Firmy v Point One rostou a nabírají nové členy. Jak tyto nové osoby v týmu vést a jaký nástroj projektového řízení k tomu použít? Jak nové členy týmu motivovat, jak často se s nimi scházet? Všechny tyto dotazy byly zodpovězeny 4. září během celodenního školení v Seznamu, kde nám David Koláček a Milan Fridrich udělali workshop na míru.

O trenérech:

David Koláček – manažer oddělení Vzdělávání v Seznamu, trenér manažerských dovedností, specialista na vedení a řízení lidí, leadership, týmovou spolupráci, komunikaci, koučink

Milan Fridrich – seniorní trenér manažerských dovedností, specialista na timemanagement, projektové řízení, typologii a týmovou kooperaci

Workshop:

Na workshop nás dorazilo celkem 12, kdy každý dopředu vyplnil formulář s očekáváním a s problémy, se kterými se v oblasti vedení lidí v projektu potýká. Trenéři následně celý workshop vedli tak, aby pokryli většinu problematik a logicky na sebe navazovali. Konkrétní problematika ze strany účastníků byla následující:

Jak nastavit procesy ve firmě,
Jak motivovat svůj tým k výkonu
Jak tým kontrolovat u věcí, které nejsou hmatatelné
Jak být k týmu asertivní a být šéfem bez výčitek
Jak správně delegovat
Timemanagement
Jak přistupovat ke scrumu
Jak si stanovit role v týmu
Jak balancovat mezi profesionálním a osobním vztahem v týmu
Trenéři následovně celodenní program rozdělili na dopolední a odpolední. Ten dopolední se věnoval následujícím tématům:

1 Role v týmu a nastavení procesů

Projekt (neopakující se činnost) vs. proces (opakující se činnost)

Rada číslo 1: Nastavení si pravidel a rolí, co chceme v týmu mít

Určit si „DPV“ (Definice, Proces, Výkon)

1. Definice cíle a stanovení rolí (jak má vypadat výstup, který předáváme)
o Stanovit čas, rozpočet a kvalitu

o Případně si stanovit logickou rámcovou matici

o Metoda SMART(S):

Specifikace (konkrétně co má být na konci hotové a aby zaměstnanec zopakoval, co má udělat)
Měřitelné (čísla)
Ambiciózní (dosažitelné, rozvíjející, akceptovatelné)
Reálné
Termín (data i na minuty)
Smyl (proč to máme dělat, aby to bylo motivační), příklad s robotem – dva týmy, kde týmy stavěli robota z lega a jednomu týmu ho před jejich očima rozebrali a řekli jim, že mají dělat znovu a u druhého týmu ho dali do krabice a řekli, že ho pošlou do dětského domova. Jedna skupina skončila daleko dřív, jak druhá s kompletováním robotů.
3. Proces
o Sestavení procesu

4. Výkon
o Samotná exekutiva výše popsaného.

2 Pravidla

Nastav
Vyžaduj
Dodržuj
Druhý tematický okruh se zabýval tvorbou pravidel a jejich dodržováním.

Teorie rozbitého okna – jakmile se rozbije okno, tak ho jdu zasklít – jakmile je někdo poruší, tak je hned a okamžitě vyžaduju.

Při náboru člověka se domluvit o metodě SMART(S). Pokud něco manažer zadá a chybí tam něco ze SMART, tak má manažera upozornit a manažer má povinnost to dodat.

Trenéři důrazně doporučují si sepsat osobní hodnoty a ty dodržovat.

3 Situační vedení

Třetí okruh se zabýval situačním vedením. Jak pracovat s (ne)motivovanými a (ne)znalými členy týmu. Ukázali nám k tomu graf, který popisuje, jaké lidi v týmu máme, kam je chceme dostat a jak s nimi pracovat.

 

Z obrázku plynou různé situace, které mohou nastat. V extrémech se jedná o motivaci svobodou, smyslem práce a příslibem mistrovství. Nescházíme se s člověkem pravidelně, sám si říká o schůzky, když potřebuje. Pokud člen týmu nechce pracovat, tak použiju metodu trojího tlaku – úkol s možností seberealizace, vyžadování úkolu s možností direktivního zadání vypracování, direktivní zadání vypracování úkolu s četnou kontrolou.

Po pauze na oběd se přešlo ke 4. tématu.

