfumerii. Produkty na sebe hezky navazují, jelikož je to zase kombinace dřeva a oceli, a už se moc těším, až je budu moct představit svým zákazníkům.

Proč ses v minulosti rozhodl vstoupit do Point One?

Slyšel jsem, že je tu skvělá parta lidí a to zpětně musím potvrdit. Taky si inkubátor nebere žádnou equitu (podíl na firmě) z vaší společnosti.

Co vidíš jako největší přidanou hodnotu inkubátoru?

V Point One jsem již více než rok a členství mi dává mraky věcí. Jelikož bydlím na kolejích ČZU, kde se nachází i inkubátor, mimochodem je otevřený 24/7, tak jsem tam docela často. Už jen to, že se potkáváte s lidmi, kteří mají nadšení a chuť dělat nové věci stejně jako vy, je obrovsky inspirující.

Funguje tu také skvělá komunita lidí, se kterými můžete probírat novinky i každodenní problémy, se kterými se jako noví podnikatelé potýkáte. Všichni se vám snaží vždycky pomoci nebo nasměrovat a toho si cením asi úplně nejvíc. A to vůbec nemluvím o skvělých mentorech a lidech, kteří pracují pro Point One a vytváří dokonalé podnikatelské zázemí.

Co bys poradil lidem, kteří chtějí podnikat, ale zatím nenašli tu odvahu?

Že nemají co ztratit. Ať přijdou do Point One, tady se o ně dobře postaráme a podnikání si mohou nezávazně vyzkoušet.

Moc díky Tomáši za rozhovor, ať se ti s Twoot daří, plno skvělých nápadů a spokojených zákazníků.

Autor: Petr Kopeček

Projekt Daruju Krev, jež je zbrusu novým projektem v Point One, hledá řešení na nedostatek dárců krve v ČR, kterých podle Červeného kříže chybí v Česku více než 100 000. Snaží se o digitalizaci dárcovství a budování komunity dárců, k čemuž využívá sociální sítě a v budoucnu i mobilní aplikaci, na které intenzivně pracuje. Spolu s iniciativou covid19cz reaguje také na hrozby současné pandemie a spouští zásobník dárců a kampaň #damekrev.

Pandemie COVID-19 má řadu závažných dopadů. Jedním z nich může být i nedostatek dárců krve. Z tohoto důvodu vznikla kampaň #damekrev, jejímž cílem je mobilizace dárců.

„Krve je zatím dostatek, ale může být hůř. Pravidelní dárci mohou být v karanténě, nebo mají strach z nakažení a z odběrů se odhlašují. Kampaň si proto klade za cíl informovat o bezpečnosti darování i v době koronavirové a mobilizovat prvodárce k budoucímu darování,“ říká jeden z autorů projektu a bývalý student PEF a FTZ Petr Kopeček, který s inkubátorem Point One spolupracuje dlouhodobě.

„Zatím se nepotvrdilo, že by krevní transfúze mohla být přenašečem koronavirů nebo jiných respiračních virů, takže dárci nemusí mít z darování žádné obavy. Transfuzní centra i přesto zavedla centrálně preventivní opatření, které je třeba dodržovat a které dárce chrání,“ dodává David Stančík, druhý člen projektu Daruju Krev, jež se nově zařadil mezi členské firmy inkubátoru Point One.

Zásobník dárců na horší časy

Tým Daruju Krev se spojil s odborníky z platformy covid19cz.cz, se kterými postavil „zásobník na dárce“ a spustil celorepublikovu kampaň #damekrev. Na webu damekrev.cz najdou budoucí dárci mapu odběrných zařízení spolu s aktuálním stavem jejich krevních zásob a přihlašovací formulář. Výběrem nejbližšího zařízení a vyplněním formuláře se lidé stanou dobrovolníky připravenými darovat krev. Zdravotníci je pak jednoduše „povolají ze zálohy”, když se začnou zásoby krve snižovat.

„Lidé, kteří už krev darují, se na webových stránkách projektu mohou podívat, jaký je stav krevních zásob v zařízení, kam docházejí, a v případě potřeby se objednat k darování. Bohužel ne všechny transfuzní stanice stav krve neboli krevní barometry zveřejňují, což je škoda,“ posteskne si Petr Kopeček.  S projektem by tudíž místům, kde barometry krve zatím nemají, rádi nabídli pomoc a pracují na systému, který to má umožnit.