4 Timemanagement

Správný timemanagement by měl vycházet z životních priorit. Ty je nejprve nutné si sestavit:

Sepsat si hodnoty
Stanovit si role
Jedna činnost za roli, která má největší efekt
Jací v životě chceme být, co bychom v životě chtěli dělat a co bychom v životě chtěli mít.
Dále nám trenéři ukázali obrázek s činnostmi (ne)důležitými a (ne)naléhavými.

Důležitost versus naléhavost

Příklad na hasičích ohledně ND (naléhavé a důležité): zkracování procesů, připravenost, nerušenost, fungování co nejefektivněji a řešit je pokud možno jako D (důležité).
Důležitý je relax (je v D), práce hlavou (1-2 hodiny týdně) – zda to, co dělám, dělám efektivně. Změna, zůstat a přestat (každý týden si dát tyto otázky).
Nedůležité N – dělat, ale určit termín a zeptám se na kvalitu a jaké zdroje mám k dispozici.
– nedůležité a nenaléhavé dělat, ale málo (káva, popovídání si s kolegy)
Nejhorší dělat jako první (znát svůj denní rytmus a dle toho to zařídit).
Plánuj si kalendář na 70% a měj tak vždy rezervu

Tip na plánování: nejprve roční a na rok si dát priority a rozhodit do kvartálů, které rozhodím do měsíců. Měsíc si rozhodit do týdnů a týdny do dnů, ty do hodin a ty do minut.

5 Scrum

Poslední oblast se věnovala tématu scrum, což je agilní metoda v projektovém řízení, kdy se dávají časové sprinty (více to reaguje na změny v průběhu projektu). Tzv. navádění rakety na pohyblivý cíl. Scrummaster – zodpovědný za proces, moderátor situace. Mezi jednotlivými scrumy se nemění zadání. Pracují na základě skupinového cíle. Každý den mají setkání, kdy každý řekne, co ten den dělal. Po scrumu se setkají a udělají si retro(spektivu), kdy si na lístečky napíšou, co se jim líbí, nebo nelíbí. Zaměřit se na minimum nutné kvality a s tím jít ven a pak to v průběhu šperkovat.

Po celodenním soustředění následoval souhrn a kolečko, zda každý dostal odpověď na svou otázku na začátku. Za sebe musím říct, že to bylo poprvé, kdy jsem věnovala pozornost celodennímu workshopu na 100% a cítila se po něm obohacena. Moc děkujeme trenérům a společnosti Seznam, která tento workshop pro nás zdarma v rámci společenské odpovědnosti nachystala a přislíbila v případě zájmu nachystat další, kde můžeš být účastníkem i ty J

Reference účastníků:

„Za mě asi nejlepší workshop na toto téma jaký jsem kdy absolvovala. Měl pro mě obrovský přínos, zajímavý od začátku do konce, skvělý přístup a úžasná atmosféra.“

„Super workshop, všechny oblasti byly zajímavé a přínosné. Ani chvíli jsem se nenudil (což se mi nestává) a když jsem něco chtěl, tak mi to vysvětlili. Díky.“

„Velmi kvalitní workshop se super klukama, kteří se opravdu snažili najít řešení či odpověď na všechny naše dotazy.“

„Já osobně z tohoto workshopu tak moc na zadek ale nespadl, neboť jsem naprostou většinu věci už znal. Bylo to tedy takové znovupřipomenutí, ale musím říct, že nyní člověk s daným odstupem dával daným oblastem mnohem větší váhu. 🙂 Takže za workshop také děkuji a stopro bych ho doporučil i dalším. :)“

„Řekla bych nejlepší workshop (hned následuje workshop od agentury Fenek), který jsme absolvovali. Určitě by stálo za to ho rozdělit na více částí. Například time management bych brala jako samostatnou kapitolu. Nejvíce oceňuji způsob výkladu, bez zbytečných termínů, přímočaře podaná fakta. Pro nás určitě velký přínos. :)“

„Za mě moc užitečný workshop, jasný náhled do problematiky a zkušení přednášející Určitě by byl super nějaký follow up, jelikož aplikace už je náročnější “

„Za mě určitě nejlepší workshop, na kterém jsem zatím v životě byl… Kluci uměli udržet pozornost po celý workshop, a jak už bylo zmíněno, tak jejich srozumitelnost byla skvělá.. Taky se mi líbilo, že se snažili v rámci možností všem odpovědět na otázky, kvůli kterým na workshop přišli..“

„Já k tomu nemám, co více dodat. Workshop byl jeden z nejlepších, na kterém jsem za poslední dobu byl. Obsah, srozumitelnost, podání problematiky, odpovědi na naše otázky, příklady k lepšímu pochopení. Za mě palec nahoru. Příště bych více specifikoval/snížil počet témat, o kterých se bude povídat, aby se jednotlivé okruhy probraly více do hloubky. ;-)“

„Pro mě zatím nejlepší workshop. Na jednotlivá témata by bylo fajn mít více času (skoro až samostatný workshop). Jinak super, ještě dlouho z toho budu čerpat.“

Nazačátku byl nápad vybudovat online zahradnictví a prodávat rostliny a vše co k tomu patří přes internet. Dnes chtějí kluci Honza Macháček a Adam Borovský pomáhat prodávat přes internet všem zahradnictvím v Česku díky online platformě, kterou vyvíjejí. Při svých předchozích zkušenostech se zaměřili především na logistiku, vymysleli ekologické obaly na kytky, které se tak během cesty nepolámou, a nápad si nechali rovnou patentovat. Pomáhají také lidem s pěstováním pomocí online zahradníka Rostlinář.cz a vyhráli i soutěž o nejlepší nápad inkubátoru Point One 2018. O tom, jak se zrodil nápad na online zahradnictví a novou platformu a co vše se za tím skrývá, jsme si povídali s Honzou Macháčkem v rámci našeho seriálu o projektech, které využívají služeb podnikatelského inkubátoru ČZU – Point One.

Ahoj Honzo, tvůj nápad Garlo 2.0 vyhrál v soutěži o nejlepší studentský nápad inkubátoru Point One 2018, co to pro tebe znamená?

Určitě mě to potěšilo, je to super zpětná vazba a ověření si toho, že náš nápad je zajímavý i pro porotce. Jsme rádi, že to může mít reálný potenciál. Získal jsem další motivaci pokračovat v projektu dál.

Založili jste online zahradnictví Garlo, jak vás napadlo přeprodávat rostliny přes internet?

Potkali jsme se s kamarádem na vysoké škole u piva a oba jsme měli podobný nápad ze stejného odvětví, věděli jsme, že tento trh ještě z technického pohledu není tak rozvinutý. Začali jsme s analýzou trhu a vyšlo nám, že by to mohlo fungovat. Na začátku jsme neměli skoro žádné zkušenosti, ale přesto jsme se do toho vrhli po hlavě. Český e-commerce není zatím v tomto segmentu tak rozvinutý, takže jsme šli do nejistoty, ale byla to výzva. Chtěli jsme také pomoci zahrádkářům s byznysem, neměli jsme sice přesnou představu, ale ta se postupně utvářela.

Slyšel jsem, že jste vymysleli speciální ekologický obal na přepravu rostlin, řekni mi o tom víc?

První odesílání rostli bylo často pokus – omyl. Postupem času jsme ten způsob odesílání vychytali téměř k dokonalosti. Rostlina je žívá věc, existuje milion způsobů, jak je rozesílat a jeden ze způsobů, jak menší rostliny odesílat bylo v plastových obalech, které některé zahradnictví používají. Nám se nelíbilo posílát plastové obaly z ekologického i estetického důvodu, takže jsme hledali cesty, jak to vyřešit. Po spoustě pokusů jsme na to přišli. Balíme rostliny do papírového kartonu.

Popiš mi víc, jak ten obal funguje

Speciální obal funguje na bázi kartonových žeber, které se dají sestavit tak, aby dokázala zabránit pohybu rostlin v krabici, je to karton, nevzniká tak přebyteční plast, který nezřídkakdy končí v oceánech.

Slyšel jsem, že jste si tuto technologii nechali patentovat, plánujete ji dále vyvíjet?

Ano, před pár dny jsme získali patent, tedy přesněji řečeno užitný vzor. Rádi bychom si ho však nenechávali jen pro sebe. Nabídneme ho určitě dalším společnostem, aby se již více nemusel používat plast pro dopravu rostlin a pomůžeme životnímu prostředí.

Nikdo jiný nic takového v Česku nepoužívá?