V Česku dlouhodobě podle Červeného kříže chybí více než 100 tisíc dárců krve a ubývá hlavně počet prvodárců. Ideální počet nových dárců by měl být 30 – 33 tisíc, aktuálně se však pohybujeme okolo 27 tisíc za rok, píše se ve výroční zprávě Společnosti pro transfuzní lékařství.

„Pokud někdo dlouho přemýšlí nad darováním krve, teď je ten nejlepší čas dát o tom zdravotníkům vědět. Když seženeme dostatek dárců, které bude možné rychle povolat, předejdeme tak problémům s nedostatkem krve dříve, než vzniknou,” vysvětluje David Stančík.

Digitalizace dárcovství

Plány do budoucna má však tým Daruju krev především s digitalizací procesu darování a budováním komunity dárců, která má inspirovat mladé prvodárce a především bořit klišé strachu, který se kolem darování krve objevuje.

V budoucnu by jejich aplikace měla motivovat lidi na základě gamifikačních prvků, skupinových diskuzí, live chatů nebo různých srovnávacích žebříčků. Samozřejmostí jsou funkce jako upozornění na příští darování, mapa odběrných míst nebo virtuální odznaky dárcům.

Aplikace by měla pomáhat také nemocnicím a odběrným centrům nejenom s oslovováním dárců v případě nedostatku určité krevní skupiny, ale také s přebíráním určitých administrativních úkonů nebo poskytnutím rezervačního systému.

Autor: Petr Kopeček

Petr Stiblík působí od roku 2014 na Fakultě lesnické a dřevařské, kde dokončuje doktorát na téma – Evoluční ekologie termitů. Je součástí týmu zkoumající termity, jako část velkého projektu EVA 4.0 zaměřeného na zkoumání zmírnění dopadů klimatických změn. Petr vstoupil na začátku roku 2019 do podnikatelského inkubátoru Point One s jeho projektem Scientific Permits Consulting, se kterým má ambice pomáhat vědeckým týmům získávat snadněji a rychleji vědecká povolení ke sběru genetického materiálu po celém světě.

Ahoj Petře, můžeš nám představit svůj projekt jednou větou?

Jednou větou je to komplikovanější, ale ve zkratce vyřizuji vědecká povolení pro vědecké týmy.

Jak přesně to funguje?

Existují mezinárodní právní dohody, např. Úmluva o biologické rozmanitosti nebo Nagojský protokol, na základě kterých, není možné vyvážet genetické zdroje ze země jejího původu do zahraničí bez povolení. Genetické zdroje jsou výhradním majetkem státu. Je to úplně stejné jako se zlatem nebo s ropou.

Co vše se počítá do těchto genetických zdrojů?

Myslí se tím de facto všechny organismy, které mají vlastní DNA mimo lidí. Víceméně se jedná o všechny živočichy a rostliny včetně bakterií nebo hub nacházejících se na území daného státu.

Vztahuje se to i na horniny nebo fosílie?

Nagojský protokol se na v uvozovkách neživé věci nezaměřuje, ale existují zase jiné smlouvy, které ano.

Co přesně tedy znamená naplňovat tuto dohodu?

Dohoda upravuje hodně aspektů ohledně místní biodiverzity a zahraničního výzkumu. V podstatě se ale jedná o ekvivalentní sdílení benefitů z jednotlivých výzkumů s místními kapacitami a státem původu.

Jak ses k nápadu pomáhat s vyřizováním povolení pro výzkum vůbec dostal?

Zabývám se dlouhodobě termity a v rámci týmu musíme kvůli výzkumu hodně cestovat. Od počátku jsme řešili, jestli vyřizovat v dané zemi nějaké povolení, či nikoliv, i když to ještě nebylo v rámci české legislativy povinné. Některé země měli již předtím legislativu dost přísnou a mnoho týmů řešilo, zda trávit 6 měsíců vyřizováním povolení s nejistým koncem, nebo zda v případě, že na vás náhodou přijdou, nezaplatit pár stovek dolarů na pokutě, či úplatku.