Používají se podobné obaly, ale pouze plastové.

A co ve světě?

To zatím nevíme.

Jaký největší problém jsi musel v podnikání překonat?

Největší problém bylo řešit pořád jen provozní věci. Chtěli jsme se věnovat hlavně samotnému webu a technologiím, teda naší největší přidané hodnotě. Řešili jsme otázky typu – jak zavlažovat naše rostliny, shánění pomocníků, školení atd., je toho mraky. I proto měníme náš byznys model. Chceme nechat zahradnickou práci zahradníkům a technickou (online) práci nám.

Jak velký je váš tým?

Firmu jsme zakládali ve dvou – já a Adam Borovský, ale nyní nám pomáhá spousta našich známých, přítelkyně s focením, Míša z 1001voyagesgourmands.com s články na blog a důležitou částí našeho týmu jsou Eliška a Sylva, které nám pomáhají vyřizovat komunikaci se zákazníky a řešit problémy. Je nás přibližně 10.

Čeho bys chtěl v podnikání dosáhnout?

Chtěl bych vytvořit něco většího než jen generovat peníze, něco, co má reálný přínos pro lidi a planetu. Vytváříme aplikaci – rostlinář.cz – která pomáhá zahrádkářům s pěstováním rostlin. Tento projekt má pomoci lidem pěstovat a sázet rostliny správným způsobem a ve správnou dobu, prostě vzbudit zájem mladých lidí o zahrádkaření a zkrášlovat tak českou krajinu.

Chcete rozšířit podnikání i za hranice Česka?

Pokud bude model fungovat v ČR, tak bychom to chtěli rozšiřovat dále, ale na to je ještě brzo.

Jak jste se dostali k Point One?

Jeden z důvodů, proč jsem hledal něco jako Point One, byl, abych se dostal do prostředí, kde lidi řeší podobné problémy jako já a dají mi mnohem větší vhled do věcí, které já nevidím. Chtěl jsem navázat nové kontakty a zažít taky trochu srandy.

Takže to byla dobrá volba?

Jednoznačně! V Point One jsou skvělí lidi a jsme jedna velká parta, navzájem si pomáháme a tak to má být.

Jak ti inkubátor pomohl v začátcích?

Pomohl mi se základními věcmi jako elevator pitch, a dal mi množství nejrůznějších workshopů. Uvědomil jsem si na základě konzultací s mentory, že chceme jít jiným směrem než na začátku. Takže teď jsme znovu na startu a cítím novou chuť do projektu zase šlápnout, je to úplně nová energie a jsem zvědavý, jak to bude pokračovat.

Co bys poradil lidem, kteří chtějí s podnikáním začít, ale zatím nenašli odvahu se do toho pustit?

Nepocházím z podnikatelské rodiny, nicméně vždy jsem dostal naprostou volnost dělat to, co mě baví. Za což jsem moc rád. Musel jsem tak vědomosti získávat od nuly. Z počátku jsem četl spoustu motivačních knih o způsobu života a myšlení. Postupem času jsem se cítil tak přemotivovaný, že jsem si uvědomil, že je na čase jít více do hloubky a vzdělávat se v konkrétních tématech a konečně začít něco dělat.

Spousta lidí řeší v čem začít podnikat. Pro mě je důležité, aby ta myšlenka vzešla z reálné potřeby někomu pomoci, vyřešit nějaký skutečný problém, udělat něco lépe. A až poté řešit kolik to vydělá. Pokud je v tom hlubší myšlenka, pak mě to baví, pokud mě to baví, dělám to na 110 % a pokud to dělám kvalitně, pak to lidé dokážou ocenit i finančně a bude to životaschopné.

Podnikání je o riziku, pokud nechcete podstoupit riziko, podnikání nebude pro vás. Způsob, jak minimalizovat riziko na začátku, je jednoduchý. Vytvořte si úplně základní verzi, za kterou budou zákazníci podle vás ochotni platit. Získáte ihned zpětnou vazbu a pokud bude kladná, zlepšujte projekt k dokonalosti, pokud ne, změňte směr. Samozřejmě skvělý způsob je sdílet a diskutovat vaše myšlenky a nápady s lidmy, kteří řeší podobné problémy, například se členy podnikatelského inkubátoru.

Díky Honzo za rozhovor a ať se vám s online zahradničením daří.