Kdy se vše změnilo?

12. 10. 2014 vstoupil v platnost oficiálně Nagojský protokol a postupně se začal včleňovat do státních legislativ. Česká republika se stala jeho smluvní stranou 4. 8. 2016. Pro nás to znamenalo, že všechny vzorky, které jsme posbírali před rokem 2016, řešit nemusíme. Na všechno od tohoto data dál bychom však měli mít příslušná povolení.

Tou nejdůležitější věcí, kterou Nagojský protokol řeší, ale je, že umožňuje zemím původu zahájit s vědci arbitráž v případě, že danou povolenku nemají.

I zpětně?

Ano, i zpětně. Třeba státy jako Indonésie mají na tohle speciální státní aparát a kontrolují všechny vědecké publikace. Když v anotaci objeví slovo Indonésie, zjišťují, o co se jedná a zda vědci při výzkumu měli povolení. A pokud ho nenajdou, tak může být pěkně zle.

Můžeš popsat proces vyřizování těchto povolení?

Každá země, jako výhradní vlastník genetických zdrojů, si určuje vlastní pravidla pro jejich sdílení. Například Česká republika na to žádnou úpravu v rámci tohoto protokolu nemá. Pokud sbíráte vzorky například v národních parcích, stačí vám povolení od nich, které ale vychází z českých zákonů. Pokud chcete sbírat vzorky ve Francii, tak stačí vyplnit na webu jednoduchý formulář, kde sdělíte jen základní věci jako místo sběru nebo co a proč chcete sbírat. Proces povolení zabere 14 dní a můžete ho získat jak pro fyzickou osobu, tak pro celou univerzitu. Takže povolení pro expedici do Francouzské Guyany bylo velmi jednoduché získat.

Které země jsou na získání povolení těžké?

Těžké jsou země, které se na tom snaží vydělat a ty, které nemají o biologický výzkum zájem z toho důvodu, že vede k ochraně životního prostředí a potlačování ekonomických zájmů dané země a spolupracujících korporací. Typická je v tomto například Indonésie, vyřídit zdejší povolení, pokud neznáte postupy, může trvat v lepším případě dva roky.

Jak přesně můžeš pomoci třetím stranám v tomto procesu?

Jelikož povolení vyřizuji dlouhodobě, dokážu vědeckým týmům zkrátit délku čekání a vyřídit všechny potřebné dokumenty od začátku do konce. Dokážu být v průměru tak o 50 % rychlejší než ti, kteří povolení nevyřizují pravidelně. Například Thajsko může nováčkům trvat rok, já to zvládnu přibližně do 6 měsíců.

Které další země jsou složité na získání těchto povolení mimo Thajsko a Indonésii?

Například Indie a Brazílie, i když zákony se pořád mění a někdy se i zmírňují. Vždy záleží, jak do svého výzkumu zapojíte místní vědce, kteří například pro sbírání vzorků žádný permit nepotřebují. Takže pokud dokážete vzorky také analyzovat v zemi původu, je to o dost snazší. Pokud chcete vyvézt ze země pouze informace o daném výzkumu napsané v počítači, tak nepotřebujete export permit, což se dá zvládnout mnohem lépe.

Které země jsou naopak lehké?

Evropská unie a země, které nejsou zapojeny do Nagojského protokolu a nemají vlastní legislativu.

Kolik takové povolenky stojí?

Například v Malawi stojí jen administrativní poplatek mezi 1000 – 2000 USD, záleží, co přesně chcete. V Thajsku se můžeme pohybovat okolo 7 000 Kč. Obecně bych řekl, že tak mezi 500 – 5000 USD.

Je někdo v Česku, kdo se tím zabývá jako ty?

Samozřejmě se na univerzitách najdou experti, kteří se tím zabývají, ale nemají čas pomáhat dalším týmům a většinou se orientují pouze na jednu zemi. Mnoho vědeckých týmů to tedy řeší prostřednictvím doktorandů. V minulosti se stávalo, že to moc neřešili, a zajímat je to začalo až v momentě, kdy jim jejich výzkum kvůli chybějícímu permitu odmítl vydat nějaký vědecký časopis.

S kolika zeměmi máš zkušenosti?

Určitě jich bude přes deset.

Setkal ses někdy s úplatkářstvím?

V Africe je to úplně běžné. Například se nám to stalo při vyřizování povolení v Keni. Udělali jsme všechno podle návodu, zaplatili administrativní poplatek, vše s pětiměsíčním předstihem. Když jsme přiletěli na místo a chtěli si vyzvednou domluvené dokumenty, tak nic nebylo hotové. Nebýt toho, že jsme znali jednoho člověka, který byl všem úředníkům nadřízený a který s námi prošel všechny lidi a vyloženě je nutil pod různými výhružka nám dokumenty poskytnout, museli bychom uplácet. Tenkrát se nám to i díky štěstí povedlo vyřídit bez úplatků.

Co tě motivovalo vstoupit do Point One?

Zachytil jsem leták o náborů členů a přišlo mi to to jako dobrý nápad. Podíval jsem se, jaké projekty v Point One fungují a v čem spočívá ta podpora. Chtěl jsem již dlouho svůj projekt dělat komerčně, ale o podnikání, účetnictví nebo o tom, jak založit firmu, jsem nic nevěděl. Tak jsem podal přihlášku, začal se vzdělávat a pomalu budovat společnost.

Co tě v Point One nejvíc překvapilo?

Především lidé. Většina je výrazně mladších, než jsem já, mnozí teprve nastoupili na univerzitu, ale mají svůj plán a jdou si za ním. Vědí, co chtějí, to já jsem v jejich věku nevěděl. Už jen ta myšlenka, že chtějí podnikat, že chtějí být nezávislí a nechtějí být zaměstnanci, mi hrozně imponuje.

Máš nějakého oblíbeného mentora?

Samozřejmě, je to můj hlavní mentor, Tomáš Pokorný z Dogsie.

Kam bys chtěl své podnikání posunout?

Mým cílem je najmout 2-3 zaměstnance, kteří mi budou pomáhat s vyřizováním povolení, a já budu mít více času starat se o firmu a rozvíjet ji.

Kolik máš teď klientů?

Firmu mám založenou teprve od ledna, takže klienty ještě nemám. Zatím povolení zařizuji jen pro náš vědecký tým v rámci svého pracovního úvazku, teď se zrovna chystám na technickou podporu pro náš projekt v Kamerunu a v Thajsku. Když se koná expedice, tak jsem schopný zorganizovat celou tu expedici, se všemi specifiky, ne jenom sehnat konkrétní povolení.

Co bys doporučil lidem, kteří o podnikání přemýšlejí, ale zatím nemají odvahu se do toho sami pustit?

Pokud mají nápad, tak není nic lehčího, než to zkusit v Point One. Dostanou zde upřímnou zpětnou vazbu a zjistí, jak na tom jsou, zda má jejich nápad smysl, nebo zda je podnikání vůbec bude bavit.

Petře, moc díky za rozhovor a ať se ti daří.

Autor: Petr Kopeček

„Lidi chápou lidi, ale nechápou značky, proto musí značky působit jako lidi,“ říká Jiří Vicherek, CEO a zakladatel agentury Fenek, který nám přišel do Point One vysvětlit nejenom to, jak mají značky správně komunikovat, ale taky jak vymyslet dobrý příběh, přemýšlet v titulcích a nebát se novinářů. Téměř tříhodinový workshop nadupaný od začátku do konce nás po dlouhé době posadil na zadek. Kdo přišel, nelitoval. Jirka se ukázal jako expert na slovo vzatý a jeho zaujetí pro daný obor nás dostalo. Ty nejzajímavější postřehy z workshopu můžete nyní načerpat v našem malém shrnutí a také v přiložené prezentaci → Komunikace pro startupy.

Jirkova prezentace rozhodně nebyla nuda. Zaměřil se při ní především na 2 oblasti komunikace (komunikace vs produkt a PR), ve kterých jsme si vyzkoušeli různé metody a postupy pomáhající nastavit ten správný komunikační směr. Jelikož komunikace a PR používá mnoho zkratek a speciálních pojmů, sestavili jsme pro vás slovník, který najdete na konci článku, včetně malého seznamu povinné literatury doporučené Jirkou. Tak vzhůru do čtení!