Autor: Petr Kopeček

Matyáš Smutný je u nás v inkubátoru s firmou Herba Fabrika, která se zabývá urban gardeningem. V rámci programu Entrepreneur training od Evropské rozvojové agentury vyjel do Řecka na týdenní vzdělávací pobyt zaměřený na podnikání. Přečtěte si pokračování jeho řeckého příběhu a dobře se bavte (první část Matyášova dobrodružství dostupná zde. Tak vzhůru na jih!

Day 3

Dnes jsme měli teamworkový den. To znamená, že po příchodu do coworkingu jsme dostali pouze jednoduchý úkol. Na stole ležela spousta papírů, nůžek, kartonů, lepidel apod. a my jsme z toho měli za 3 hodiny vybudovat kompletně nové město. Utvořili jsme 2 týmy a začali budovat naše města.

Nevím, jak u druhého týmu, ale u nás se vyskytl klasický problém a to ten, že jsme se všichni vrhli do dělání všeho (zažili jsme to i v @herbafabrica i s Bohemian Avantgardeners při navrhování městského skleníku v Amsterdamu). To způsobilo lehký zmatek, ale po chvíli jsme si rozdělili role (já jsem měl na starosti marketing a branding a @Lucie Ginger Molčányová si vzala na starosti Urban Design). Společně jsme potom dotvořili koncept, na kterém město funguje. Musím říct, že jsem si to užil.

Spousta věcí, které tady řešíme (byznys plán, marketing, e-commerce apod.) už znám a je to víceméně pořád to stejné dokola. Co je zajímavější, je velmi intenzivní kontakt s lidmi z ostatních evropských zemí (je to úplně něco jiného, než když jedete někam na dovolenou, protože my tady spolu v podstatě celý týden žijeme a spolupracujeme) a po těch několika dnech si začínáme uvědomovat, že jsme si hodně podobní a že si rozumíme (ne jenom anglicky, ale hlavně lidsky). Musím říct, že z toho mám dobrý pocit a těším se, jaké formy spolupráce tento týdenní networking do budoucna přinese.

No a večer proběhl klasicky. Ještě jsem dodělával nějaké věci pro Herbu a okolo 10 jsem byl na vážkách, jestli se vydat za ostatními do města, nebo jít spát. Osud to rozhodl za mě, protože jsem u recepce narazil na Raguishu (Makedonec) s Rakhiou (jeho domácí slivovice) a miskou řeckého salátu. V Makedonii je velmi nezdvořilé, když odmítnete pozvání na Rakhiu a já jsem byl vždycky slušně vychovaný… (díky @lenkaSmutná).

Day 4

Ráno jsme vstávali brzy a vyrazili jsme do nedaleké vesnice na exkurzi do rodinného vinařství produkujícího organické víno (bohužel už nevím jméno vinařství, vesnice ani majitele vinařství). Pro lepší představu říkejme tomu pánovi Achilles. No takže pan Achilles nás provedl vinařstvím a vyprávěl nám o tom, jak s bratrem začínali, jak to bylo ze začátku těžké, protože se na rozdíl od ostatních zaměřili na kvalitu a lidé v dnešní době chtějí spíš kvantitu. Po prvních těžkých letech si ale našli své zákazníky a teď jim byznys pěkně šlape (vyprodukují 38 000 litrů vína ročně (nevím, jestli je to hodně, nebo málo)). Dostali jsme se taky k diskuzi o evropských dotacích, jejich vlivu na řecké zemědělství. Nutno dodat, že lídry debaty byli Francouzi.

Odpoledne jsme se vrátili do Larissy a trochu si odpočinuli, protože jsme večer byli pozvaní Christinou na setkání členů Institutu organického zemědělství z okolí larissy (tohle taky určitě není originální název). Setkání proběhlo v nedalekém podniku a bylo velmi přínosné. Ukázalo se, že institut sdružuje několik desítek organických farem a společně potom zásobují Larissu a okolní města svými produkty. Dále se věnují vzdělávání a vývoji organického zemědělství.