1. Komunikace vs. produkt

Na začátku každého podnikání je nápad a měl by být také první prototyp produktu neboli MVP (minimum value produkt viz slovníček níže). Pokud můžeme sehnat feedback od potencionálních uživatelů, měli bychom to udělat. Zpětná vazba i na první prototyp, který bývá zpravidla velmi nepodařený, je jedním z nejdůležitějších kroků k nastartování podnikání. Jelikož žijeme v produktových bublinách, musíme vědět, jak náš produkt působí na potencionální zákazníky a zda by si ho koupili a za kolik. Znát svou cílovou skupinu je zde zásadní – úzká cílovka rovná se levné testování. MPV se dá dnes lehce testovat (komunikovat) např. přes crowdfunding nebo různé tematické online skupiny.

Důležitá věc v komunikaci je produktové USP (unique selling point viz slovníček). Tedy to, čím se liší náš produkt nebo služba od konkurence. Vyzdvihnout (komunikovat) naše USP nám v budoucnu pomůže i náš brand a hlavně message, která by na USP měla stavět. Message by měla být výstižná a dobře zapomatovatelná. Lidé většinou nedávají pozornost více než 3 argumentům, proto by message měla obsahovat maximálně 3 důvody (např. jsme eko, bio, lux), které nám pomohou produkt prodat. Tyto 3 důvody pak musíme komunikovat na všech úrovních tzv. touchpointech (viz slovníček) a dostatečně často. Opakování není nikdy dost, protože je tu milion lidí, kteří o vaší značce a jejích výhodách ještě nikdy neslyšeli.

Zvolit si důkladně cílovku, nastavit brand a messsaging je v komunikaci a v podnikání základ. „Lidi chápou lidi, ale nechápou značky, proto musí značky působit jako lidi a od toho tu je brand,“ říká Jiří. Pokud si zvolím nějakou komunikaci, pak to musím dělat všude (na všech vybraných místech) a dobře – to je marketingová strategie. Pro úspěch je důležité na něco se soustředit a dělat tuto jednu věc takovým způsobem, abychom v ní byli nejlepší!!!!! Dělat všechno je proto horší, než nedělat nic.

Pro výběr správného komunikačního kanálu nám může sloužit technika the Bullseye framework (viz přiložená prezentace slide č. 13). Existuje totiž přibliž 60 kanálů, kterými se dá komunikovat (emailling, sociální média, PR, offline marketing, reklamy v TV, eventy atd.) Je na nás ze všech možností vybrat ty nejlepší, nejvíce však 3, a na ně se pořádně zaměřit. Je také potřeba nastavit si tzv. SMART cíle, na základě kterých zjistíme, zda kanál funguje či nikoliv. Pokud za určitou dobu nedosáhneme vytyčených cílů (např. 1 zpráva denně na Instagramu po dobu 3 měsíců, přinese 500 nových fanoušků a 5 prodaných výrobků atd.), musíme strategii změnit – tedy od ní zcela upustit a najít lepší, výkonnější. Nejhorší, co se nám může stát, je přibrat další kanály navíc a svou pozornost rozmělnit. To je zaručená cesta tzv. slepých uliček. I když velké značky dělají všechno, oni musí, ty menší si to rozhodně dovolit nemohou. Jirka k tomu dodává: „Když to nefunguje, jdu dál a nechám to chcípnout!!!! S čistým svědomím. Většinou ale funguje všechno – my ale chceme najít ty 3 kanály, které fungují nejvíc!“

2. Chci do médií – koupím PR

Pokud chceme dělat PR a dostat se do médií, musíme přemýšlet o vnějším světě naší cílovky a najít „kauzy“, které ji zajímají a se kterými se můžeme spojit. Jak na to? Jirka nám předal 4 důležité body, kterých se držet:

Hledejte příběh: I když dneska je jich už dost, pořád to funguje (from zero to hero). Vytvořte si svůj příběh a stavějte na něm taktéž. Dobrý příběh znamená jít o úroveň výš nad produkt. Nike nepíše o botách, ale o sportování, Škoda nepíše o autech, ale o lepší městské dopravě atd.

Přemýšlejte v titulcích: Při psaní textů třetinu času věnujte titulku, třetinu času perexu, a třetinu času zbytku, vyplatí se vám to. Pokud máte blízko vaší cílovce, podívejte se, co zajímá vás, podívejte se také na podobný projekt a na média, kde se objevil. To vám ukáže cestu.

Nebojte se novinářů: Novináři byli arbitři zpráv – dnes už to tak moc neplatí. Lidi se bojí jít k novinářům a říct jim, co dělají. Mějte na paměti, že novináři jsou také jen normální i když chytří lidi. Sami často vydělávají méně, než vy za 5 let, když budete podnikat.

Jak vypadá novinářský den?

Ráno mají novináři 400 e-mailů ve schránce – proto je extrémně důležitý předmět e-mailu!!!! Novinář musí vyprodukovat 2-3 dobrých článků za den, bere první, které mu padnou do oka. To znamená, že článek musí být co nejlépe připraven – snažit se mu co nejvíce pomoct – pokusit se napsat článek jeho pohledem, uvést fakta, data, citace, kontakty atd.
Dávejte data / fakta: K dobrým příběhům patří ověřitelné data a fakta. Sice na ověření novináři většinou nemají čas, ale hraje to důležitou roli při jejich rozhodování, zda článek zveřejnit, či nikoliv.

A na závěr – pointa!

„Komunikujte a používejte nejvíce 3 argumenty, nikdy víc. Pokud zákazníky nekonverzují první 3, tak ty další také ne. Najděte na svém produktu a službě to nejdůležitější a to opakujte stále dokola, vyplatí se to,“ shrnuje Jiří svou prezentaci.

Workshop s Jirkou Vicherkem byl opravdu obsáhlý a plný konkrétních rad a postřehů. Ještě jednou velké díky za tvůj čas Jirko a věříme, že se s tebou zase brzy u nás v Point One uvidíme.

Slovníček pojmů:

MVP – minimum value product – produkt v první fázi vývoje
USP – unique selling point – naše výhoda(y) před konkurencí
Branding – je proces vytváření Brandu
Brand – je obchodní značka, která má vlastní identitu a je schopna být prezentována i bez výrobku. Obchodní značka se tedy brandem nestává automaticky. Značka není jenom logo, ale jsou to myšlenky, pocity a postoje (tedy emoce) zákazníků ke službě nebo produktu, který značka zastupuje. Značka je tón, kterým se zákazníky mluví na infolince, je to obal i výloha obchodu, majitel firmy i to, co značka dává na své sociální sítě.

„Vaše značka je to, co o vás říkají ostatní lidé, když zrovna nejste v místnosti.“ Jeff Bezos

„Značka je to, co vám zůstane, když vám shoří továrna.“ David Ogilvy

Touchpoint – je každé místo a okamžik, kdy je s vámi uživatel v interakci (web, FB, zákaznická linka, reklama, PR, osobní setkání…)
Messaging – proces tvorby sdělení konkrétní značky
Message – hlavní sdělení, které má být předáno cílové skupině (nikdy více než 3)
PR – je soubor nástrojů sloužících ke komunikaci firmy zajišťující dobré vztahy s externími i interními cílovými skupinami

„Žurnalistika znamená otištění toho, co si někdo jiný nepřeje vidět otištěné. Všechno ostatní je public relations.“ George Orwell

Survival bias – (příběhy přeživších) slyšíme jen ty příběhy, které byly zveřejněny
White paper – statistika, průzkum – usnadňuje nám rozhodnutí na základě podrobného zmapování konkrétní situace.
Startup – z angličtiny – jakákoliv začínající firma; v užším slova smyslu se jedná vetšinou o technologickou velmi inovativní firmu, která není starší než 3 roky, má globální potenciál, tempu růstu 3-7% týdně s velkým investičním potenciálem.

Obsáhlý slovník naleznete např. zde.

Doporučené knihy a filmy:

Lean startup – Arica Grees, Eric Ries
Traction – Gabriel Weintberg, Justin Mares
The century of the self – Adam Curtis

Autor: Petr Kopeček