Ve stejném podniku měli “koncert” místní pánové, kteří hráli typické řecké písně na kytary a další nástroje (pro představu to zní nějak takhle: https://www.youtube.com/watch?v=H3dMggO82Yg (doporučuju pustit prvních 30 vteřin, potom už je to pořád stejné)). Ale mělo to skvělou atmosféru! Jak jsem je tak poslouchal, dostal jsem velkou chuť si taky zahrát na kytaru a tak jsem si od nich kytaru půjčil s tím, že si venku v klidu zabrnkám. Nakonec se ukázalo, že hrát venku je zakázané, že musím hrát vevnitř a že na mě přitom bude koukat asi 20 lidí. Musím říct, že můj playlist se od jejich značně lišil, ale po mojí verzi “Radioactive” od Imagine Dragons (pro představu tady: https://www.youtube.com/watch?v=jskyqPEIiG4 (ale takhle to určitě neznělo)), jsem sklidil i menší potlesk. Zahrál jsem ještě jednu písničku a pak už je to přestalo bavit.

Po mém vystoupení jsem si k nim přisedl a dal se do řeči s jednou slečnou jménem Rania. Na našem rozhovoru chci demonstrovat přímost řecké povahy. Po krátkém seznámení (2 min) se mě zeptala: Are you a gay? Because you look so cute. Což mě dost zaskočilo… 😀

Day 5

Ráno jsme se sešli v coworkingu a po krátkém úvodu jsme se pustili do závěrečného programu, což byla tvorba business modelu canvas.

Produkt, na který jsme canvas tvořili, byl kosmetický krém. Přiznám se, že o kosmetických krémech nic nevím a ani jsem nikdy nepřemýšlel, jak v tomto oboru podnikat. Po 10 minutovém zírání na prázdný canvas jsem se rozhodl, že to pojmu více s humorem a pustil jsem se do práce.

Vytvořil jsem krém pro muže, při jehož používání budou mladí muži vypadat starší a působit drsněji (kdo četl předešlý příspěvek, tak chápe proč). Dále už to byl typický canvas – výrobu jsem přidružil k externímu dodavateli a sám si ponechal prodej. Prodej byl pak především B2B k partnerům prodávajícím kosmetické přípravky pro muže. Po spočítání nákladů na distribuci, zaměstnance, energie apod. vyšla velkoobchodní cena jednoho krému 5 Euro, což mi přišlo velmi slušné, uvážíte-li kolika nebožákům může zlepšit život.

Za to Lucie byla ve svém živlu (Voono se přece věnuje kosmetice) a musím říct, že i přes mé větší zkušenosti, byl její canvas mnohem lepší.

Po prezentaci i ostatních canvas modelů jsem se utvrdil v jedné věci. Každý účastník tvořil canvas podle svých vlastních zkušeností a držel se vyšlapaných cestiček, které znal už z dřívějška. Uvědomil jsem si tedy, že pokud chce člověk inovovat, musí se umět na věci podívat z jiného úhlu (což je hodně těžké), anebo mít k ruce dalšího člověka, který do projektu přinese své zkušenosti a svůj pohled na věc.

Po prezentacích byl program oficiálně ukončen a my jsme se vypravili na pláž, protože bylo konečně hezky. Po 2 hodinovém koupání začalo zase strašně pršet, ale my jsme byli šťastní, protože jsme se konečně vykoupali v moři.

Večer jsme ještě uspořádali poslední piknik v parku, se všemi se rozloučili a ve 4 hodiny ráno nám už jel vlak do Soluně.

Celkově jsem s programem spokojený. Osobně bych ocenil větší náročnost programu, protože byl pojmut dost basic, ale taky jsem si díky tomu uvědomil, že už jsme s Herbou připravení posunout se dál (že už takovéhle trainingy nepotřebujeme), takže po návratu do Čech se do toho zase můžeme vrhnout naplno! 🙂

Matyáš Smutný je u nás v inkubátoru s firmou Herba Fabrika, která se zabývá urban gardeningem. V rámci programu Entrepreneur training od Evropské rozvojové agentury vyjel do Řecka na týdenní vzdělávací pobyt zaměřený na co jiného než podnikání. O tom, jak se mu v Řecku líbí a co program dává jeho podnikání, se s námi bude dělit v pravidelných blogových reportáží. Tak vzhůru na jih!

Cesta

Na úvod je potřeba říci, že díky Evropské rozvojové agentuře jsme já (Maty z Herby) a Lucka Molčányiová z firmy Voono (https://www.facebook.com/voononatural/) dostali možnost zúčastnit se mezinárodního školení o podnikání v Řecku ve městě Larissa, konkrétně v Institute of Entrepreneurship Development.

Den začal dost hekticky. V 8 ráno mi přišla sms od Lucky, že na přestup v Istanbulu je potřeba mít pas a že se pro něj narychlo vrací taxíkem domů (letěli jsme každý jiným letadlem – Lucka v 9:40 a já ve 14:35), načež jsem zareagoval hlasitou nadávkou, protože jsem žil v představě, že občanka bude stačit a že můj pas je po cestě do Švédska ztracený.

Při cestě domů jsem vymýšlel různé způsoby, jak se alternativně do Řecka dostat. Žádný z nich nebyl zrovna ideální (32 hodinová cesta busem, večerní letadlo z Berlína apod.). Po příchodu domů jsem převrátil pokoj naruby a nakonec jsem pas našel (byl zahrabaný úplně vespod krabice s dokumenty).

Jinak cesta do Istanbulu proběhla celkem hladce. Po přistání jsem absolvoval sprint přes celé letiště, protože moje letadlo mělo půl hodiny zpoždění, na přestup jsem měl jen 15 minut.

Nakonec jsem letadlo stihl a konečně se ve stroji do Soluně potkal s Luckou. Po přistání v Řecku jsme se vypravili autobusem na nádraží. Nutno podotknout, že jsme jeli na stojáka 45 minut namačkaní na místní obyvatele a v ohrožení od nečekaně a neuveřitelnou rychlostí otevírajících se dveří. I to jsme přežili.

Cesta vlakem proběhla v klidu, možná proto, že jsme si dali na nádraží pivo. Na hotel jsme dorazili v 1 ráno a šli jsme rovnou spát.

Entrepreneur training in Greece

Day One

Dnešní den jsme začali snídaní v jedné příjemné kavárně tady na rohu. Nastavili jsme se díky tomu do Řeckého módu, kdy ráno nikam nespěcháte, v klidu se najíte a po jídle máte i chvíli na přemýšlení.

V 9 hodin jsme se poslušně hlásili v místním Institute of entrepreneurship development, kde se ukázalo, že ještě nejsme úplně v Řeckém módu, protože se začátek nečekaně posunul na desátou. Tak jsme se alespoň seznámili s ostatními lidmi z coworkingu.

V 10 dorazili i ostatní účastníci (dohromady je nás 10) a po seznámení jsme měli krátký icebraker v podobě připravených scének na různé softskills. Což byla fakt zábava. Nutno podotknout, že jsem si pro ostatní připravil taky krátký icebraker a to když jsem se při nacvičování naší scénky s Jasonem (což je asi nejvtipnější Řek, kterého znám (znám 3, ale stejně)) narazil hlavou do prosklených dveří vedoucích na balkón. Všichni se smáli, mě to bolelo, ale pak už jsem se smál taky.

Po icebreakeru jsme měli coffee break a potom jsme měli přednášku s diskuzí na téma teorie a způsoby podnikání. Na konci tohoto bloku nás Joana (nevím jak se píše, ale je to ta slečna co má tenhle projekt pod palcem) vyzvala, jestli nechceme přednášku něčím doplnit. Aktivně jsem se přihlásil a donutil je zprovoznit interaktivní tabuli (což trvalo asi 10 minut a stejně jsem jí nepoužil, protože jsem všechno řekl v těch 10 minutách). Měl jsem opravdu plamennou řeč, plnou apelu na ostatní účastníky, ve které jsem se snažil vysvětlit princip posloupnosti při vytváření produktu (inspirovaný hochy z @outboxers) a nutnosti pořádného průzkumu trhu. Za tento výkon jsem sklidil i menší potlesk, ale nejsem si jistý, jestli to nebylo kvůli tomu, že jsem konečně skončil.

Následně jsme se vypravili na oběd, který byl moc dobrý, a Joana nám ukázala město a navštívili jsme i Jasonovu vinárnu, kde jsme dostali každý na ochutnávku půllitrovou lahev organického vína. To společně s intenzivní diskuzí s francouzskými kolegy o hlubokých filozofických tématech (enviromentální situace ve světě, gender, lidská práva, milleniálský lifestyle, krása Prahy, krása českých žen a fotbal (přesně v tomhle pořadí)) způsobilo ráno lehkou bolest hlavy, ale přežiju to.

PS: Jo a už 2 dny prší.

Entrepreneur training in Greece

Day 2

Dnes jsme začali rovnou v 10, takže Řecký mód je už definitivní. Jako první jsme měli krátkou přednášku o marketingu, po které následovala zajímavá diskuze o přípravě marketingových kampaní. Po pauze na kávu, jsme pokračovali přednáškou a diskuzí o e-commerce, díky které jsem se dozvěděl o dalším programu od Evropské unie, díky kterému mohou mladí podnikatelé cestovat po Evropě, navštěvovat různé firmy, získávat zkušenosti a kontakty. Až se vrátím do České Republiky, tak to určitě prozkoumám a vyšleme někoho dalšího z Herby, protože je to super příležitost. (Kdyby to někoho zajímalo, tak tady je odkaz: https://www.erasmus-entrepreneurs.eu/index.php?lan=cs)

Po programu jsme šli na pozdní oběd, který byl fajn, akorát v Řecku je zvykem kouřit v restauracích (kouří tu skoro všichni) a to u jídla docela ruší.

Po návratu na hotel jsem pár hodin pracoval, dokud nás Daniel (Slovinec) nepozval na řecký salát, který udělali s Ragueshou (Makedonec (tohle jméno si fakt nemůžu zapamatovat)). Salát byl super a po jídle Raguesha vytáhl flašku domácí Rakhie (což je obdoba české slivovice, ale vostřejší). Vysvětlil nám, jak se vyrábí a že je nutné si po jídle dát alespoň 3 panáky, protože je to velmi zdravé a pomáhá to trávit. On to prý dělá každý den + 2 piva před spaním a nikdy nebyl nemocný. Sice se mi moc pít nechtělo, ale pořád lepší než onemocnět.

Večer jsme vyrazili do města obhlédnout místní amfiteátr a nasát atmosféru města, musím říct, že to bylo moc příjemné (hlavně kvůli tomu, že po 2 dnech přestalo pršet). Ve městě jsme potkali pochod lidí s řeckými vlajkami (ve zkratce: v Řecku teď probíhají nepokoje kvůli tomu, že jeden region blízko Makedonie se jmenuje Makedonie (a jmenoval se tak ještě předtím než vznikla samostatná Makedonie po rozpadu Jugoslávie) a Řekové chtějí, aby se Makedonie přejmenovala na něco jiného – třeba Severní Makedonie nebo tak něco. Teď se to intenzivně řeší a v Makedonii bude v září referendum o tom, jestli se přejmenují nebo ne). Což mi v první chvíli nedošlo a měl jsem dojem, že něco slaví.

Aktivně jsem se tedy zeptal prvního pána s vlajkou: What are you celebrating? Slovní odpověď jsem nedostal, ale výraz obličeje, kterým mě obdařil, se dá pojmenovat pouze jako grumpy (pro lepší představu dolů přidávám fotku grumpy cat). Dál jsem se tedy nevyptával.

Pokračování příště.

To je nová forma mezigeneračního vzdělávání na ČZU a výsledek skvělé práce týmu studentů, kteří se v únoru přihlásili do naší výzvy Student Challenge České Spořitelny aneb praxe na ČZU. Tento týden ho tým úspěšně představil zástupcům České spořitelny a od října se bude spouštět první kurz.

Chtěli byste se zábavnou formou přiučit od starší generace a naoplátku je naučit zase něco o Vás? Rádi byste se dozvěděli víc? Napište týmu na studenti@csas.cz a staňte se prvními účastníky našeho jedinečného kurzu!

Skvělý projekt, který vzniká pod křídly Provozně ekonomické fakulty ČZU, nese výraznou stopu našeho inkubátoru. Hlavním řešitelem projektu financováného z programu TA ČR GAMA je doc. Ing. Jan Bartoška, Ph.D, společně s Ing. Václavem Švecem, který je členem Rady Point One, a také s Ing. Ondřejem Jurečkou, který v Point One koučuje inkubované týmy a pomáhá jim s rozvojem byznysu. Společně pánové tvoří opravdu zapáléný projektový tým, pod jejichž křídly realizace univerzitního crowdfundingového portálu spěje rychle k úspěšnému konci. O tom, jak se jim s projektem daří, si můžete přečíst v článku pro univerzitní čtvrtletník ČZU Živá univerzita.